Prohledat tento blog

neděle 25. února 2018

O zakázaných slovech a čtverečcích na obrazovce


Sympatická holka!

  Tak nám Ester Ledecká vyhrála, co se dalo. Říkám nám, protože  většina Kotlinky se cítí tak nějak spoluzodpovědná za její úspěch. Čili jako obvykle: Když je někdo úspěšný, je to náš takřka celonárodní úspěch. Ne pouze jeho a jeho týmu.
Když ale nevyhraje tak jak jsme předpokládali, je to jen vina protagonisty. Málo se snažil. Není to přece náš neúspěch. Prostě to zkazil a my mu přece tak fandili...


  Nicméně Ester Ledecká v žádném rozhovoru nezapomene připomenout, že za jejím vítězstvím je i perfektní práce jejího týmu. 


sobota 27. ledna 2018

Tak nám zvolili Zemana...

 Jonathan Swift





  Tak Milouš Zemanojc vyhrál nad Jirkou Drahouškem. Sice jen o prsa, ale matematika je neúprosná. Avšak  kdyby to dopadlo naopak, byla by situace naprosto stejná. Polovina národa je tvrdě zakousnutá do té druhé a naopak. Nacházejí se všelijaké argumenty proč je ten nebo onen uchazeč horší než ten druhý. Většinou neinformované (nikdo nic vlastně  neví) nebo rovnou falešné. Propírá se minulost obou aktérů, co kdo kdy řekl nebo neřekl a říct měl. Nebo naopak neměl. A kreslí se hrubě neveselé nebo zcela optimistické vize budoucnosti. 




pondělí 1. ledna 2018

Zemanova brázda a korálky pro domorodce






   Jeden můj spolužák z devítiletky, říkejme mu třeba Karel, každoročně organizuje (z Prahy) setkání těch spolužáků, kteří se dožili dnešních dnů. Scházíme se v Ostravě, protože to je přece jen nejkoncentrovanější místo našeho výskytu. Ale je nás, pravda, stále méně.


    Karel to má pěkně zorganizováno, všechny živé obešle, domluví termín a místo, zamluví na pár hodin vhodnou restauraci (těší mě, že tu "mou") a tam pokecáme o životě, vzpomeneme už navždy nepřítomných a omluvených, pojíme,  popijeme vínka či pivka a zase se v poklidu rozejdeme. Přicházejí s námi požvanit i naši tehdejší učitelé což je docela prima zážitek. 


neděle 31. prosince 2017

Novoročenka 2018



 Vše dobré v roce 2018 (a nejen v něm) všem přeje Drak


a taky Starý Kocour.


Když vám bude někdo tvrdit, že ví, co bude,
vysmějte se mu do očí!



sobota 30. prosince 2017

Zeman mýty bořící…


   Říkal jsem si, že se do voleb nebudu míchat. Ať si každý zvolí koho chce. Ale všichni si přisazují jen na jednu misku vah. 


   Ne, opravdu si nemyslím, že starý tlustý, prostořeký Zeman je nejlepším možným kandidátem. Jenže - kdo jiný. Dostal jsem mailem odkaz na jakousi filipiku, obhajobu Miloše Zemana a vyvěšuji ji hlavně proto, že  ostatní (pražská kavárna a spol.) plodí o něm jenom samá negativa. Už jenom kolik závadného toho našli na jednom gestu v novoročním projevu. Co všechno s toho dokázali odvodit! 

Ta nenávist je už zcela živočišná.

sobota 23. prosince 2017

Veselé Vánoce

Veselé Vánoce :-)





















   Úvodem bych rád za sebe a Kocoura popřál všem šťastné a veselé Vánoce. Nějak přišly letos rychleji, než obvykle, aspoň pro mě. Doufám, že pro vás ostatní přišly spořádaně a včas, jak se sluší a patří, mají to přece být svátky pohody a klidu.

sobota 18. listopadu 2017

Doba hysterická



 Doby už lidstvo zažilo různé. Byla doba dřevěná, kamenná, bronzová a pak i železná. Pokaždé trvaly mnoho tisíc let.


  Nyní nastala doba hysterická. Není tady poprvé, ale dnes má pro šíření onoho zmiňovaného fenoménu, hysterie, zvlášť dobré podmínky dané rozvojem a rozšířením komunikace po celém světě. Neříkám, že každý, ale kdekdo se může virtuálně potkat s kdekým. Rychle kdekoliv. Ani nemusí mít nějakou tvář. Na internetu všichni nosíme nějakou masku. Vystrkujeme místo sebe svůj nick, avatara.

pátek 17. listopadu 2017

Ze stínu na sluneční stranu


Napsala Astra

   Astra má za sebou důležitý skok - nedávno seskočila hrobníkovi z lopaty. Stěžuje si, že je slaboučká - ale kdo by nebyl po takovém skoku. Hlavní je, že její hlava zůstává čistá a schopná snadno stravitelným způsobem podat zprávu o okolním bizarním světě. 






úterý 10. října 2017

Je to ještě čeština?

Hana Macková




   Do našeho jazyka proniká tolik nových slov, že pokud bychom se díky nějakému stroji času mohli potkat se svým dřívějším já, nedokázali bychom se sami se sebou domluvit a nestačili bychom se divit.


neděle 1. října 2017

Jen tak...

Pár nesouvislých poznámek k událostem kolem nás



Poslední kopretina




Zdá se, že požadavek "stejného metru" je nereálný. Tohle od vládců EU přece nemůžeme požadovat. Když se od "rozseparoveného " Srbska chtělo oddělit muslimské Kosovo, neváhala EU (a USA) použít i vojenskou sílu a "humanitární bombardování"  aby Kosovo dosáhlo svého cíle. Budiž. Klid tam stejně není. Pak by ovšem měla EU zasáhnout i v případě, že se chce separovat i Katalánsko. Tam se Madrid snaží dokonce zabránit referendu s otázkou, zda má Katalánsko zůstat jako součástí Španělska nebo existovat jako samostatný stát. A dělá to dost násilným způsobem srovnatelným s tehdejším úsilím Srbů.  Hlasování je přece aktem svobodné vůle lidí. A stále se tu mluví o demokracii. Problém je v tom, čemu říkáme demokracie. Tohle slovo už rozhodně neznamená "vládu lidu". 

   Jsem zvědav, jak zareaguje bruselská věrchuška na požadavek alespoň verbálního odsouzení postoje španělské vlády a případně zda bude ochotná na Španělsko uvalit nějaké hospodářské sankce, jak to s chutí provedla v případě ruské anexe Krymu, která byla potvrzena následným svobodným hlasováním jako vůle obyvatelstva, kterými vyhrožuje Polsku, Maďarsku i Česku. Naši europoslanci se kupodivu "pochlapili a budou prý žádat komisi EK o odsouzení akcí španělské vlády. 
   Ale ptám se - opravdu budou? Myslím, že o tom jenom tak žvaní a protestu se neodváží. Ona ta mzda, kterou dostávají z Bruselu je příliš příjemná na to, než aby riskovali, že o ni přijdou. A věřím, že takový Úřad jako je EU by určitě našel způsob, jak neposlušné poslance umravnit.


A  další problémy:

   Ve Francii pokračuje výjimečný stav, protože pokračují i teroristické akce islamistů. Zdá se, že výjimečný stav bude ve Francii i jinde brzy stavem běžným, zcela normálním.
  Tyhle vleklé a zvolna gradující problémy západního světa jsou pro nás, socialistické pohrobky bývalého východního bloku, kraje obývané občany druhé kategorie (jak se občas prořeknou činovníci "západu") poněkud nepochopitelné. Průměrné myšlení (pokud se to dá myšlením vůbec nazvat) je tady na východě mnohem západnější, než socialismus  či neokomunismus, který je praktikován na západ od nás.

   Přežraná společnost, bohatá tak, že už neví, co by měla chtít se rozhodla (čti: její věrchuška za ni rozhodla) že bude spasitelem Evropy - a světa. Vytrvalé vymývání mozků, které ona "západní společnost" tak halasně kritizuje v Severní Korei, Číně i Rusku běží v EU na plné pecky. A žádná pecka nevynechává. Tisk, TV, rozhlas i oficiální webové portály v širokém záběru chrlí propagandu multikulturalismu, globálního oteplování, podivných gender studií atd. 


Ostatně konečně...

   Tak němečtí gayové mohou nejen uzavírat manželství, ale i adoptovat děti. Nakonec proč by ne. Dětem bude jim lépe než v nějakém ústavu nebo dokonce v dětském gangu na ulici.

   Má to ale háček - dítě musí porodit žena. A nevím, jestli bude k dispozici dostatek vhodných dětí, protože v Německu je homosexualita vyšší, než v jiných zemích. Takže se může stát,že pro adopci budou k dispozici jen děti jiných etnik. Tedy i jinak vypadající. A podle některých zkušeností se v nich kolem puberty objeví "volání rodu"  a ony bez rozumného důvodu své pěstouny opustí a přidají se ke svému etniku. Takže se německý národ, tradičně pracovitý a disciplinovaný tak nějak naředí, což znamená, že se rozplizne v "evropských strukturách" a Němci přestanou být nebezpeční svým sousedům. Tenhle "naředěný národ" už totiž nebude schopen podlehnout volání nějakého novodobého Vůdce. A pokud ano, bude to vůdce se zcela jinými záměry, než vybudovat novou, "čtvrtou říši"... 



Zamrzlá nenávist

   Ale v Kotlince jsou takové problémy spíše velkou výjimkou. My máme ty svoje. Třeba to těžké dilema některých lidí, jestli má Jarek Nohavica přijmout avizované státní vyznamenání od nenáviděného presidenta.

  Menší část "všeho lidu", tzv. pražská kavárna a spol. totiž neuznává výsledky presidentských voleb a nesnese pomyšlení, že by president mohl vyznamenat někoho, kdo je všeobecně uznáván za hlas národa. Najednou je Jarek považován za člověka, který jen díky náhodě není v obecném opovržení za "kolaboraci" s STB. Spolupracoval leckdo, občas se na to přijde, ale po těch mnoha letech už na to víceméně nikdo nehledí. Byla jiná doba.

   Myslím, že jim spíše vadí, že oni sami zdaleka nemají tolik věhlasu jako onen písničkář. Nebo mu možná závidí to státní vyznamenání? Ale nejvíc jim vadí, že Nohavicu bude vyznamenávat  prostořeký Zeman a ne někdo z jejich pražské kavárny. Jejich hvězda už pohasla po smrti Václava Havla nebo vlastně nikdy nesvítila. Jaroslav Hutka, Karel Steigerwald nebo kandidát na presidenta textař a někdejší majitel sázkové kanceláře Fortuna Michal Horáček.* To psaní textů mu šlo moc dobře a obchodník je taky asi docela obstojný. Jaký je antropolog ovšem netuším.


*/  Pana Horáčka jsem viděl na začátku léta v Ostravě při sběru podpisů. Měl před obchodním centrem Fukušima (čti Nová Karolína) malý stánek s nějakými papíry a mládencem, který ty papíry  hlídal a půjčoval případným podporovatelům průpisky. Za cca čtvrt hodiny se ve stánku nezastavil nikdo. Pár lidí prošlo kolem, podívali se na papíry, které ležely na stolečku a šlo dál.
  Sám Horáček (nebo jeho dokonalý dvojník) se procházel na prostranství před megalomanským hangárem - a lidé si ho nevšímali. Možná jej ani nepoznali. Měl jsem nutkání to celé vyfotit, ale nakonec mi to nepřipadlo vhodné. 



Ale nastává nám podzim, příroda se barví do teplých tónů a jistotou zůstává, že přijde zima. 
Nevíme sice jaká, ale přijde. Sousedka už má, jak vidíte, na zimu  svůj plán...