Polarizace aneb Co na to Tovje?

   Slyšíme to od útlého dětství:  Tak se rozhodni - chceš malinovou nebo jahodovou? Chceš do hokejového nebo šachového kroužku?  Chceš jít na matfyz nebo na filozofii? Chceš Janičku nebo Evičku? Chceš si nechat to každodenní pivo nebo bude rozvod? Spartu nebo Slávii? Chceš knedlík nebo rýži? Kuře nebo guláš? Červený nebo modrý drát? Volíš komunisty nebo demokraty?  Židy nebo křesťany? Pánbíčkáře  nebo ateisty? Rusy nebo Němce? Sudeťáky nebo vyhnance? Autem nebo vlakem? Do domova důchodců nebo do eldéenky? Do země nebo spálit? 

A tak stále volíme mezi dvěma možnostmi a už nám to ani nepřipadne hloupé. 

Jak z chlupaté deky...

Julia je daleko hezčí než byl Adolf Hitler. To se nedá srovnávat.

"Leze to z tebe jak z chlupaté deky" říkávala moje babička, když jsem se přiznával k nějaké klukovině, která měla zůstat raději zapomenuta. 

A pomalu lezou "jak z chlupaté deky" i nové informace o tom, kdo co kdy komu a při jaké příležitosti řekl, co udělal. Nedá se to dobře zařadit do oficiální (respektive do jedné z oficiálních)  ideologií, kterými jsme obklopeni. 

97% - to je málo. Přidej!!

   Tak nám na Krymu spáchali referendum. (To zní jako ze Švejka.) Ona to taky pěkná švejkovina je. Když slyším, že se pánové z EU a USA rozhodli "neuznat" výsledky referenda připadá mi to, jako když kapitán Titanicu "neuzná" hlášení námořníka z podpalubí, protože Titanic je přece nepotopitelný. "A na první palubě se právě tančí, tak nerušte, člověče a zalezte zpátky do podpalubí! Huš, ošklivé sele!" 

Mocné dubisko...?

Motto:

Neb raději k velikému přichyl  tomu tam se dubisku, jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde časům. 

Ján Kollár: Slávy dcera

Falešné argumenty

   Je to už další týden od událostí na Majdanu a situace je stále nejasná. Politici i novináři (podle politické příslušnosti) se snad snaží situaci co nejvíce zamotat. 

Nejde tady o jejich názory, na ty má přece každý nezadatelné právo. Nelíbí se mi ale způsob, jakým ty názory prezentují. Často jsou to pouhé manipulace toho nejprimitivnějšího druhu. Používání falešných slovíček. A když někdo čte jen nadpisy a už nečte  dál, získá úplně jiný obraz než ten, kdo přečte i článek.

Majdan týden po...

  Úvaha politického neználka


   Jestli jsem v roce ´68 u nás "tlak západu" necítil, na Ukrajině ano - možná proto, že jsme tentokrát byli součásti toho přinejmenším politicko-mediálního tlaku.  

Červené světlo se mi rozsvítilo v okamžiku, kdy jsem viděl fotky - mobil s fotoaparátem už má skoro každý. Viděl jsem chlápka, který docela zkušeně točil nad hlavou těžkým řetězem a útočil na stojící policajty a pak další snímky: člověk, který ze světlic improvizoval jakési malé dělo a pak velký prak na vrhání zápalných láhví. Molotovovy koktaily.

Babovřesky versus Markéta Lazarová

polemika

 aneb zásadní rozdíl mezi Wolfgangem Amádeem Mozartem a Michalem Davidem. Není zas tak velký, jak by se mohlo na první pohled zdát. Oba byli ve své době nesmírně populární, dokonce bohatí. On ten Amadeus vlastně taky psal "populár" neboli díla srovnatelná s dnešními muzikály (opery) nebo hudbou ke spartakiádě - církevní hudba na objednávku. A taky si jeho melodie prozpěvovali a pohvizdovali skoro všichni. Oba měli stejnou cílovou skupinu - veškerý lid.

Co jest pravda?!

Přípodotek filosofa 2

Karlu Čapkovi

- tak to mi ještě chybělo. Někdo jako tenhle. A o n i najednou ty své věčné mesiáše a věštce a spasitele nenásledují, NE, oni přitáhnou před můj palác a vyžadují, abych tohohle hned dal popravit. Tak takovou nenávist jsem tu ještě neměl. A ne vůči nám, to by bylo přirozené – vůči bezejmennému vychrtlému mesiáškovi s nepřítomným pohledem, a Z NICH! Jak k tomu přijdu. Já, Jezdec, intelektuál, řecké vzdělání, vzorný úředník impéria – trčet už sedmý rok v téhle bohy prokleté východní pouštní díře s tímhle nepochopitelným pyšným nedůtklivým nárůdkem, co je hned vším dotčený a uražený. Nikdo tu nemluví ani řecky, o latině nemluvě (a to jejich písmo), dei!

Volnost, rovnost, bratrství...

Přípodoteky filosofa 1

...musejí být šílení!

Výhled z mého balkonu na jih.

   Ten titulek jsem ukradl z jednoho pěkného filmu o Křovácích z Jižní Afriky. Celý zní "Bohové musejí být šílení!" Z pohledu jednoduchých Křováků, kteří se mají co otáčet, aby přežili v tamní poušti Kalahari jsou běloši sice bohové velmi mocní, ale naprosto šílení. Dělají věci, nad kterými rozum Křováka zůstává stát. 

   Často mívám pocity toho Křováka. Ale ne vůči Křovákům, chraň bůh, ale vůči svým spoluobčanům - z okolí i z dáli. Až na to, že je v žádném případě nepovažuji za bohy. Inu posuďte sami: