Hodina nenávisti

   V Orwelově románu 1984 je barvitě popisována povinná "hodina nenávisti", které se musí zúčastnit všichni, chtějí-li přežít. Pamatuji si ještě na téměř povinné "hodiny nenávisti" minulého režimu - na vojně to bylo PŠM - Politické školení mužstva, v civilu jeden čas RD - ranní desetiminutovky. A pochody: na Prvního máje, oslavy VŘSR...  Říkalo se jim existenční, vzpomínáte? 

   Místo abychom si denně v hlavě srovnávali priority - co vlastně chceme, jak to chceme udělat, kolik jsme ochotni za to dát, kdo nám lže více a kdo méně, posíláme si vzájemně přílohy mailů, plné nenávisti. Nenávisti jedné skupiny vůči druhé. 

   Obvykle takové věci okamžitě mažu: tentokrát je ale vyvěsím a budu zvědavý na vaše reakce. Jestli nastane Hodina nenávisti nebo naopak Ovčanského nezájmu. Nebo někdo napíše něco úplně  jiného. 

O dobytí Singapuru a bitvě u Midway, o operaci Market Garden nemluvě

Sestavil PEDRO

   Na Neviditelném psu nedávno psal pan Ulč o Singapuru.  Zmiňuje se i o dobytí Singapuru za II. WW Japonci. O pádu této nedobytné pevnosti do japonských rukou je možno na internetu najít více článků. Na wikipedii o něm pojednávají hesla Bitva o Singapur  nebo Boj o Singapur.  Ovšem proč japonský generál Jamašita tak relativně snadno Singapur dobyl? Protože Britové sami Japoncům napověděli, jak na to mají jít!

Hackeři útočí - rekonstrukce.

   Tak jsem se už dovztekal nad textem, který mi včera zmizel v cloudu (čti v nenávratnu) a pokusím se o jeho částečnou rekonstrukci. Už bude ale jiný, protože je o den více, mezitím jsem navštívil Čertovnu a byl Stellou donucen se zamyslet nad těmi pořád omílanými pravdami, které se nám současný svět snaží zastřít, přegumovat, dočista vyprat z hlavy. A byl jsem potěšen, že se tím pseudo(?)problémem zabývají i lidé rozumnější než já. Ono stačí, když tu situaci rozeznají, vidí, že něco není v pořádku, že ten vagón, ve kterém se všichni kamsi kodrcáme začíná nabírat nebezpečnou rychlost - a brzdař nikde.

Hackeři útočí!

  Tak tenhle článek nebude. Před chvílí jsem zavadil rukou o myš, myš narazila do klávesnice a text, který jsem datloval asi šest hodin do počítače nenávratně zmizel včetně asi deseti zajímavých odkazů . Zůstal jen nadpis. Buď to byla vyšší moc, nebo kvalitní prokomunistický hacker nebo velká smůla. Já - zuřím.

  A protože blog má být zábava a ne povinnost, k článku se asi už nevrátím - nebo, možná až za pár dní, až mě přejde vztek. Tento týden bude bez občerstvení. Jen co si kdo donese.

Čtěte zatím A.S.Pergilla - poslední odstaveček jeho posledního článečku je skoro stejný, jako bych ho napsal já.

The truth is out there...

Pravda je tam venku...     (Akta X)

Jsou holt věci a události o kterých se psát nesmí. Říkáme tomu dneska politická a genderová korektnost případně hyperkorektnost. Cenzura a autocenzura je ovšem lepším označením tohoto úkazu. My, starší a dříve narození to známe až příliš dobře. Vadilo mi to jako puberťákovi, ale dočkal jsem se nakonec roku 1968 a po několika málo měsících, kdy to vypadalo, že se věci dají do pořádku, dorazily tanky. K nám, ne  nás. I když vlastně - i nás. Člověk tehdy jenom zíral, jakých rektálních kousků jsou jeho spoluobčané schopni. Jenže na emigraci už jaksi bylo pozdě nebo, přesněji řečeno, byla s rodinou dost obtížná. Chtělo to velkou odvahu, kterou jsem neměl. A bylo nás (naštěstí) víc. Na omluvu své "neodvahy" jsme si vymysleli formulku, že "my jsme tady doma, ať jdou oni!" Floskule, výmluva. 

   Tuhle formulku si zapamatujte. Ještě ji připomenu! Ale styděl jsme se, protože částečně kolaborovat s mocí bylo nutné. Bylo nutné pracovat, aby byla za co žít. Nu což, zvykl jsem si na svoji "neodvahu" říkat svůj názor. Mlčel jsem a myslel si své.  A poslouchal Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky. Ale přesto mě systém donutil k tomu, abych se styděl víc. V době, kdy můj syn začal chodit do školy a musel jsem mu dost pracně vysvětlovat rozdíl mezi pravdou skutečnou a pravdou "oficiální". Byl to naštěstí chytrý kluk. Dožili jsme v pohodě "sametky" a vypadalo to, že bude líp. Napadalo mě tehdy ledacos, třeba že nastane "nemilosrdný kapitalismus", že se staneme "zásobárnou otroků" pro ty "rozvinutější kapitalismy" nebo že se vše vrátí pomalu zpátky, jako když vyjdete okouzlení z kina a venku prší. Co mě nenapadlo bylo to, že nastane situace jak vystřižená z románu "1984". 
Že pravda bude nežádaná, nepřípustná, tabu.

Mobyho paní

Neumře nikdo, na koho se vzpomíná.

A proto docela neumře ani literární žena Moby Dicka, ani hodná autorova žena Ivana. Je teď jenom v jiném levelu.

Bude se vám všem, kteří jste ji znali vracet a bude vám všem občas mluvit do života.
Tak už to chodí. 

Musí se žít, Jane Šamane !
Musí se žít!

Starý Kocour, bratranec Mrtvé kočky

Výkaz pozorování aneb Kocouří Rozhledy #4

Stokrát nic umořilo osla...

   Došel mi mail od důvěryhodné osoby. Spíše je humorný než senzační, ale nějak se po jeho přečtení neusmívám pod vousy.

Kanadská pacifistka napsala kanadským úřadům a stěžovala si na zacházení s teroristy zatčenými v Afghánistánu.

Ministr obrany jí odpověděl:

Spěšná zpráva z jihu

Enrico Letta

Informace nám píše:

Vážení útulníci,

spěchám s čerstvou zprávou o posledním italském politickém skandálu. Noviny se už od včerejška zabývají palčivou, ba řekla bych skandální otázkou, která se rozvířila kolem článku v irském listu Irish Times s názvem ‘Balls of steel’.
List tvrdí, že italský premiér Enrico Letta má, podle jeho vlastních slov, "koule z ocele" (balls of steel).
Tedy nejde o nějaký mimořádný fyziologický úkaz, nebo o výsledek nějakého pokusu - více méně zdařilého - vytvořit umělého premiéra avatara, všemu odolávajícího, ale jen o doslovný překlad z lidové italštiny, respektive pisánštiny idiomatického výrazu avere palle - mít koule, spisovně mít odvahu, výdrž.
Totiž premiér Letta, který se učil anglicky ve svém rodném městečku Pise (na British School), se zřejmě nechal strhnout nadšením nad svými úspěchy v evropské politice natolik, že zapomněl, že rodnou pisánštinu nemůže překládat doslovně do jiných jazyků.
Samozřejmě zprávu s příslušnými komentáři uveřejnily všechny noviny, včetně seriozního ekonomického listu Il Sole24Ore. První, kdo se začal chechtat na celé kolo byl Beppe Grillo na svém blogu , kde tvrdí, že jde o přeřeknutí, Letta nemá palle, ale vykládá Italům balle (lži, nesmysly).
Il Fatto Quotidiano uveřejnil hned karikaturu, kde Berlusconi s ďábelským úsměvem říká Lettovi bez kalhot - a já mám zas magnet.
Nebudu se tu šířit o komentářích novinářů, nestačilo by mi na to místo - představte si, že na dotaz Letta palle d'acciaio mi Google vyvalil 6 stránek novinových titulků. Nemůžu tu ani uvádět jedovaté poznámky, kde se vyskytují varianty s velice často užívaným výrazem palle. Upřímně řečeno ani bych je nedokázala všechny přeložit do češtiny(a třeba by to ani nebylo příjemné Kocourovi).
Jen dotaz pro Jakuba, jak by přeložil výrazy jako: fa girare le palle, rompe le palle, sta sulle palle?

Poslanec Pdl Renato Brunetta poslal Lettu - do oceláren Ilva v jižní Itálii, co zavírají, aby si je tam nechal přetavit.

Princip socialismu - verze pro nechápavé

Barrack Hussein Obana,  44. president USA

Jeden americký profesor ekonomie na místní vysoké škole nikdy nenechal propadnout jediného studenta, ale v poslední době nechal propadnout rovnou celou třídu. 

Proč?

Prosťáčci a jejich Velký Bratr

Edward Snowden

Velký Bratr. Ať už se nám to líbí nebo ne, je tady. Je tady odedávna a a bude tu pořád. Už jsem tu o něm jednou psal. To, co se kdysi provádělo tajně, ze zaparkovaných aut nebo podkrovních bytů, to všeliké prosvěcování dopisů a rozlepováním obálek nad parou, napichování telefonů a bůhví co ještě už patří do dávné historie , někam k lovcům mamutů nebo do starého Egypta.