Prohledat tento blog

pátek 17. listopadu 2017

Ze stínu na sluneční stranu


Napsala Astra

   Astra má za sebou důležitý skok - nedávno seskočila hrobníkovi z lopaty. Stěžuje si, že je slaboučká - ale kdo by nebyl po takovém skoku. Hlavní je, že její hlava zůstává čistá a schopná snadno stravitelným způsobem podat zprávu o okolním bizarním světě. 







   Kocour mě vyzval, abych přispěla do mlýna, kde se současně moc nemele.Nevím, jestli vám dám nějaké podněty ku mletí, ale přeberte si to sami. Jen nechci, abyste si mysleli, že si hodlám stěžovat na svoje choroby, to právě naopak, ale chci vám jen sdělit průvodní jevy kolem chcípajících pacošů. Vyberu z paměti, co tam ještě zbylo, zdaleka to nebude všechno, protože léčba mých chorob přesáhla kapacitu mého mozku, a povedlo se celkem mistrně, že donutila můj mozek, aby vytěsnil některé hrůzostrašné příhody. Děkuju ti hlavo. Hlavně taky za paní zastupitelovou, o níž píšu výše.


   Nemáte šajna, jak nekonečně nepříjemné je psát na počítači, když vám slézají nehty postupně na všech prstech (následek několikaměsíčního užívání antibiotik).Předem omluvte překlepy.

   S cikány v nemocnici se člověk setkává snadno, je jich tam dost, většinou pracují jako sanitáři. Je to dost velká dřina, to jsem zjistila, když mě poprvé ten můj vezl i s postelí kamsi na vyšetření do sousedního pavilónu. Kdo zná na Karláku Všeobecnou nemocnici, ví, jak obrovský je to komplex budov a odborností. Nejdřív mě zaujalo, že Milan zastavil na takové výšince a řekl - podívejte se aspoň chvíli na Prahu, jste na pokoji zavřená a venku je tak krásně. Bylo to v době těch veder, nádherný den, ALE NEJZAJÍMAVĚJŠÍ BYLO, že to vůbec udělal, ještě teď mě to dojímá. Milan mě potom provázel až do konce pobytu v nemocnici. A nejen to.



   Milan se stal mým dvorním pomahačem, myčem, podavačem, oblékačem, vozkou, udělal vždycky přesně to, co bylo zapotřebí a udělal to v pravou chvíli. Když mě nakonec pustili domů, byl to on , kdo se mnou trávil prvních pár dní u mě doma, čas od rána do večera a prakticky mě učil, jak se pohybovat, jak si co obstarat po bytě. Udělal to sám od sebe. A vždycky dobře.Nikdy nezapomněl pozdravovat mě od svého přítele, který mi jednou udělal pro radost dort ze sušenek a s čokoládou. Milan je perla. (Teď , když píšu tahle slova, zvonil telefon. Byl to Milan. To je doklad toho jak jsme na sebe napojení). 

   A do třetice ještě jedno cikánské setkání. Droboučká ženička, kdysi zřetelně velice krásná, teď už jen s jedním zubem - mladá , tak 55. Navštívili ji její dva synové. Ten první, dlouhé černé vlasy, strašně spěchal, takže jen zadrmolil pár slov a vyšuměl, ale ten druhý - to bylo něco. Za každým slovem vůl a korunu tom nasadil, když svoji nebohou matičku trápil tím, že ví, že má dvoustovku, tak ať mu ji kouká dát, nebo!!!! Když jí prohledal šaty ve skříňce a nic nenašel - tak to začalo. Pokusím se citovat- mámo, ty krávo, dej mi ty prachy. Debile blbej, hovado, dej mi je, mámo, krávo blbá.... Máma zřejmě byla zvyklá, dívala se do stropu a mlčela. Kuk nakonec zařval, že jde střílet králíky, zřejmě "pracoval" někde na jatkách, a odešel se slovy - já si tě najdu. Máma to vzala zkrátka, do týdne zemřela. Rakovina v posledním stádiu.





  A tak to šlo dál a dál. Bude-li zájem, příště o doktorech a sestřičkách...

23 komentářů:

  1. Stella
    Kromě toho, že text je tak svěží, je taky otřesným svědectvím. Pokračuj, Astro.

    Vzpomínám si, že když jsem byla poprvé v životě delší čas v nemocnici, zažila jsem pár nečekaných situací také. Byla to pořádná škola života! Do té doby jsem netušila, čeho jsou schopné na pohled slušné paní.
    Vím o feťákovi, kterému schovává babička v domově důchodců obědy...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stello, když kamarádovi začala umírat maminka, což se zpočátku projevovalo čím dál tím častějšími pobyty v nemocnici, tak při návštěvách té maminky jsem si poměrně brzy a zostra uvědomil, co všechno nehezkého a hlavně beznadějného z toho prostředí přímo čiší. Nevím čím to je, ale když mi ještě před listopadem 1989 začala umírat babička a také byla často v nemocnici, tak ačkoliv bolševika rád nemám a nikdy jsem ho rád neměl, musím přiznat, že ta předlistopadová krčská „Thomayerka“ také byla působila dosti depresivně a beznadějně, ale vyvažovala to jakámsi zdáním jakýmsi řádu, pořádku a klidu, zatímco ta polistopadová Na Slupi už jen budí jenom ty deprese a netlumí ti ničím a nijak. V každém případě to na mě zapůsobilo tak, že se mnohem víc starám o své zdraví, než dřív, nerad bych tam totiž skončil předčasně.

      Vymazat
  2. Stella
    Kočička - kocourek je dárkem autorce?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I když mám Astru velmi rád, toho kocoura bych ji fakt nemohl dát.
      Je to náš kocour Punťa, právoplatný člen rodiny, ten, který dělá z bytu domov.
      Přestože nechodí ven, kouká z balkonu se zájmem na svět okolo a omezení mu nijak nevadí. Když se dostane na chodbu, po pár minutách už žadoní za dveřmi, aby byl vpuštěn tam, kde to zná. Domů.

      Nevím ale co nastane, až se ozvou pudy a budou ho pudit hledat nějakou kočku.

      Vymazat
    2. Jsem ráda, že mě máš rád, Kocoure, ale já kočičku mít nemůžu. Ač bych moc chtěla. Jsem na kočky alergická.
      !Popuzené! kočky jsem zažívala leta letoucí v rodné vile tady kousek odtud v Grébovce. Když na ně přišlo mrouskání, to byl rachot. Dělo se to v zahradách a někdy kočky poskytly takové divadlo, že jsem si sedla na židli a čubrněla, jak ta některá Micinka válí. Ženská se nezapře ani v kočičím kožíšku. Pózy a zvuky, které ty kočičky dokážou, to je divadýlko k nezaplacení. Buď rád, že máš doma Punťu, oni kočičáci taky pěkně dovedou řvát, ale kočce se nevyrovnají. A dávej pozor, až přijde ten čas, aby ti Punťa někam neutekl. A KUPTE SI ŠPUNTY DO UŠÍ! :-)

      Vymazat
    3. Snacha má taky alergii, nemůže u nás spát, když nás navštíví, spí u známých. Má alergii i na koně. A kočky i koně miluje. Pohladí je - a oteče. Smůla.

      Vymazat
    4. Astro, dnes už kočky moc neřvou, protože když už jsou někdy odchyceny a dány do útulku, tak je tam vykastrují, kocoury taky. S vykastrovanými zvířátky už žádné vášně necloumají.

      Vymazat
    5. Ty kočky v zahradách - to už je dávno.Dnes mám strhující dobrodružství před sebou - uteklo pár týdnů, kdy jsem se zbavila očních problémů a potřebuju nové brýle. Takže kráčím (silné slovo) v závěsu do paže svého vnoučka - POPRVÉ PO PŮL ROCE PO ULICI - A MÁM TO JAKO STÁTNÍ SVÁTEK.Bude to premiéra bez potlesku, doufám, že obstojím. Kdybych se už nevrátila, propadla jsem se asi někde do kanálu, zhubla jsem o 25 kilo, prolezu za chvíl klíčovou dírkou. Tak vás předem i zadem zdravím a doufám, že se zase sejdeme.

      Vymazat
    6. Astro, gratuluji k tomu pokroku, vlastně opětovnému vykročení zpátky do života. Máš k tomu náš virtuální potlesk. Slyšet půjde jen s trochou představivosti, ale u srdíčka Tě doufám zahřeje a hlavně doufám, že Ti dodá sílu k dalším krokům.

      Taky doufám, že Ti ty brýle změří a udělají pořádně, abys na to všechno kolem sebe dobře viděla, neunavovalo Ti to oči a mohla si s námi poklábosit kdykoliv se Ti bude chtít.

      Vymazat
    7. Až se Astro vrátíš (ne "jestli"), tak ti tu přičiním potlesk asi 960 lidí. Ať víš, že stojíme s tebou. [;>))

      Vymazat
    8. Asi jste mi tleskali. Vše proběhlo tak, jak mělo. Vážila jsem si každého kroku po nádherně vydlážděných ulicích, ušli jsme asi dva kilometry, byla jsem na sebe v duchu pyšná. Všichni kolem mě chodili, jakoby se nechumelilo (to přijde a zabrzdí mě to zase v rozletu) - a všichni se tvářili, jako by to bylo normální- chodit...
      Brejle budou brzy. To teprve potom roztočím kolečka.
      S vnoučkem jsme nakonec všechno šli oslavit do restaurace k Číňanům, kam chodím ráda, protože se tam dobře vaří. A mám to blízko. A vnouček má pozítří narozky, tak jsem se mu aspoň trochu revanžovala za jeho starostlivost. Tak díky, pánové!

      Vymazat
    9. ST
      Astra je můj vzor ve vytrvalosti a bojovnosti a vůbec!
      Ještě, že ji nemáte poblíž, ta dokáže s člověkem zamést, když je třeba! Žádný ťťuťuňuňuňu. Všechno na rovinu! A věci jsou hned jasné, jaképak pochybování, přešlapování.


      Vymazat
    10. Stello, správně, tak to má být. Já to tak mám nejraději. Proč kecat hodiny o ničem, když to, co je třeba, nebo to, co chci vyslovit, zabere pár minut nejdéle? Čas je vzácný statek a na plkání o ničem je ho docela škoda.

      Vymazat
  3. To bude nejspíš Kocourův nejnovější úlovek, kocourek z útulku. JE TO KRASAVEC!

    OdpovědětVymazat
  4. Astro, dík za strhující a krásně čtivé vylíčení poměrů v našich nemocnicích. Nic moc dobrého jsem si o nich nemyslel před listopadem 1989 a soudruzi, odkládající důležité a nutné reformy zdravotnictví a zejména zdravotního pojištění, debilové arogantní způsobili, že zůstalo stejně deficitní, dýchavičné a hlavně nefunkční a zkorumpované, jako před tím listopadem 1989. Takže do budoucna nás nic dobrého s tímto chcípajícím molochem nečeká. To nejlepší, co pro sebe jeden může udělat, je zůstat natolik zdráv, aby ty nemocnice pokud možno vůbec nepotřeboval. To se sice lehko vysloví, ale o to hůř udělá, jeden prostě buď tu kliku má, nebo ne a když ne, nezbyde než se odevzdat do rukou osudu a doufat, že to léčení přežije aspoň trochu živ a zdráv.

    S tím Milanem Jsi měla kliku, narazila Jsi na na poklad v lidské podobě. Ta příhoda s tím výhledem na Prahu je hezká. Milan si chtěl na chvíli oddechnout a když už, tak Ti hezkou chvilku dopřál také, protože mu zjevně nechybí schopnost vcítit se do druhých. To je při jeho profesi dobře, pro pacienty určitě, jemu to ale může i ubližovat, když to přežene.

    Ten synáček v té nemocnici, co k tomu říct? Kdyby na těch jatkách omylem střelil sebe sama, moc velká škoda by to nebyla, spíš naopak.

    OdpovědětVymazat
  5. Astro, ty řádíš! Sice co se v mládí naučíš, ve stáří jak když najdeš. Nepřeháněj to, jinak na stará kolena z Tebe bude ochmelka.
    Ono se to tak nějak no...znáš nějakou romantickou pivárnu? Posezení při svíčkách a k tomu půllitr? U nás je oblíbenou značkou vína Budvar. U nás...já jsem jako Kníža, chlastám všechno, třebaže ne s Mírou, ale s mírou. Avšak manželka není viněrévový typ. Jen jednou, na vinici svaté Kláry v botanické zahradě, jí zachutnal červený tramín. Toť vzácná chvilka. Výhled na město, slunce sklánějící se k obzoru něžnými paprsky hladící jiskřící zlato ve skleničkách...
    Jinak u nás jako v Postřižinách.
    Jak přijdeš na chuť pivu, no... Dopadneš jako Nick Carter na tahu s komisařem Ledvinou. ...Ty velebné chrámy...."A to jsme ještě nebyli u Pinkasů! Tam je výčepní, ten to pivo doslova hejčká."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Schu, doufám, že si nemyslíš, že se ze mě stala ochmelkyně. Doktoři mi černýho kozla vřele doporučili-(jen jestli to nebylo pod zorným úhlem myšlenky "stejně to má za pár, tak ať si dá do nosu"). Tvrdí všichni, že v pivu je spousta dobrot, po kterých tělo prahne. A v tomhle černém Kozlovi je jich snad nejvíc, a moc procent alkoholu tam teda není. Aspoň já nejsem nikterak rozjařená a na plechovce kupodivu není přiznáno, kolik alkoholu tam je.A piju jen jednu plešku denně.V poledne k obědu. Tak, musela jsem se ohradit!

      Vymazat
    2. Obuvníku, panoval-li za časů Nicka Cartera stejný cenový rozdíl mezi cenou piva ve Spokojených státech a v Praze, kam Nick Carter dorazil, tak se mu ani trochu nedivím, že si s chutí dopřál tolik piva, kolik ho jeho hrdlo žádalo a spořádalo. Něco takového jde totiž podniknout široko daleko jenom a pouze v českých zemích. Ve Spokojených státech si to prostě nedovolíte, prohibici sice zrušili, ale ceny zůstaly, jako by platila dál.

      Vymazat
    3. Astro, černý tako rád, nejen Kozla. I řezané. Ale i to co by pravověrný pivař nikdy. Řezané světlé, třeba Budvar s Plzní. Budvar dodá tělo, Plzeň dodá říz.
      Když se blenduje whisky, proč pivo by mělo být jen single malt?

      Vymazat
    4. Nasadil jsi mi brouka, Schu.Teď vždycky v poledne pozdvihnu sklenici a pozdravím tě nahlas a občas k tomu ještě i něco dodám. Samozřejmě slušného - jako třeba - koukej, jak mi chutná, nebo - piví, to je moje!To asi ochmelkové nedělají! :-) Tak ať žije piví. Je to vynález! Ty žij taky!

      Vymazat
    5. Astro, kdysi jsem v suterénu obchodního domu Máj potkal ochmelku, který do pivní lahve švitořil povely kapitána Nema ke zbytku posádky. Na jednu stranu to bylo roztomilé a srandovní, protože dotyčný ochmelka byl obdařen vtipem, inteligencí a docela příjemným hlasem. Na druhou stranu z toho trochu lezl mráz po zádech, když si jeden domyslel, že ta jeho žízeň je chorobná a že se jí nejspíš už nikdy nedokáže vzepřít. Zkrátka ochmelkové provádějí ledasco, mimo jiné proto, že dík stoupající hladině alkoholu ztrácejí zábrany.

      Obuvníku, řezané pivo vzniklé smísením světlého a černého není ani ničím neobvyklým, ani ničím neznámým. Aby se nemuselo řezat, vaří se rovnou polotmavé. Řezané světlé je pravda méně obvyklé, ale na druhou stranu proč to nezkusit? Problém je jenom ten, že mně samotnému by se nechtělo pít najednou celý litr piva a zdaleka ne vždy mám k něčemu takovému ochotné pomocníky. No ale někdy se to při vhodné konstelaci zkusit dá. Na rozdíl od blendované whisky, která namíchaná vydrží léta, pivo se po namíchání musí hned vypít, to je trochu na překážku.

      Vymazat
    6. Draku, neznám technickou překážku, která by bránila míchání piv do flašek a sudů. Co se týče ochutnávání různých piv, za ideální považuju sklenici 1,5 deci. Tak by se za večer dalo ochutnat víc než deset piv.

      Vymazat
    7. Astro, leckterý neduh může být zanedbaným pitím. Pivo obsahuje prospěšné látky, jeho přiměřená konzumace je zdravá.

      Vymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)