Prohledat tento blog

sobota 22. dubna 2017

Džin mimo láhev

"V sítích jsou zakletí běsi. Ještě že je to na elektriku a dá se to vypnout."













  Tohle napsal Aston na Neviditelném psovi jako reakci na hoax/nehoax "Modrá velryba". To, zda taková kampaň (hra) vůbec existuje se člověk s jistotou nedoví - ani doma ani jinde. 



středa 19. dubna 2017

Světový četník ...

   Tak nám zase "jestřábi z USA" poslali (bez jedné) kopu Tomahawků na Sýrii. Tedy na cizí území. Bez vyhlášení války. Protože údajně syrské letectvo zaútočilo sarinem / chlorem (zdroje se nemohou dohodnout) na vlastní civilní obyvatelstvo. Pominu-li fakt, že povstalec, který zrovna nedrží v rukou samopal nebo taktickou raketu je podle názorů našich západních politiků jen ubohý civilista, napadá mě jiná věc: Bašár Asad je bezesporu diktátor a to relativně krutý diktátor. Ale poslední dobou s pomocí jiného diktátora, Vladimíra Putina, má v boji proti spoustě znesvářených skupin v Sýrii, které bojují nejen proti Bašárově režimu, ale hlavně mezi sebou, výrazné vojenské úspěchy. Naše "západní fronta" nějak ztratila "tah na branku".  Takže bylo třeba "něco" udělat, aby se věc dala "mediálně" do pořádku.

neděle 9. dubna 2017

Curva senecta


  Před mnoha lety, před sametovou revolucí, přesněji v roce 1988 jsme v našem Ústavu dávali hru Suchého a Šlitra Šest žen Jindřicha VIII. Pěkná hra, na operetu, kam byla zaškatulkována, nezvykle moudrá. 

  Tenkrát režisér Zdeněk Boubelík pozval na premiéru Jiřího Suchého - a on skutečně  přijel. Přijel dříve, v termínu neměl čas, ale natočili jsme s ním rozhovor o divadle a o tom, kdy by měl člověk přestat pracovat, protože je už starý. Tak se stalo, že jsem měl tu čest poobědvat s legendou. Suchý byl už tehdy pevně přesvědčený, že pokud člověk udrží myšlenku a dokáže vstát z postele, měl by něco užitečného dělat. Odpočívat prý může později, v rakvi. Hledal jsem ten rozhovor ve videoarchivu, ale jaksi není k mání. Tenkrát se točilo na kazety VHS a rozhovor je asi přilepený k nějaké inscenaci a unikl digitalizaci.

   Vzpomněl jsem si na ten rozhovor, když mi jedna dávná přítelkyně, herečka,  poslala článek z pera Jiřího Suchého, dnes staršího o bezmála třicet let. Při prvním přečtení se mi zdál trochu ublížený, ale pak jsem si uvědomil, že pan Suchý popisuje přesně to, co zažívám občas sám. 

  A tak jsem se rozhodl, že ho vyvěsím pro vaši potěchu i tady. Visí už nejméně na dvaceti webech. Pokoušel jsem se s panem Suchým domluvit, zda to dovolí, ale nenašel jsem na něj spojení, ba ani originální článek. Jedině na webu jeho bratra Ondřeje jsem se ubezpečil, že je to opravdu psal Jiří Suchý.

   No nic, vyvěsím to i bez jeho výslovného povolení, protože slova jsou to moudrá a je jasné, že bych to v  žádném případě nenapsal lépe. Pokud se to pan Suchý domákne, požádám ho o dovolení dodatečně. Jak jsem ho poznal, tak to na 99,9 % dovolí.

Jo - a ten tehdejší oběd v Atomu zaplatil náš pražský host. Nedal jinak.  

neděle 2. dubna 2017

Chvála obyčejnosti...

  Tak Špinarka to má taky za sebou. Měla pohřeb, který by ji mohl závidět kdejaký potentát. V TV to byla včera první zpráva. Prý přišlo čtyřicet tisíc smutečních hostů.  Bez toho, že by je někdo nutil nebo že by z toho měli jakýkoliv profit. A nosili k rakvi růže. Velké kytice růží. Někteří z dlouhého čekání zkolabovali, odvezla je sanita, ale vraceli se i z pohotovosti zpátky do fronty před krematoriem.