Prohledat tento blog

sobota 25. března 2017

Antigony (protiklady)

Nedostavěná budova KVKSČ.











   Pořád se meleme v kotlíku politických hádek, sporů rozepří, manipulací, podvodů a podvůdků. Manipulativní zprávy všude, kde se podíváš. Už jsem tak otrávený, že hledám nějakou tu "politiku" i ve zprávách o počasí.




Některá tvrzení jsou neprůstřelná.

    Nemám dobrou detailní paměť. Věci si pamatuji přibližně, jako obrysy, které  se ale zjasňují novými informacemi. Proto vidím, jak se "politické postoje a ideje" věrchušky pomalu přelévají podle předpokládaného vývoje nálad. Přitom politici horečně zvažují, zda bude vhodnější se přimknout k tomu nebo onomu "mocnému dubisku" nebo bude  vhodnější "přiložit prst na tep doby" a "naslouchat hlasu lidu". Jsou ale asi hodně zmatení, protože všeobecná  nálada se neskrývá v pitomých diskuzích na internetu. U mnoha (většiny) portálů se prostě komentáře nedají číst, protože je to komunikace psychopatů a idiotů s trolly. Dokonce i u těch webů, kde je třeba se přihlásit pod vlastním jménem.

  Převládající náladu či názor nenajdou  ani v hlasitých proklamacích různých, z mého pohledu obskurních spolcích a názorových skupinách. Malých a hlučných. Kromě nesmyslné pozornosti médií však bezvýznamných.

Nenechat se semlít podhozenými "informacemi".
   Podle novinářů se řídit také nelze, protože ti jsou poplatní hlavně svému vydavateli nebo zadavateli reklamy. A nakonec - vlastní kariéra je pro novináře tou věci nejdůležitější. V kategorii "pravda-lež" případně "novinářská profesní čest" už z nich asi uvažuje málokdo.


  Kde najít "tepnu doby"? Těžko říct. Poznáme to, až se do ní trefíme. Pak nastane mela.

   Z toho světa lidských červíčků není jiného úniku, než ke knihám, starým dobrým filmům nebo zpátky k přírodě. V Ocelovém srdci republiky ale moc divoké přírody není. Pravda, parků a zeleně je tu asi víc než v kdekterém jiném městě, ale skutečná volná příroda spíše někde poblíž neexistuje. S rostlinkami - tedy stromy, trávou, květinami asi člověk moc nepokecá.


I ten havran se cítí v městě osamělý.
   Na chalupu to mám skoro sto kilometrů - to je na jeden den pobytu dost velká vzdálenost - tak relaxuji tím, že si chodím pokecat se zvířátky do ZOO. Trolejbusem jsem tam zadarmo za dvacet minut, zadarmo mám i vstup. Takže když mám málo práce nebo "blbou náladu" tak se seberu a jdu. A když už tam jsem, tak si projdu ZOO celou jako myslivec na šoulačce a tu a tam si zvířátka, pokud mají náladu, vyfotím. Do ZOO chodím hlavně když není moc hezké počasí, ale nikdy v pátek, sobotu nebo neděli. Protože tehdy je naplněná matkami s malými dětmi, matkami, které stále něco řeší po telefonu a otci, kteří i ze ZOO kontinuálně řídí své firmy nebo aspoň své podřízené.

Když jsou to děcka s babičkami a dědečky, to jest během týdne, je situace o dost lepší. Taková babička - vychovatelka, když neumí na všetečné otázku  robátek odpovědět, tak si informaci přečte na popisce nebo své vnuky donutí, aby se takto poučili sami. Nevtlouká jim z pohodlnosti klíny do hlavy jako jejich mladší, zcela zaměstnaní rodiče. A dětičky taky méně řvou, méně často přelézají nebo podlézají zábradlí a dokonce si zřídkakdy rozbíjejí kolena. Babičky a dědečkové používají k ovládání drobotiny klidného hlasu, příkaz klidně opakují i několikrát - a jsou mnohem úspěšnější, než ječící matinky. V nejhorším je tam vyhrůžka lepancem. Funguje - vnukové asi mají vlastní zkušenosti. Prostě ovládání je jemně odstupňováno. 

Slůně se raduje ze sněhu. Ve své domovině by ho nepoznalo.
   Protože jedině když jsem v ZOO skoro sám, zvířáci se přijdou podívat na toho tvora za sklem nebo sítem. A jsou ochotni komunikovat - a to je jediný moment, kdy se dají pořídit slušné fotky. Problémy s focením zná každý, kdo se pokusil udělat nějakou fotky vězněného zvířete. Jsou zhruba tři: objektiv musí být "nalepený na mříž i sklo - obojí musí dostat totálně mimo rovinu ostrosti. Mříž proto, že nechci prvoplánově "přiznat", že je zvířátko v kleci. Na skle se zase projevují odrazy a třeba zaschlé kapičky vody. Proto nosím i do ZOO maskovací vojenské tričko a čepici. A hadřík, když je sklo špinavé zvenku. Když se tam v nějaké míře rozostřenosti objevím, nejsem tak patrný, jako když si za mě stoupne klučík nebo pán v pruhovaném námořnickém tričku. Ten je tam potom v celé, byť rozostřené kráse, a nemá smysl mačkat čudlík spouště. Podmínkou je tedy delší sklo a fotografované zvíře od skla poněkud vzdálené. Jenže - některá zvířata jsou nesmírně zvědavá a družná, nalepí se na přepážku a zase se nedá fotit. Takže je třeba u ubikace postát, až obyvatele přestanete příliš zajímat, jenom vás berou na vědomí a pak čekat. Tenhle problém mám s bratry, krkavci bělokrkými. Imitují, že jsou (homosexuální) pár, ale jedná se ve skutečnosti o bratry z jedné snůšky. Ti si mě tak oblíbili, že mě poznávají na desítky metrů daleko a vítají pokřikem. Pak se navěsí na síto a komunikují se mnou. Jejich ošetřovatelka, pokud je poblíž, silně  a viditelně žárlí a zlým hlasem mě pokaždé upozorňuje že šlapu po trávě  - která tam ovšem roste jen v její fantazii.  Z lidského hlediska ji chápu. Ona je krmí, čistí jim voliéru a oni? Hlásí se nadšeně k jednomu dědkovi. 

Panda červená. Nehajluje, jen se protahuje.
   Druhý problém je pozadí. Ve starších expozicích jsou třeba kachlíky, které se jako pozadí také většinou moc nehodí. Nebo mříže na vzdálenější straně expozice. Někdo pozadí vymazává a dává tam hladkou plochu. Ten způsob se mi nelíbí, zvíře je moc "akademické." A už vůbec nechci podvádět tím, že tam budu dávat jiné pozadí, i když rozostřené jak to dělají někteří profesionálové.

   Třetí problém je chování zvířátka. Spící nebo laxně ležící tvor není fotograficky moc zajímavý. Zvíře musí něco dělat, nějak se "tvářit", aby bylo možno zachytit jeho dušičku. A když něco dělá, tak často pobíhá. Stále se mění pozadí, osvětlení nebo se objekt skrývá za kousky nainstalované "přírody" - keře stromy, kameny. S dlouhým sklem to znamená neustále doostřovat, když jsou v  expozici místa se sluncem a ve stínu i měnit expoziční dobu - objektiv bývá otevřený na plnou díru právě proto, aby měl malou hloubku ostrosti a na snímku nebyly vidět mříže nebo nečistoty na skle. Nebo odrazy - pokud je expozice ve stínu a prostor před ní osvícen sluncem, bývá snaha o jejich eliminaci marná - jedině mít asistenta či dva s kusem černého sametu  a fotit dírkou v tom sametu. Ale ty téměř nikdy nemám k dispozici. Ba ani samet nenosím. Ale sleduji, jak jde slunce po obloze a různá zvířátka fotím tehdy, kdy to má naději na úspěch. Podle hodinek. Něco ráno, něco před polednem a něco zase pozdě odpoledně. 

Krkavec bělokrký. S bráchou mí nejvěrnější kámóši v ZOO.
   Takže máme odstraněnou mříž, pozadí je nerušivé, máme i zaostřeno a nezbývá než počkat,  až na to místo dorazí i model. Někdy je to za pár minut. jindy si pobíhá po kleci a místu vhodnému pro focení se zásadně vyhýbá. Protože před expozicemi bývají ohrádky, aby dětičky neprostrkovaly prstíčky do klece a ty jim nebyly následně ukousnuty, odbývá se focení nejčastěji v hlubokém předklonu a za několik (desítek) minut začínají bolet záda. Tedy mě, staříka, začínají. Takže se krátce narovnám - a přesně v tom okamžiku zvířátko naběhne do přednastavené scény, zapózuje a než stačím cokoliv udělat, vydá se znova na zevrubnou obhlídku svého panství. A situace se opakuje. Specialistou na to je taková malá šelmička, která se jmenuje jaguarundi. Tu se mi za patnáct let povedlo slušně vyfotit asi pětkrát.  Pobíhá po kleci a nervózně si cosi pobrukuje. A chrčí.  Zastaví se celkem tak na 10 sekund během půl hodiny. A téměř vždy jindy a jinde, než čekám. Druhým takovým je malá opička, zvaná tamarín pinčí. Myslím, že to byla právě ona, která inspirovala Briana Wilsona Aldisse k napsání románu "NONSTOP". Pokud by někdo chtěl popsat chování tlupy hyperaktivních neurotiků, stačí, když si na pár minut stoupne před jejich  klec.

Ibis skalní. Ač se to nezdá, je to mrchožrout.
    Od doby, kdy mám digitální aparáty, fotím sérií. Protože kdy už se povede všechno dostat tam, kam to chci mít se často stane, že zvířátko neudělá aspoň malinké "štronzo", jak by se mi hodilo, ale třeba škubne hlavou a snímek je pokažený. A půl hodiny v předklonu je   ...v nenávratnu.  Při odpálení třech až pěti expozic těsně za sebou je naděje, že aspoň jeden nebo dva záběry budou v pořádku.

V zoologické zahradě trávím mnoho desítek, možná i stovky hodin ročně. Při čtyř - osmihodinové anabázi udělám kolem dvou set expozic. Když je pak doma prohlížím, tak asi pětina z nich má nějakou technickou chybu - špatné zostření, rozhýbání, odraz ve skle, špatně zvolená expozice atd. Po vymazání těchhle zmetků jdou v druhém kole pryč nepodarky kompoziční a takové, kde se zvíře netváří způsobem, jakým ho vidím obvykle já. Nakonec zůstane tak deset snímků, které uložím do své fotobanky.  A jeden nebo dva obrázky zpracuji k vyvěšení a nabídce. 

Vážný rozhovor šimpanzího samce a samice. Jde o sex. "Balení "jako u lidí...
   Výtěžnost neboli efektivita je malá - kolem 2-3 % pořízených snímků Nanejvýš tři obrázky za jeden den. Asi bych se s tím neuživil - to bych je musel prodávat do National Geographic. Ovšem - zatím neprojevili zájem. Ale je taky pravda, že jsem, jim je nenabídl. (Myslím, že to není přehnaná skromnost, ale reálné zhodnocení situace.) Navíc - už ho několik let neodebírám. Časopis plný zajímavostí ze světa a nádherných fotek se stal symbolem, že jeho předplatitel je z "high society", (což nejsem) a dorazil to nekritickým příklonem k zelenému a multikulturnímu náboženství.  

Takže jsem prozradil něco málo ze své fotografické kuchyně ohledně focení v ZOO. Pokud to někomu pomůže, dávám ty zkušenosti zdarma, pokud to někoho pobavilo, tak je taky dobře.

Samice geparda obláčkového cítí jaro...

Pokud nikoliv, má smůlu -  ztratil pár minut svého vzácného času.







23 komentářů:

  1. Ňam.To je pošušňání A jaký elegantní přechod od politického tématu k radostné tvůrčí činnosti. Fotoškolička je príma. Začíná barevnější období roku. Dojde i na zoo.

    OdpovědětVymazat
  2. aneb
    Jak pravil Švejk - nejlépe se fotografuje nádraží, protože se nehýbe

    A přidám svoji zkušenost - onehdá jsem lovil motýly, a tam byla v nízkých jednotkách procent "technická výtěžnost"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím nádražím to není tak docela pravda, Kapitáne.
      Jezdí tam vlaky, chodí lidi, pořád po vás někdo něco chce - třeba 10.- Kč na polívku... A navíc je rozsáhlé. Large. Nevejde do záběru.
      Ale lidi se tam nefotí zle. To si dřepnete na lavičku, aparát s dlouhým sklem si dáte na kolena, display otočíte nahoru a kabelovou spouští pohodlně odpalujete. švenkujete kolenu, maskujete to bundou a výrazem koňského buřta ve tváři. Odzkoušeno - funguje. Ale je to jak s těmi zvířátky - chce to trpělivost.

      Vymazat
    2. Hezký! Moc hezký, kocoure. Na politiku kašlu, posílám svoji trošku do mlýna jara, svůj poslední "umělecký" výdobytek - s názvem Jaro potrhlé. Tedy doufám, že sem můj obrázek Kocour přiloží. Já to nedovedu. S přáním - Pařte se, jak ty vopičky!

      Vymazat
    3. Tak nevím Astro, mám "pařit" nebo se "pářit" ??
      Před polilitikou stejně neutečeš, málo kdo opovrhne "koblihem" ? Bo se pletu?
      4P

      Vymazat
    4. EKo, já nevím, na co se cítíš? To záleží jen a jen na tobě. Bo se pletu já?

      Vymazat
  3. Co se týče těch odrazů na skle, nepomůže proti nim polarizační filtr?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co se odrazů týče, pravděpodobně pomůže, ale zaručeně zároveň s tím aspoň o něco „odpomůže“ i od světelnosti objektivu, která u „dlouhých skel“, která se ještě dají zaplatit, málokdy bývá valná a i tak už Kocour psal, že kvůli rozostření nežádoucího pozadí fotí na celou rouru, neboli tu světelnost využívá na maximum, takže by se tím mohl natáhnout čas, nebo by se muselo zvyšovat ISO, což zvyšuje hladiny šumu. Tak či onak by zhoršilo i tak poměrně malé šance na hezký snímek. To ale ty zatracené skvrny a odrazy také, takže já bych to aspoň párkrát určitě zkusil.

      Vymazat
    2. Polarizační filtr, pánové, funguje jen od určitého úhlu.
      Kolmo na sklo nedělá skoro nic. A když fotíte přes sklo v úhlu, ne kolmo, tak sklo začne deformovat obraz - začnou být vidět všechny jeho vady. Zabarvení skla (obvykle do zelena) odfiltrujete, ale zvlnění a zdvojení obrazu od obou ploch se odstranit nedá. Polarizák je fajn, když chcete zeslabit třeba odraz od vodní hladiny nebo od lesklých povrchů. Taky umí krásně zdůraznit oblaka - potlačit oblohu. Taky jenom v určitých úhlech.
      A ještě jedna poznámka - kdo šetří na polarizáku, ať ho raději ani nekupuje. Levný polarizák jenom krade světlo a zhoršuje kresbu.

      Vymazat
    3. Již delší dobu si kupuji filtry jen od B + W. Pravda, jsou o něco dráž, než mnohé jiné, ale po několika nepěkných zážitcích a fotkách které nevyšly a možná ani nebude šance na nový pokus o ně, jsem si nechal poradit, co brát za sklíčka před objektivy, abych by spokojen:

      1) Za obrovskou výhodu považuji fakt, že fa B + W (Schneider z Kreuznachu) na rozdíl od většiny výrobců těchto sklíček, vůbec netrvá na tom, že bude vyrábět obroučky sklíček z „kousavého“ duralu, protože je to levné, ale vyrábí je z mosazi, která se po zašroubování nekouše a těch pár set korun navíc, jim za ten luxus opravdu rád dám. Kdo někdy přesvědčoval zakouslé sklíčko v duralové obroučce aby povolilo, ví o čem je řeč, kdo ne, časem se to pravděpodobně dozví, když si nedá poradit.

      2) Použitá skla jsou opticky velice kvalitní a neukrádají příliš mnoho světla.

      3) Skla mívají velice kvalitní protiodrazovou vrstvu na povrchu, což se u mnohých těch sklíček za určitých podmínek víc než hodí.

      Když už si někdo vezme tělo za desítky tisíc Kč, k tomu objektiv za další desítku, dvě, či tři, tak je podle mě nebetyčná blbost zprasit si výsledek tím, že ušetřím nějaké peníze v řádu stokorun a třeba i tisícovky na sklíčku před objektiv, když jednak ohrozím výsledek focení a druhak si mohu způsobit škodu na objektivu, když budu přesvědčovat tu zakouslou bestii, aby povolila. Když kvůli sundání zakouslého levného sklíčka rozhasím objektiv, může škoda vyšplhat i na desetitisíce Kč, takže tady podle mě platí pravidlo, že láce se může nakonec svinsky prodražit.

      A Kocour má pravdu už dlouho jsem nefotil přes sklo, nerad totiž zvyšuji ISO, ačkoliv zrovna u mého těla to úroveň šumu nijak kriticky nezvyšuje, ale baterku to rozhodně vysaje o trochu dřív, ne že ne. No takže když fotíte kolmo na sklo, případně v úhlech blízkých kolmému směru, hrozí ty odrazy, zejména když se kolem vás a zejména za vámi míhají opice ve světlých barvách a když to vezmete pod úhly vzdálenějšími kolmému směru, hrozí zase, že se projeví vady skla. Ono to vlastně není jenom sklo, je to většinou komposit sklo <-> lepidlo <-> plast pro zpevnění <-> lepidlo <-> sklo no a dík nestejné tloušťce nejsou ty optické vlastnosti tohoto kompositu nic moc, čím tlustší vrstvou to světlo prochází, tím hůř, na každém materiálu a jejich rozhraní se něco sežere a pomrví a kdyby měly být ty optické vlastnosti výrazně lepší, nežli jsou, nevím, jestli by to nakonec vůbec šlo zaplatit. Je to zkrátka ne úplně vděčná disciplína, ale chcete-li fotku toho, či jiného zvířátka, budete se buď muset vypravit na dlouhou a nebezpečnou cestu kamsi do pekel horoucích, kam by jeden nechtěl letět ani na palubě bombardéru, netož se tam pak zdržovat nějakou delší dobu, nebo si úspěšně poradit s tím tlustým sklem. To druhé je podle mě méně nákladné a mnohem bezpečnější :-)

      Vymazat
    4. A ještě něco, Draku:
      Ta kvalitní cirkumpolární skla opravdu mají polarizační účinek. Ta levná jen takový ...levný. Nic moc. Kvalitním filtrem najednou začnete "vidět pod vodu" a je to fajn i v případě, že fotíte třeba letící vážky. Ve vodě se neodráží obloha a můžete snížit ISO a tedy i šum/zrno.

      Vymazat
    5. To je pravda, to vidění pod vodu bývá někdy příjemné a žádoucí. Jindy zase jeden naopak uvítá ten odraz od hladiny, to je jak kdy, podle toho, co chcete tím foťákem zachytit.

      Vymazat
    6. Tím filtrem se dá přece regulovat kolik...

      Vymazat
    7. Dá se s ním docela dost, ale už určitě víc jak 2 roky jsem ho neměl v ruce. To základní o něm si sice ještě pamatuji, ale musel bych ho vzít a vyrazit s ním něco udělat, jenže zrovna voda mi už co se focení týče, delší dobu nijak neláká.

      Vymazat
  4. Do Vzkazů. Na Špinarku budu vzpomínat též, je nás moc. Umřela na nemoc, kterou mám i já, ale moc brzy. Jen tiše doufám, že se mi to povede taky takhle - zhasnout a netušit! Jen nechápu, jak při té chorobě mohla takhle nádherně zpívat....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Špinarka byla zajímavá jak profesně a hlasově, tak jako člověk a je opravdu škoda, že nám odešla předčasně. Na druhou stranu umřít více či méně v plném tvůrčím rozkvětu sil, uprostřed oblíbeného konání a dění a prakticky bez trápení? To není to nejhorší, co může člověka potkat. Znám horší osudy, přičemž mnohem horší.

      Vymazat
  5. Tak to je hodně velký únik do "vnitřní emigrace" - zvířátka, ZOO, focení :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani ne, Hrošane.
      Člověk se může zabývat nejen komentováním politiky.
      Ale je pravda, že na ulici by mě vyhnalo opravdu velké nebezpečí nebo bezpráví. Ten nekonečný vodopád lží a desinformací spolu s relativní bezmocností k ničemu jinému než k odstřižení se od informací nevede. Pokud si chce člověk zachovat zdravý (selský) rozum.

      Vymazat
    2. Hrošane, odstřižení se od zhoubného debilisačního vlivu toho, čemu se říká „masmédia“, považuji já osobně za žádoucí, rozumné a sebezáchovné opatření.

      Co se týče ochoty jít na ulici, tak určité věci k tomu vhodné se dávno už dějí. Přijetí unijní neostalinistické „odzbrojovací“ směrnice už proběhlo, to naštěstí nějaké lidi do ulic vyhnalo. Unijní panáci zavřeli ouřad a před jeho dveře postavili policejní kordon a s lůzou se vzpupně nebavili. Předvedli jen, zač stojí a co že jsou vlastně zač. Nicméně positivním výsledkem je, že počty podpisů pod peticemi požadujícími vystoupení z EU či vyhlášení referenda o něm, začínají utěšeně narůstat. Co mi mrzí je, že potlačování svobody projevu zůstalo prakticky bez povšimnutí, takže už dnes žijeme ve státě, kde už máme ministerstvo Pravdy, pravda, zatím jen jako oddělení na ministerstvu vnitra a také že už je to tu pomalu jako kdysi za Husáka, svobodu projevy ještě zajistit umíme, svobodu řečníka po projevu už nikoliv. Toto bohužel lidi do ulic nedostalo, ale mělo by. Šel bych tam, podpořil bych to, ale sám samojediný to opravdu to dělat nebudu. A ta unie, tak jak je a jak funguje, to je hrozba pro nás všechny a ohrožuje nás existenčně, protože těmi jejími nekompetentními zásahy dusí ekonomiku, vědu a ničí jakoukoliv obrany schopnost. Jakýkoliv vnější nepřítel by nám nebyl schopen ublížit tak moc a tak účinně jako ta bruselská parta.

      Vymazat
    3. RE: StK
      nic proti, mám to úplně stejně, "odstřihnul" jsem se už před léty. Jen si říkám, jestli je to optimální strategie - jestli jim ("těm kdo vládnou") to taky tak nevyhovuje? Proběhlo toho v tom mém "mezidobí" prakticky úplného "odstřihnutí" tolik proti svobodě, že se nestačím divit (důležité věci se člověk, i když to nesleduje, stejně dozví). Dotýkají se i mě (třeba právě ta "odzbrojovací směrnice") a přitom bych čekal, že když si jich nevšímám a nic po nich nechci, mohli by mne nechat být, na pokoji (ale jak vidím, ono jim to stejně nedá...). A začínám si čím dál víc zas říkat CO S TÍM?

      Vymazat
  6. Kocoure??? Pořád čekám, zdali zde umístíš moje třetí malovací dílo, jak jsi slíbil! Asi protivně si myslím, že předvést se zde může kdekdo, jen já ne. A protože cítím, že jste mi zkraje fandili, což mě nadchlo a povzbudilo, chci se pochlubit i já. A jinak to nedovedu než obrázky, které se rodí v podstatě i skrze vás.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Astro, strpení. Kocour je důchodce, ale pracující. Věřím, že obrázek vystaví, ale až poté, co splní to, k čemu se zavázal a co slíbil.

      Vymazat
  7. Tak se odreagujte,http://praskniandreje.cz/ docela akční. "Ostatní" a kobliháří se jistě pohorší pokud veřejně tak budu uradostněn.
    4P

    OdpovědětVymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)