Prohledat tento blog

neděle 26. února 2017

"Od rantlu k rantlu"


Babylonská věž
Zpívá hlasem Radůzy
... jak říkávala moje babička. Naše kultura je buď prudérní, religiózní a staromilská a upírá ženám (ale i mužům) svobodu přinejmenším v sexuální oblasti nebo naopak adoruje všechny možné odchylky a odlišnosti a snaží se většinu, která se zdá být normální (běžná, obvyklá, tudíž vlastně normotvorná) přesvědčit o tom, že být nenormální je normální. Tedy posouvá normu kamsi do neurčitých, uměle stanovených hranic. A s napětím čeká, kdy se nově vytvořená pseudorealita stane normou.


neděle 5. února 2017

Na návštěvě u prabratrance



   V pátek jsem už nechtěl umělecké výkony ani vidět, ani slyšet ba ani zpracovávat a nový osmitýdenní kocourek se vytrvale snažil skamarádit s naším sibirjakem, který má pubertu dávno za sebou. Když na něj kotě s nadšením jakoby útočí a mylně předpokládá, že by se s ním mohl začít honit, temně vrčí a utíká. Ne ze strachu, ale už má toho prcka dost a je si přitom vědom, že kdyby ho jen jednou chytl zuby za zátylek, bylo by po malém maiňákovi. Takže se před ním schovává, vylézá na stůl, na škrabadlo a vůbec tam, kde si myslí, že ho drobek nedostihne. Jenže kotě je každý den mrštnější a silnější a zvládlo už veškeré vysoké plochy na nábytku. 1 435 gramů nadšení.

středa 1. února 2017

Diskriminace aneb práva a povinnosi







„Když už podnikatel podniká, nabízí služby, tak je povinen je poskytnout komukoli." prohlásil právník Jiří Vyvadil v reakci na samolepku, vylepenou na dveřích bistra v pražské Palmovce, která zobrazuje přeškrtnutý piktogram osoby v nikábu.