Prohledat tento blog

úterý 23. února 2016

Odlišnosti kultur aneb hoď kamenem, kdo jsi bez viny.


   Měl jsem kdysi jednoho spolupracovníka, který je gay. Uvědomil si to kolem svých čtrnácti let, ale bylo to v době, kdy byla homosexualita "na indexu". Takže svoje sexuální preference skrýval, jak jen mohl - dokonce se málem oženil. 
   Jenže to je opravdu slušný člověk a tak těsně před svatbou si to se svou nastávající vyříkal - a kupodivu byl pochopen. Se svatby tehdy sešlo, ona dívka dokonce zůstala jeho kamarádkou a dodnes se s ní i její novou rodinou setkává. Stal se z něj domácí přítel - bez uvozovek. 
     S tím, že je gay se mi svěřil hned, jak nastoupil a my ostatní jsme jej naprosto respektovali. V divadle je to možná snadnější než jinde - divadlo takové lidi přitahuje jak magnet. Čtyři procenta je prostě na divadlo málo.
   Je to inteligentní a sečtělý člověk, který mi dodnes doporučuje, co je dobré si přečíst nebo poslechnout, protože má velmi dobrý vkus. Již dlouhá léta není mým podřízeným, oslovuji ho ale stále "můj vznešený knihovníku". Postupem času měl několik známostí, nakonec si našel člověka, se kterým uzavřel registrované partnerství. Ale nikdy by nešel, jak sám říká,  na "Pride gay parade". Není nijak zvlášť hrdý na to, že je gay. Jen bere na vědomí, že s touhle zvláštností bude muset žít do smrti. Kdo neví, že je homosexuál si toho vůbec nevšimne. Ale tím, že si to sám přiznal se vlastně zachránil - sám před sebou. 

úterý 16. února 2016

O komunikaci




   Nastoupila jsem do tramvaje a posadila se proti staré paní. Někdo se chtěl něco zeptat řidiče, ale ten je uzavřený ve své kukani. Vzpomněla jsem si, jak dříve v tramvaji sedával průvodčí. Mohlo se ho ptát na cestu, přestupy a vůbec jenom s ním mluvit. Stará paní mi něco říkala. Chtělo se jí povídat. Všimli jste si, jak staří lidé navazují hovor? Většinou ale nemají s kým.


pátek 12. února 2016

O pravdě aneb na Jana Husa zapomeňte


   
   Když známý fotograf Jan Šibík uveřejnil několik videozáběrů z trasy, kterou putuvali "ubozí běženci" ze Sýrie i odjinud do očekávaného  ráje na zemi, Německa, na nichž je vidět odhozené a spálené karimatky, spacáky a stany, které uprchlíci už nepotřebují, protože na další štaci dostanou od "neziskovek" nové, zvedla se vlna sluníčkového odporu. A začali Jana Šibíka nevybíravě napadat. Protože ukázal pravdu a pro tu se lidé nejvíce hněvají.

středa 10. února 2016

Hon na krále


  Že je president Miloš Zeman králem bonmotů je prostě fakt.  Za dobrý bonmot by dal cokoliv - bez ohledu na to, jak je jeho výrok kontroverzní. Takový byl odjakživa - ještě když nebyl v politice, stačí si vzpomenout na jeho článek v Technickém magazínu o polo- a celo-vodičích. V tehdejších Copy-centrech stály fronty, každý ze zákazníků třímal v ruce onen Technický magazín již otevřený na patřičné stránce - ale ani nebylo potřeba jej dávat z ruky. Článek tam měli v nakopírovaný do zásoby, takže obsluha jen sáhla pod pult a zákazník po zaplacení dostal, co chtěl. Článek byl vtipný a na tehdejší dobu nebývale odvážný. 
A tahle láska Zemanovi zůstala dodnes. S tím nic  nenaděláme, byl totiž v řádné přímé  volbě zvolen presidentem, o tom není pochyb. Ale jeho prostořekost se zajídá politikům  zleva, zprava, ze všech stran.

   Málokdo dokáže tak dokonale naštvat naši věrchušku jako Miloš. Protože říká jednoduché pravdy a to páni politici bytostně nesnášejí. Výzvy k jeho odstoupení nebo dokonce odvolání jsou jen prázdná slova lidí, zoufalé výkřiky těch, kteří se jeho bonmotům nedokáží postavit. Nemají na to.

Psi štěkají, ale karavana jde dál.

čtvrtek 4. února 2016

Zpravodajské hry


   Je fakt, že co nevidíme na vlastní oči (a za plného světla), co si nemůžeme ohmatat, očichat nebo olíznout nemusí být pravda. Množství neověřitelných informací, kterými nás zásobují prostředky mainstreamové žurnalistiky (a i těch proudů bočních) je prostě nezvládnutelné. Obyčejný člověk se v tom prostě "plácá". Ba ani investigativní novináři nemají jasno. Toho využívají jak tajné služby naše i cizí, tak naši i cizí politici a hrají mezi sebou i s námi, veřejností, hry, které podvědomě modelují politické postoje "Pepíka a Mařky", představitelů klasických ovčanů. Nezbývá nic jiného, než zachovat chladnou hlavu a počkat, jak to doopravdy dopadne. 

pondělí 1. února 2016

Rovnoprávnost






   Poslední dobou se EU snaží vnutit svým členským státům jednotné odměňování žen i mužů. Globálně, bez ohledu na realitu. Ombudsmanka Anna Šabatová se toho iniciativně chopila a už to nese výsledky: Po republice se prý rozjedou inspektoři a budou dohlížet na jednotné odměňování bez ohledu na pohlaví. A najdou-li takový prohřešek, budou hříšníky pokutovat. Jako téměř všechno z Brusele je i tato iniciativa poněkud "na hlavičku".