Prohledat tento blog

pondělí 26. prosince 2016

Pravda, lež, nenávist...

















   Spolužák mého syna, kterému jsem nedávno fotil jeho pozdní svatbu mi poslal mailem odkaz. Je to srdcervoucí příběh o malém chlapečkovi, který umřel šťastný v náručí herce Schmitta-Matzena, jenž hrává pro děti každý rok roli Santa Clause. Který malého chlapečka doprovázel na jeho poslední cestě a zdá se, že to dělal výborně. 



pátek 23. prosince 2016

Vánoce a Nový rok 2017

   

   Vážení pánové, milí chlapci, dost nedávno jsem tady hledala v kurzu kreslení perspektivu a dalo mi to dost práce. A když jsem nakonec dostala od pana učitele (Filip, student posledního ročníku AVU) výjimku a možnost nakreslit si to, co sama chci, vznikl tento obrázek, který vám jako něžný dáreček posílám k Vánocům, neboť jste mě zkraje hezky provázeli svým zájmem, což mě ještě víc podnítilo k tvorbě.

   Ta dívka ztělesňuje lípu, která mi roste před okny, takže srdíčka jsou její listy, nikoliv zamilované ikony, kromě toho, co je na čele, což je pro vás můj bonus. Každá žena by se měla umět proměňovat, tak i Lípa to dokáže. Vy si to bohužel vyzkoušet nemůžete, ale podložím-li pod kresbu barevnou čtvrtku - vždycky je jiná, jinak svítí, září nebo hasne. Posílám zelenou variantu, je to barva naděje. Naděje je vzrušující. 



   Takže vám všem přeju krásné Vánoce - nádherné dárky, spokojenost - buďte šťastní.
A pošlete mi v duchu myšlenku, budu doma sama jen se vzpomínkami. Ne, že by mi to nějak zvlášť vadilo, jsem zvyklá, ale čas se v tu dobu nějak moc vleče. Asi tedy zase spáchám nějakou kresbu a možná opět objevím Ameriku. Netradičně se zabavím a čas poplyne rychleji.




               Mějte se všichni co nejlíp!
Astra    


I Drak se rozhodl něco podotknout:



No a já? Já si už udělám strejčka:


    


StK                 

              

čtvrtek 22. prosince 2016

Předvánoční zamyšlení

  Tentokrát to nechám na Holanďanech. Tedy na jednom. Nechal si ukrást mobil. Zcela úmyslně. V něm měl zabudován sledovací SW, který fungoval i po výměně SIM karty. A pak sledoval zloděje. Bez nenávisti, jen ze zvědavosti. 






   Co z toho plyne? Že Velký Bratr může být i docela malý, privátní. Když si tohle uvědomíte, zjistíte, že vaše soukromí je vlastně značně iluzorní. Protože možnosti Velkého Bratra budou asi mnohem větší. Takže buď nemít chytrý telefon, nebo se chovat tak, abyste se stal pro sledovatele naprosto nezajímavým tuctovým. Oblázek na dně mořském. Nula.

   Ovšem dokument je spíše zamyšlením nad tím, jak vnímáme imigranty my. Tedy mladí Holanďané. A jak se mýlí. Ne, nemáme co dělat s chudáčky. Když se to tak vezme - i ty hladové myši, které nám vyžírají spižírnu jsou vlastně chudáčci. I když nás občas kousnou.

   Asi bude třeba zapnout v mozku důrazné varování: Mnoho malých myšiček - hospodářova smrt. Prostě musíme se stát většími egoisty, sobci, myslet nejdříve na sebe a na své blízké, jinak na jaře nebude čím osít pole. To, že pak vymřou i myši nás už nebude zajímat. Budeme už mrtví.  

Podívejte se v klidu na celý filmeček. Nebude to ztracených dvacet minut, to mi věřte.


Poznámka:
Z holandštiny jdou titulky přepnou i do angličtiny nebo do slovenštiny.


A dodateček:

Reakce Berlíňanek na masakr nákladním autem

Reakce Pražanů na příjezd Adolfa Hitlera

   Není důležité, koho vítají. Dají se jim do ruky transparenty nebo vlajky a ony jdou jásat. Nebo se tvářit odhodlaně. Berlín je veliké město  a podle počtu pravděpodobnosti těm dámám sboru pod koly náklaďáku nikdo z blízkých nezahynul. 

   Když se pozorně podívám do tváří členek oněch sborů, vidím tam velkou vnitřní disciplínu. Když se podívám na fotku černobílou, vidím totéž. A když by to byl J.V. Stalin, Barrack Obama nebo Pol Pot, bylo by to dost podobné. Takže až jednou nastoupí nový pán s knírkem a patkou, zase přijdou. Jsou spolehlivé. 

To je postoj, ze kterého se mi dělá zle.

sobota 17. prosince 2016

Sprostota, echt "sluníčková"...


Naskenováno z dnešního regionálního Deníku.



  Mám minimum času, nechtěl jsem se zabývat svým blogem, ale žena mě upozornila na skutečný špek v dnešních tištěných novinách. Připadá mi to sice spíše jako HOAX - nemohu uvěřit, že by UNICEF opravdu byla tak sprostá organizace.

   I když - oni už jsou asi takoví. Konají dobro svým jménem na cizí účet. 
Tady se vlastně  jenom dokonale odkopali.


Mimo jiné: 
  Podobně úchylná mi připadá reklama od O2, kde rodinka, natěšená z "chytré sítě" pod stromečkem zapomene zajet pro babičku na nádraží.  Závisláci? Nebo něco horšího? 


středa 14. prosince 2016

O jedné menšině

Úvaha Schumacherova


Kocour: "Faktem je, že se dostáváme do finančně a politicky podřízeného postavení - možná víc, než tomu bylo do roku 1989. S tím, že "Západ" nám nehrozí vojenskou silou, ale kupuje si místní (tím míním i celostátní) politiky. Je to o úplatnosti naší věrchušky. Prostě nějak nám chybí hrdí občané, kolem jsou samí ovčané."

Drak: "Jestli ono to náhodou nebude tím, že jsme svého času byli na straně, co „projela“ studenou válku. Dřív, když to bylo ještě hodně primitivní, proběhli městem žoldnéři a vzali si +/- co chtěli a co se dost rychle neschovalo a nezdrhlo. To se od konce 2. světové už dost zcivilisovalo, takže teď je to mnohem víc v „rukavičkách“, takže ten si vezme, Škodovku, onen zase ČKD, jiný pivovary a je to... A samozřejmě, že zbabělost, úplatnost, servilita až debilita našich padouchů v tom vyjednání špatných podmínek hrály a hrají svou velice neblahou roli."

neděle 11. prosince 2016

Futurum čili Matrix?




   Schumacher v diskuzi pod článkem Informer shrnul naše předpokládané problémy naprosto jasně a nekompromisně. Ano, je to tak. Naši nejhorší nepřátelé nepřijdou ani z Blízkého či jiného Východu, ani ze Západu či zámoří. Ty si nosíme v hlavě. V té pomyslné, průměrné hlavě běžného ovčana. Tak jako když vejdeme do označeného lavinového pole. Zabije nás sice lavina, sníh, ale smrt jsme si zavinili sami. Neschopností nebo neochotou odhadnout byť jen nejbližší budoucnost. Co se stane když...




sobota 3. prosince 2016

Informer (udavač)

Jo jo, Astro, 
udávalo se, udává se a udávat bude! 
To, co mi je na tom našem českém udavači nejprotivnější, je jeho malost, uprděnost. U nás se málokdy udává z ideologických důvodů. Vždy je to nějaká upocená pomstička za něco úplně jiného. Nebo z důvodu předpokládaného zisku a nemusí být jen finanční. Někdy dokonce jen tak, ze zlé vůle.


čtvrtek 1. prosince 2016

Je proč si lehat před pásy?

Poněkud hořká úvaha Schumacherova



   Republika je jen forma politického uspořádání společnosti. Z dlouhodobého historického pohledu dočasná. Víme co jí předcházelo, nevíme co po ní bude následovat. Čistá demokracie neexistuje. Co nyní je nazýváno demokracií je hybridní systém časově a místně se lišící různou vahou složek.

středa 30. listopadu 2016

Co se stane, když USA napadne ČR

     Aneb smějící se bestie jsou neporazitelné!




sobota 26. listopadu 2016

Šiva, Bůh zkázy, už přeplul temnou řeku







   Už na mě čeká tam, za černou mlhou. Čeká trpělivě protože ví, že za ním i ostatními kocoury zanedlouho přijedu. 

   A budeme si pak spolu hrát na zelené trávě pod modrým nebem s bílými obláčky. 



   Umřel před chvílí. Napil se mlíčka a pak si tichounce lehl na bok. Druhý kocour najednou začal mňoukat tak, jak to nikdy předtím nedělal. Divně, tázavě, poplašeně. Šli jsme se podívat co se děje a Šiva už nedýchal. V přivřených očích měl mír. 

  Poslední dobou se rád mazlil, spal skoro každou noc pevně přitisknutý k mému boku. Když jsem se v noci náhodou probudil, díval se mi zblízka pozorně  do očí. Jako by tušil, že mu už tady moc času nezbývá. Nebo to věděl?

Bude nám moc chybět, než se vydáme za ním přes temnou řeku.  

Šivínku!


Ostrava 25. listopadu 2016, těsně před půlnocí

sobota 19. listopadu 2016

...ovšem na druhé straně (2)


Matěj Stropnický,
syn ministra obrany.
Mladý Miloš Zeman,
budoucí president
   ...Ale zase na druhou stranu teď vidím, že když není žádná vojna, není to dobře. Člověk se tam v dost brzkém věku setkal s faktem, že někdo je nad ním. Zkrátka brzy zjistil, že musí mít vůči něčemu respekt. Když šel naproti mně major, tak jsem byl celý bez sebe. Teď si tak nějak každý proplouvá a mám pocit, že vojna v jistém směru měla něco do sebe. Říkalo se, že z kluka udělá chlapa, a to je pravda. Dva roky byly ale opravdu velká ztráta. Stačil by rok.


Jaroslav Uhlíř, komponista 
(Taky si to myslím.)

neděle 13. listopadu 2016

Nastávající časy...

         polemika


Obchod se střižním zbožím a krejčovský salón v Hejnově.
Patřil německému židovi. Tedy dvakrát nenáviděné osobě. 
Od záboru pohraničí Velkoněmeckou říší se neobnovil. 
Před měsícem jsem zjistil, že ho někdo koupil. Bude tam prý hotel.
 Nad ním asi dvě stě  metrů je hotel, který je před krachem. 
O dvě stě metrů níž je další hotel, který už zkrachoval. 
Krejčí je ale až v Krnově. Osmnáct kilometrů daleko.
Prostě - chybí tu německý žid...







    Nejcennější jsou znalosti a dovednosti. To platí všeobecně. Je mnoho případů, že ti, kteří v ohrožení seděli na svém majetku v představě, že právě to je bohatství, o které je nejhorší přijít, protože dědové a dědové dědů a jejich grunt...dopadli velmi špatně nebo dokonce přišli o život v marném boji zachovat stávající řád, a naopak ti, kteří vše včas opustili a vzali s sebou jen nejnutnější, jinde uplatnili své schopnosti, znalosti a dovednosti, nejen, že přežili, ale přežili velmi úspěšně. To platí obecně i civilizačně obecně. Pravým bohatstvím nejsou užitečné statky, ale schopnost je vytvářet.









sobota 12. listopadu 2016

Nadcházející časy?

   Když si po celodenním pobíhání po lese vyplněném fotografováním, sběrem hub a jiných lesních plodin, kocháním se okolím a poslechem zpěvu ptáků i jiných zvuků lesa sednu na schody před chalupou a po obědovečeři nechávám odpočinout svým starým nohám i zádům, napadají mě občas myšlenky, co kdyby se naše vesnička tak nějak odtrhla od civilizace. Že bychom se náhle ocitli "Na kometě" jako v románu Julese Vernea a přestaly by fungovat systémy, na které jsme zvyklí. 

sobota 5. listopadu 2016

Ovšem na druhou stranu...

Praha 1968

  Téma analogií dneška, komunismu a nacismu jsem tu nakousl už tolikrát, že se to podobá "hnědé omáčce" v bývalé závodní jídelně. Presovaná nuda. Ale bohužel situace se vrací stejně pravidelně, jako ta omáčka v úterý a v pátek. 

   Tenhle komentář má pochopitelně pravdu. Okupace je okupace, zažil jsem ji a žádná slova nebo písmena nemohou nic změnit na tom, co jsem viděl, slyšel, prožil.





středa 2. listopadu 2016

Černobyl čili pelyněk


  Když jsem následující text objevil dneska ráno v poště, v příšerné grafické úpravě, pestrobarevné, se zvýrazněnými myšlenkami, pomyslel jsem si něco o komunistické propagandě. O tom, že Češi se budou rozčilovat a brblat vždy. Ale když jsem tuhle filipiku dočetl, musel jsem konstatovat, že "Na každém šprochu pravdy trochu". Možná komunisté, možná pravdoláskaři. Nebo někdo jiný.


   Dumal jsem, proč se takové texty s nadšením šíří a "sdílejí" - i když nevím, co to slovo přesně znamená. A vzpomněl jsem si na fyzikální poučku, že každý tlak budí protitlak. Není to o sitaci jakom takové - ale o tom intenzívním "brain washingu", vymývání hlav, kterému jsme vystaveni, kdykoliv otevřeme kterýkoliv oficiální sdělovací prostředek. To je ten protitlak.

   Mimo jiné - neochota TV Prima odvysílat Krausovu poslední "show" byla vážnou chybou, kterou se naštěstí podařilo napravit. Je třeba nechat tyhle "ztroskotance a zaprodance" (vzpomínáte na ten článek v Rudém Právu?) aby se odkopali. 


neděle 23. října 2016

Sokratovo síto


   Jednoho dne potkal jeden Athéňan filosofa Sokrata a povídá:
"Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o Tvém příteli?"
"Počkej chvilku," odpověděl Sokrates. "Než mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít."
"Tří sít?"
"Přesně tak," pokračoval Sokrates. "Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš.
První síto se jmenuje pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?"
"Ne," odpověděl ten člověk, "vlastně jsem to jenom slyšel a...."
"Dobře," řekl Sokrates. "Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není.
Teď vyzkoušejme druhé síto. Toto síto se jmenuje dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?"
"Ne, naopak..."
"Takže," pokračoval Sokrates, "chceš mi o něm říct něco špatného a nejsi si jist, jestli je to pravda.
Hmm, hmm, ale pořád ještě můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Jmenuje se užitečnost. Bude mi to, co mi chceš o mém příteli říct, užitečné?"
"No, ani moc ne."
"Dobrá," uzavřel Sokrates, "takže to, co mi chceš říct, není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani pro mne užitečné. Tak proč bys mi to měl vyprávět?"

sobota 22. října 2016

Kurvítko


...aneb o (ne)potřebnosti institucí










   Co se dívat na vládu a na stát jako na černou skřínku se vstupem a výstupem? Posuzovat její užitečnost jako jakéhokoli jiného zřízení? Není podstatné co je uvnitř, jestli ozubená kolečka, křečci, elektrony. Důležité je lidské jednání odrážející nějaké preference a pohnutky. Ty nejsou významné pro odpovídající reakci. 

pátek 21. října 2016

Proč nejsme Švýcaři

Kooperují (ze zišných důvodů, jak jinak)

















Silně tíhnu k tomu jak to mají švýcarští plebejci.... (Drak)


pátek 14. října 2016

Z úvah časových a nadčasových.

Kosmos, trh, budoucnost...




Kosmický strašák. Jeden z mnoha možných.



sobota 8. října 2016

Obrazy v hlavě

  Tak mě hned po ránu napadla hříšná myšlenka. Jakýpak je asi rozdíl mezi focením a malováním? 

Focení je taková rychlovka, šup a je to tam. Kdežto malování je mazlení. S plátnem, barvami, perspektivou, tématem. Lze ho odkládat a vracet se k němu, vylepšovat. Není to mžik a práce je hotová. Pro sichr dál rozebírat nebudu. Bylo by to asi příliš hříšné ráno.

Napsala Astra.


čtvrtek 6. října 2016

Jak jsem neviděla perspektivu...

Sepsala Astra

   Městský úřad Prahy 2, kde žiju, se stará velice dobře o místní důchodce. A tak jsem se nechala zlákat možností příhlásit se do kurzu kreslení. Kapacita deset lidí, ateliér blízko. Den Dé byl 5.říjen. S trémou a napětím jsem kráčela pod parapletem, které obracel vichr a lilo tak jako snad letos ještě nikdy. Cesta vedla podél mého rodného hnízda - Rádia na Vinohradské, kam jsem chodívala celých čtyřicet let, každý den. Mám tam vychozenou pěšinku. S popršeným úsměvem jsem hodila oka na okna budovy, a v duchu si připomínala, co se kde tenkrát dělo. Vždycky to dělám, když jdu kolem. Vzpomínek se člověk nezbaví.

sobota 1. října 2016

Nechte na hlavě?

Když dvě dělají totéž, nemusí to být přesně totéž.
Podřízenost muži a podřízenost Bohu. 





„Jsem muslimka. Zahaluji si hlavu. Jim se to nelíbí. Proč?“ ptala se Bušra Ašehová, učitelka angličtiny, která přišla o manžela během sebevražedného atentátu v Sýrii. Šátek přes hlavu ji vysloužil mnoho kritiky ze strany mužů i žen.



pondělí 19. září 2016

AI podruhé





  Sociální média jsou stoky. Lidští moderátoři nezvládají udržovat pořádek a trestat provinilce. Asi jediným rozumným řešením bude vypustit smečky sofistikovaných botů.



neděle 18. září 2016

Letecký den a jiné Augenblicky




Po trávníku se procházeli hejtman kraje a ministr Mládek.



„Hele, to je ten kretén, co dal těm vyhozenejm horníkům osm tisíc měsíčně. Škoda, že se nezajímal o nás, když nás všechny vyhodili a dali nám prd. Taky bych chtěla bejt politikem, brát ohromný prachy za nic a žádnou zodpovědnost!“ prohlásila kolemjdoucí paní na leteckém dni v Benešově.




neděle 4. září 2016

O slavnosti a hostech


foto Lidové noviny 


   Sedím si tady ve vytopené světnici ve svých milovaných Sudetech. Včera bylo vedro k padnutí, dokonce dnes ráno při východu slunce bylo na venkovním teploměru 21 stupňů, což je v nadmořské výšce téměř 700 metrů jev nevídaný. Ale pak se počasí vrátilo do zdejší obvyklé reality a začalo pršet. Teplota rychle klesla na 16. Nedalo se nikam jít - tedy dalo by se, ale bylo by to počínání vhodné jen pro masochisty - hlavně pak to následné sušení svršků. Ale v kamnech jsem si raději zatopil - sedět celý den ve svetru není zrovna to nejpříjemnější, co jiného se dá na chalupě dělat. Podařilo se mi dokonce rozhýbat vadnou televizi - chtěl jsem se podívat na zprávy, co se děje ve světě - a co my na to v Kotlince. A taky na počasí.



úterý 30. srpna 2016

Moje spiklenecká teorie



   Kdekdo píše o spikleneckých teoriích. Chemiotrails, Area 51, židozednářská lóže, spiknutí nadnárodních monopolů, zbrojařský komplex, který řídí loutku Hillary Clintonovou atd.  

   Jsou to samozřejmě pitomosti, ale nebudu je nikomu vymlouvat, ať si je z hlavy vytluče každý sám.


neděle 28. srpna 2016

Pravda vítězí! Opravdu?






  Kdyby padaly hodnoty popularity Angely Merkelové tak, jak se píše v českých novinách, tak už je dávno v záporných číslech. Ale ona má podporu lehce pod polovinou, což je číslo, o jakém se většině českých i německých politiků může jen zdát.

pátek 19. srpna 2016

Debilizace



   Jestli se domníváte, že bude řeč o televizi nebo o reklamě, jste na omylu. Debilizace obyvatelstva probíhá na mnoha frontách a zúčastňují se jí i vědci, právníci a filosofové. Politiky do seznamu nezahrnuji, ti debilizaci mas mají přímo v popisu práce.

Pokoušejí se náš život řídit do detailu. Což pochopitelně nejde.

středa 17. srpna 2016

Filcuňk

aneb jak jsem byl tři čtvrtě hodiny "sprostým podezřelým"

Ilustrační foto. Zdroj: internet


   Zašel jsem si dneska koupit do trafiky u supermarketu tabák, abych měl příštího čtvrt roku co kouřit a protože mi žena marně sháněla ruskou zmrzlinu, tak jsem ten pytlík tabáku dal do tašky a šel se podívat do Kauflandu, jestli už zmrzlina nepřišla. Po cestě jsem si prohlížel vystavené spreje pro automobilisty, kolik stojí WSD40, protože mi už dochází. Byl dost drahý - takže nic. Koupil jsem jakousi napodobeninu ruské zmrzliny jako vzorek a vystál desetiminutovou frontu u pokladny - byly otevřené jen čtyři a lidé nakupovali, jak by dneska odpoledne měla začít třetí světová válka. Než jsem se dostal k placení, málem mi zmrzlina roztála.

neděle 14. srpna 2016

Kopec zvířat

   V Ostravě máme zoologickou zahradu dost velkou. Druhou největší v republice. Takže se člověk dost nachodí.  Chodívám tam často a rád. Dokonce jsem si zařídil permanentní volnou vstupenku a vzhledem k tomu, že trolejbusem jsem tam za čtvrt hodiny a zadarmo - jsem už stařík a to je jedna z malých výhod stáří  - je to pro mě jen otázka času. A toho mám poslední dobou o něco víc, než když jsem ještě pracoval na plný úvazek. Pražská ZOO v Troji je co se týče rozlohy asi poloviční. Nicméně zvířátek je tam dost. Dost na to, abych se extra vypravil do stověžaté a zkusil některé z nich dostat do svého fotoaparátu. A případně i prodat. Tedy fotky, ne ta zvířátka.

úterý 9. srpna 2016

Proč tu zůstanu




František Ringo Čech 

  Tenhle text není pravděpodobně dílem Františka  Ringo Čecha - ale mohl by klidně být  - tak nějak k němu "pasuje".  Původní text je tady.  Což ale nic nemění na faktu, že text humorným způsobem předkládá čtenáři k přemýšlení nejednu skutečnost. Skutečně.


   Před několika desítkami let jsem se dostal do debaty s jednou Angličankou, bohemistkou, která uměla dost dobře česky. Jinak by k té debatě vlastně ani nemohlo dojít. A dostali jsme se až k tomu, jestli je dá nějak shrnout povaha toho nebo onoho národa. Mluvili jsme o národech, které jsou obrovské a  pro které malé národy jako by neexistovaly. Jsou pro ně, jak říkal někdejší president Klaus, "pod jejich rozlišovací schopností". 

   O národech stejně hrdých jako jsou vysoké stromy, která odolávají bouřím - až do doby, kdy přijde bouře tak velká, že ty velikány vyvrátí i s kořeny a dlouho trvá, než se takový národ obnoví. A zda vůbec.

   A taky o národech prakticky nezničitelných. Čechy ta paní přirovnala k trávě. Všude se uchytí, v každé skulině. Tráva nikomu neklade moc velký odpor, můžete ji podupat, posekat. Ale už za pár dní je tu tráva nová, zelená, jako by se nikdy nic nestalo. A stejně smýšlí i autor tohoto článku nahoře - ať už je to kdokoliv. 


pondělí 8. srpna 2016

Překrásné staré stroje

Překrásný NOVÝ stroj
  Před pěti léty jsem se poprvé od dětství znovu dostal do ZOO v Troji. Měl jsem v Praze jakousi menší práci, "Internacionální baletní koncert" ve Státní opeře, a vznikl mi náhodou den volna. Nelenil jsem, prostudoval v hotelu plánek Prahy a jel jsem se podívat za "zvířáky".  Tehdy jsem měl sebou jen malý kapesní aparátek (dnešní fotomobily jsou o třídu nebo i dvě lepší), ale já se chtěl do ZOO jenom podívat, protože z dětství jsem si toho moc nepamatoval.  Způsob, jakým jsou v Troji udělané výběhy mě nadchl. V mnoha případech žádné mříže, nanejvýš sklo a často ani to ne. Příjemné , skoro přírodní pozadí - dalo by se fotit, kdybych měl pořádný aparát. Tak jsem se omezil na pár obrázků, které si odtamtud přinese snad každý - hlídkující surikaty a horské gorily. Ale už tehdy jsem si říkal, že se tam budu muset vrátit s něčím, co fotí o trochu líp než ta moje "krabička od mejdla". Mezitím jsem vymetl zoologické zahrady v Hradci Králové, v Lešné i jinde, jen do Prahy jsem se už nějak nedostal.

neděle 10. července 2016

Vážení štamgasti i náhodní kolemjdoucí


   Využívám toho, že je "léto" (že by?) a návštěvnost zdejšího podniku klesla a tak na čas zavírám.

    Oba dveřníci - tedy Kocour a Drak mají na pár dnů jiné zájmy a povinnosti a tak bude zavřeno. Příspěvky do diskuze tedy nebudou uveřejňovány, nicméně budou na síti zachovány - to kdybyste měli pocit, že "zapomenete řeč". Klidně to napište - za čas se to z kyberprostoru vrátí.


  Užívejme léta a k tlachání se vrátíme později.  Léto budiž pochváleno. 

Dodatek:

Teď ještě na pár dnů do Tróji (ne té historické, ale pražské) a zase pár dnů sedět v městě. Doufám, že ne v tak rozpáleném jako loni. 

Na okraji společnosti. Jak holubí, tak lidské.
A nikoho to nezajímá.

Možná raději ještě na pár dnů vypadnu do Sudet. 
Tady je stejně mrtvo. 



Moje poslední noc v Sudetech. Jak rybí oko!


úterý 5. července 2016

Jak jsem ho ztratil a zase našel


   Celá historka začala předloni na podzim. Ráno už na horách mrzlo, byla mlha a tak bylo možné fotit takové ty romantické zamlžené záběry, co se každému líbí. Takže jsem ráno vyrazil z chalupy směrem na městečko Zlaté Hory, kdysi zvané Zuckmantel.  Kupodivu to nemá nic společného s kabátem na vlak, Zug Mantel, i když vlak tam kdysi dojížděl - jenom se to muselo brát přes Polsko, na naší straně je moc kopců, přes které by se vlak nedostal a k jejich provrtání chybí "společenská objednávka" jak se říká. Zkrátka pro těch pár tisíc obyvatel a chalupářů musí stačit autobus nebo vlastní auto.  A Poláci požadovali, abychom jejich rozbitou trať z dob první republiky na vlastní náklady opravili - a pak ponechali Polsku. Ani se moc nedivím, že na to Česko nepřistoupilo. 

   Takže se vlakem jezdí do Zlatých Hor oklikou, z Ostravy je to 113 km, jede se čtyři a půl hodiny za 160.- korun. Autobusem to trvá polovinu času a stojí 54.- Kč, takže volba je jasná - motoběžka. Za tři hodiny jízdy a litr benzinu se dostanu na kopec nad Zuckmantlem a za dalších patnáct minut bych sjel bez motoru až do města. Ale já raději zůstávám na kopci, je tam hezky a znám to tam - už přes šedesát let.

pondělí 4. července 2016

...ovšem na druhé straně...





   Budu tady občas psát věci, které nelze změnit, jsou na ně různé názory a ani jeden z nich nemusí být správný. A čekat, zda se někdo ozve. Ať už "potrefená husa" nebo jen (ne)zúčastněný pozorovatel.


neděle 26. června 2016

Tamtamy

Skanzen Dolní Vítkovice 

   Hodina po půlnoci. Dusno k padnutí. Vzduch se ani nehne. Pětatřicet stupňů - "...páni to je hic!" Pot stéká po zádech,  do očí.  Ventilátor není schopen víc než trochu zamíchat vzduchem v místnosti. Ruce se lepí ke stolu. Přes opěradlo židle mám pověšený malý oranžový ručníček, abych si mohl utřít obličej a nenakapal si pot do klávesnice.



pátek 24. června 2016

Předevčírem, včera, dnes a zítra

  
   Když jsem byl malý a pak už jenom mladý a dokonce i jenom mladší, upřímně jsme skoro všichni nenáviděli socialismus a Sovětský svaz. Ne že by nám nějak zvlášť ony jevy ubližovaly, byli jsme na takový modus vivendi zvyklí. Zprávy se světa se lovily mezi rušičkami, nenakupovalo se, nýbrž se shánělo, pokud člověk měl na něco nárok, bylo jasné, že bez úplatku bude uspokojen nárok někoho jiného, toho, který všimné dal rozhodujícímu činiteli dříve. Říká se, že si člověk zvykne i na šibenici. Nebylo to sice tak drastické, ale bylo to v podstatě tak. Ostatně - žilo se tak i za Hitlera. Podobný mediální tlak na lidi v Říši i Protektorátu způsobil, že jsme v roce 1948 dobrovolně zvolili komunisty. Protože stáli proti Hitlerovi. A v roce 1989 pak západ, protože stál proti komunistům. A je celkem lhostejné, že to byl velmi zjednodušený pohled a vlastně nepravda - jak nás přesvědčují renomovaní historici.

pátek 17. června 2016

O porušování zákonů


   Zákony jsou určitě potřebná věc - sny libertariánů, ultraliberálů, že společnost bude nějak sama od sebe dodržovat zásady "slušného chování" jeden k druhému jsou stejně nesmyslné, jako sny komunistů o tom, že každý bude pro blaho všech ostatních pracovat podle svých možností a postačí mu, že ho společnost odmění podle jeho potřeb. 
Prakticky je to mnohokrát ověřeno - když se skupina lidí dostane do isolace od zbytku společnosti, třeba po nějaké katastrofě, třeba po ztroskotání lodi nebo letadla na opuštěném místě ukazují, že i v takovém případě vzniknou nějaká pravidla, nepsané zákony, které ovšem stanovují ti nejsilnější. Ať už fyzicky nebo třeba tím, že mají v držení nějaké prostředky k přežití. Připomenu třeba Pána much od Williama Goldinga. Dá se konstatovat, že pravidla, zákony, vzniknou v každém případě. I primitivní kmeny v hloubi amazonského pralesa mají nějaké své zákony, které sice nám, "kulturním lidem" připadají nesmyslné, ale pro dané podmínky se osvědčily. Jistěže osvědčily, jinak by byly ustanoveny zákony jiné.

   Zákony by se měly dodržovat. My, kteří žijeme v kultuře, která si říká vyspělá jsme na dodržování zákonů dokonce vymysleli zákonodárce, soudce, policii a represe. Kdo nedodržuje zákony je stíhán, souzen a trestán. 

sobota 21. května 2016

Hate free - nenávist má zelenou

PÁR NESOUVISEJÍCÍCH POZNÁMEK

Stroj na ovládání Světa.
Tedy stavidlo na rybníku Svět.
Divide et impera! 

   Nenávist až za hrob. Nepotřebujeme přece svět, kde se snesou lidé, kteří si kdysi ublížili. Takovou verbež přece nejde snadno ovládat - oni by se nakonec mohli domluvit PROTI nám. Za každou cenu je tedy potřeba postavit jedny proti druhým. To je práce pro "nestranné, poctivé a vždy pravdomluvné  žurnalisty", kteří jsou i se svými médii vlastněni věrchuškou nebo jiným vlivným subjektem. Nebo pro pana Sýse. Možná má pocit, že mu tenhle "nesmiřitelný" postoj pomůže k většímu uznání na konci jeho kariéry spisovatele.

úterý 17. května 2016

Poslední slova


   Tento text zapsal před svou smrtí Steve Jobs, jeden z nejbohatších mužů této planety (zakladatel počítačové firmy APPLE, jeho jmění je odhadnuto na 8,3 miliardy dolarů. Zemřel na rakovinu slinivky ve svých 56 letech.



neděle 15. května 2016

Osm tramvajových zastávek cestou k věčnosti....

 Napsala Astra     














   Je to - jako bych se procházela svým životem. Nastoupím téměř u domu.Je májová neděle dopoledne. Fičí studený vítr a přináší od severu hory mraků. Je mi zima, málo jsem se oblíkla, ale vracet se nebudu, v životě to nejde pořád se vracet. Musím vydržet.



sobota 14. května 2016

Kdo se má líp, kdo se má líp než úředník...


   Vláda nevolených, zato nekritizovatelných úředníků. Dobře placených a schopných si pomocí peněz a slibovaných funkcí vydržovat armádu menších přikyvovačů, dvořanů. Připomíná to opravdu nějaký královský dvůr, do jehož kruhů se dostanete jen náhodou. Své nástupce si také volí mezi sebou. Dost to připomíná Zakázané město v Pekingu.


pondělí 9. května 2016

Dvojí metr a justice



   Justice, která má dbát na dodržování zákonů, "vyráběné" zákonodárci v parlamentu, "volení lidem" - po volební kampani, která nemá s realitou života moc společného, ale hodně naslibuje, má občas přetěžkou úlohu. 
  Protože kromě zákonů, které jsou často ušity na míru nějaké "nátlakové skupině" (myslivecká lobby, betonářská lobby, zelená lobby, atomová lobby atd.) se musí zabývat i dopadem na "veřejné mínění". Což není kupodivu mínění veřejnosti jak by se podle názvu mohlo zdát, ale tlaky, které vytvářejí žurnalisté  z médií, které jsou ovlivňovány buď politickými stranami nebo finančníky, případně obojími najednou.