Astra
Vypravila jsem se hned zrána a po včerejším nádherném dni v dost ukrutném dešti do VZP, kde jsem hodlala získat zpátky prachy za vakcinu proti chřipce. Inzerují, že osobám starším 65.let vakcinaci proplácejí. Měla jsem ale ušlechtilejší důvod, co mě tam lákal.Na dalším rohu té VZP budovy (která zabrala pro svoji činnost nejkrásnější kino Flora v Praze - na Vinohradech, kde jsem trávila svoje pohnunté dětství) - stojí rohový činžák.
Kdysi jsem tam dvacet let bydlela - tedy od svého narození dále. Znám každé místo na chodnících u domů, kde Češi po revoluci mlátili Němky, které tam donutili dláždit ulici, vidím vlasovce, jak spí na chodníku, vidím německého vojáka, který měl v kapse uniformy nad kolenem štěnátko, vidím Tondu Topinku, který se se mnou chtěl rvát a dostal facku, až upadnul. Vidím Pištěkovy děti a syna pana domácího Kutiny, kterému říkali Fižďa. Byl z nás nejstarší a měl tendenci líbat mladý holky. Měl doma gramofon, který sám automaticky měnil deset desek. To by se jistě líbilo Schu!
Chodila jsem před domem a luštila na jmenovkách zvonků, kdo tam bydlí. Samá cizokrajná jména, jen dvě česká. Šla do domu mladá holka, ptala se, jestli někoho hledám. Chtělo se mi říct, že jo, že hledám svoje mládí, ale to by bylo na cizí holku moc patetické, tak jsem jen řekla, že jsem tam kdysi bydlela. Chtěla mě vzít dovnitř, abych se pokoukala, ale odmítla jsem. Bylo by to pro mě moc emocní naráz. A měla jsem málo kapesníků na slzy. Teď toho ale lituju...
Když jsem přecházela na druhou stranu ulice, málem mě zajelo auto. Tak jsem se slzami v okách špatně koukala. Doštrachala jsem se k VZP. Poslušně si vzala pořaďový lístek a čekala a čekala.Tlustá slečna za okýnkem mi posléze po sáhodlouhých poučeních prozradila, že kdyby mi tu injekci dala obvoďačka, že by to bylo OK, ale dala mi ji plicařka a to že nééééé, to nejdéééé. Taknějak mě to naštvalo (až ještě ta sprostější verze toho slova by byla víc namístě) a já jsem důstojně důchodcovsky pravila - ať se má VZP dobře. A celou účtenku na 161.50 jsem zvolna roztrhala. Mohla jsem si za to koupit naproti třeba krajkový bombarďáky či pár bifteků, ale ať se moloch nažere.
Ještě jednou jsem se venku sentimentálně rozhlídla a sedla na jedenáctku, která mě dovezla zpátky domů.
(Konec hlášení o jednom pršlavém dopoledni.)
Uf, leze na mě sentiment. Navíc podzimní.
OdpovědětVymazatSchu, podívejte se na příspěvek O lidech.,...máte tam tip na chassis...
OdpovědětVymazatAstro,
OdpovědětVymazatkonečně!
Jednak vzpomínka, pak taky dnešní realita, která ten "sentiment" spolehlivě zhltne. Padnout do slzavého údolí ti nedá!
A kolem domu můžeš přece jít kdykoli a můžeš zazvonit. Bránila jsem se podobnému, ale kupodivu jsem takovou prohlídku přežila bez následků, dokonce mám dojem, že to bylo dobré! Jen se mi přestalo tak často o onom domě zdát.
Upozorňuju tě ale, že za ty vrácené peníze by sis nic krajkového nekoupila! Máš iluze. Musela by ses dát naočkovat třeba proti všem tropickým nemocem atd. a ještě by to bylo málo.
Ať má VZP na známky, až ti bude sdělovat, co dlužíš!
Minulý týden jsem si kvůli podobnému jednání a předpisům nevyzvedla balík - už šel zpět. Já na jednání na státní poště prostě nemám! Taky jsem si vyčekala marnou frontu - půl hodiny.
A dnes - nový OP. Měla jsem pořadové číslo, měla jsem jít na č. 17. Jenže očíslovány jsou pouze dveře. A ty mají do č. 10. Po chvíli jsem zaklepala. Opuštěná úřednice mi řekla, že jde přece o číslo přepážky... Jak mám zjistit, za kterými dveřmi? Mé pořadí blikalo na třech různých místech chodby. Ach ouvej! Ten pocit kusu posílaného po běžícím pásu! Před tím bledne i dojem z fotografie na OP - o tom jsem se tady už bavili.
Pokrok nezastavíš!
Krásný nebyrokratický večer!
ST
Článek:
OdpovědětVymazatZe zmínek o mládí na mě leze sentiment.
Z fotky posprejované zdi zase touha vyhlásit turnaj ve volném lovu na sprejery a vyhrát ho. Skalpoval bych je nejlíp tupým nožem ještě zaživa.
Ze zmínky o VZP na mě pro změnu sedá zase umlácenost a únava z arogantní debility. Asi by stálo za to nechat si zavolat od dotyčné slečny paní vedoucí a zkazit jí pořádně náladu. Když už by mi obrali o peníze, aspoň bych si „provětral“ plíce, aby zmetci neměli pocit, že se lidi nechávají obírat snadno. Co změnit pojišťovnu, nebo to aspoň zmínit? Tenhle argument někdy docela pomáhá :-)
Astro, díky, popídím. Záleží jestli rozpohybuju co mám. Kdyby byla Nobelova cena pro tchyně tak mám kandidátku.
OdpovědětVymazatKocoure, gramec má DIN pětikolík, zesilovač má pětikolík. Má význam to překopat na RCA (když už tak bych nejraději nacpal canony jak jsou v profitechnice), nebo jen vypucovat aby to kontaktilo? Nerad bych se zbytečně namáhal jen pro vnější efekt aby to bylo "moderní". Technický rozum mi říká, že třeba jen pořádně vypucovat dobrým pucovadlem na kontakty (ne kontaktolem).
Kontakty / Obuvníkovi:
OdpovědětVymazatRCA? A proč? Přimlouvám se za vypucování. Kdysi dávno, když ještě kdeco bylo blbě k dostání, požíval jsem na kontakty obyčejnou Diavu, po petroleji vonící polituru na nábytek. Fungovalo to docela dobře. Teď, když už není až takový problém sehnat kontakty a konektory pořádně pozlacené, jsem už pucovadlo nepotřeboval ani nepamatuji. Jenomže tady jde o léta nepoužívaný gramofon a to bude dost odlišný případ. Dejte pak vědět, jsem zvědavý a určitě nejsem sám :-)
No toto, ST ?????
OdpovědětVymazatUpozorňuju tě ale, že za ty vrácené peníze by sis nic krajkového nekoupila! Máš iluze. Musela by ses dát naočkovat třeba proti všem tropickým nemocem atd. a ještě by to bylo málo.
Ty myslíš, že potřebuju tak obrovský krajkový bomby? Jak tě mám ráda, tak ses mě krajně krajkově dotkla ! :-)
Astro, koukl, to je příliš vintydž. Já už jsem gramofonovej elpíčkovej. Ale pamatuju ještě gramorádio President, s přenoskou s přepínací jehlu na staré a na dlouhohrající desky. To už vzalo za své klukovským hraním. Nechal jsme si jen jednu desku "Československá dlouhohrající deska" Je na ní Beetowenova Osudová. Papapapá...Jako kluk jsem ji dost hobloval a byla i mezi prvními elpíčky, které jsem si koupil k novému gramofonu. Spolu s Bachovou BWW 564, Omegou a Abbou. A mezi prvními cédéčky. Mám pocit, že interpretace na té první desce měl avětší odšťuch. Nebo gramec točil trošičku rychleji. Kdybych o to stál, mám gramofon (na e-bay v nabídce za (pravda ještě fungl zabalený v krabici) podrž se osm tisíc. Eur. Který s odpovídající jehlou umí 78. Jenže nemám desky. Před časem jsem měl nabídku fůry desek jen za odnos. Mimo jiné s Werichem a jinými unikáty. Byl jsem si vědom ceny a bylo mi to blbé...
OdpovědětVymazatJej: mé milované obdivované velkolepé Vinohrady - padesát let říkám, že žít v matičce o fin de siécle (má doba), jedině tam. Mezi Olšanama a Demínkou, mezi nuselskou strží a Rajskou zahradou. To bude četba. Pomalá, přerušovaná občasným zavřením očí (na uložení a zkontrolování důkladnosti percepce, to dělávám, stojí-li text za to), s vybavováním Flory a všeho. Tož du na to...
OdpovědětVymazatJo, byrokrati...
OdpovědětVymazatOni to vlastně ani nejsou byrokrati. Ti staří jednali sice jen podle předpisů, ale člověku poradili, jak se do foršriftu vejít. Ba i formulář pomohli vyplnit. To, s čím se na úřadech setkáváme dneska je obyčejná lenost a šikana. Myslím, že ta novodobá definitiva s tím nepohne.
Když jsem ještě šéfoval, vždy jsem při příchodu na ředitelství Ústavu polohlasem zpíval písničku z jedné Brechtovy hry: "Kdo se má líp, kdo se má líp, než úředník!" Pomáhalo to. Vysvětlili mi, že "úředník tvrdej chleba má", ale pak kupodivu všechno šlo.
Na byťáku jsem jednou za socialismu rozhodil od sebe dva stoly, které oddělovaly "pokorné petenty" od "odpovědných soudružek" a zařval jsem "Tak co mám ještě udělat, abyste si mě všimly, dámy!" (Býval jsem opravdu silný cholerik.) Dámy si mě všimly, odskočily až ke stěně a mlčely jak zařezané, ani VB nevolaly. Pak, když už další násilí nenásledovalo, tak docela svižně moji žádost o opravu střechy vyřídily. Pokrývač k nám domů dorazil týž den odpoledne ve čtyři - v době,kdy dělnická třída pracovala nanejvýš do půl druhé.
Dokonce to mělo i "trvalé následky." Začaly mi říkat "pane" místo "soudruhu" a snažily se moje (nepříliš náročné) požadavky splnit okamžitě. Taková léčba šokem. (Ty stoly jsem jim ale pomohl srovnat.)
Já vím, 198 cm výšky a 98 kg živé váhy. Kdo z vás na to dámy má, že?[;>)
Vrátil jsem se právě ze satirického textapealu "Leninova kosa", jen pro přátele provedeného našimi dvěma předními herci. Bylo sestaveno z komunistické poezie a po představení nezbylo, než desinfikovat útroby. Takže pokud nemám souvislé věty, může za to original ruská vodka. Starka vodka.
Pil jsem alkohol zase asi po dvou letech absolutní abstinence. A tak budu mít zase pár let pokoj. Ráčej prominout.
Kocoure, to bude ranní kocouřina :-)
OdpovědětVymazatNezapomeň se řádně zavodnit a doplnit minerály. Pomáhá to.
Zavodnění / Obuvníkovi a StK:
OdpovědětVymazatAno, když člověk udrží soudnost a po nějakém tom popíjení se před spaním pořádně nacucá jako houba nějaké minerálky, chuťově i jinak je vhodná třeba Magnesia, tak pak ta rána opilcova nebývají zase až tak krušná :-) Z Obuvníka zjevně hovoří zkušenost :-)
Jó, na vopici je nejlepší mlíko. Teda pokud to útroby snášejí. Na mě to fungovávalo bezchybně. A taky polívka - měla jsem drobnou úchylku - musela v ní být spousta natí, petržele a celeru, polívka se musela zelenat jako louka zjara.To mě stavělo na nohy. Vypadá to, jako kdybych byla kdovíjaká pitelka, ale hříchy mládí nezaženeš! Bejvávalo...
OdpovědětVymazatPánové, vy dovedete v noci tak hezky psát. Já musím bohužel spát, takže jsem neupotřebitelná. Jsem královna skřivánků, nějaké sovy si můžou houkat do bezvědomí, mě nevyruší. Teď ráno, to je jiná. Hodnotím vaši invenci ze všech úhlů a svým duševním zrakem vidím, jak jste ještě zachumlaní pod peřinou, když já už tady dávno proudím spolu s průvanem a snad ještě s málo zasmogovaným vzduchem, který sem pouštím všemi pěti okny naráz. Jdu je zavřít, moje ledviny schované pouze pod noční košilí hlásí, že jsem si dovolila moc.Dobrou noc. Už chvíli svítá...
Draku, to je zajímavé téma. I ku chlastání lze přistupovat vědecky. Ostatně po několika málo událostech, kdy mi bylo velmi nedobře, došel jsem k závěru, že to nemám zapotřebí. Ačkoli vydržím relativně dost bez změny chování v typicky opilecké projevy, které nesnáším. Je zajímavé jak někteří lidé, když se opijí, výrazně změní řeč a chování směrem do hospody "páté cenové skupiny". Jako by alkohol smyl fasádu. Kromě toho, velmi často se setkávám s maléry nastalými pod vlivem alkoholu. Alkoholické nápoje jsou mi součástí jídelníčku, případně lékem na ujímání, štamprle, ne víc, kvalitní lihoviny na lačno má okamžitý ulevující účinek, (alkohol je spasmolytikum, anestetikum a anxiolytikum). Kontraindikací je psychická zátěž. Řešení zátěžových situací alkoholem, spojování alkoholu s negativními podněty, se stresem, s nepohodou, vytváření nepodmíněného reflexu neúspěch-alkohol, je cesta do pekla. Ono zavedené a sdílené chování "nedaří se mi, otevřu si flašku". Plus mít k tomu partu stejně postižených "kamarádů".
OdpovědětVymazatMusím vás zklamat, Útulníci. [;>)
OdpovědětVymazatRáno nebylo nic zvláštního až na to, že jsem spal osm hodin v kuse.
Ono - já jsem pil jen krátké údobí v životě, v mládí, pak jsem zjistil, že musím dávat do pořádku vztahy, které jsem svou "otevřeností" v rauši pokácel bohužel / bohudík jsem nikdy nemíval tzv. okno. Přestal jsem nakonec pít proto, že jsem viděl, co tom s lidmi dělá. Momentálně i v průběhu času.
Velká pravda je, že se nemá pít ve stresu nebo "na žal". Ani jíst. Tak vznikají nejčastěji alkoholici a / nebo tlusťoši.
Pro mě bylo b./ správně a musel jsem shodit dost kilo, abych neskončil blbě. Kdo nezkusil, nepochopí.
Pilali jsem kdysi, vždycky to bylo na radost. To je nejlepší strategie. Fakt je, že pití přináší nadbytečné kalorie, kocoure, to je dokázané. Teď už jsem jenom kardiomanka, takže s pítím je šlus, ale ráda pozoruju inteligentní pitele vína, jak si dovedou dobré víno prožít. A ráda si drobátko cucnu, jen tak na půnebí. Vždycky ale jenom vocuťažpocuť. A shazování kil? Která by to neznala. :-)
OdpovědětVymazatÚřednice bytového odboru / StK:
OdpovědětVymazatZajímavá příhoda, já těm mým nábytek demolovat nemusel. Jen když se mi snažily odradit od podání žádosti o byt, že to prý stejně nemá cenu, hodně nahlas jsem jim vysvětlil, že ony jsou tam 1) od toho aby mou žádost přijaly a 2) je-li bytů nedostatek, tak aby to hlásily výš, ať se jich více postaví. Ztichly a byl klid.
Úřednice a technici na OPBH / StK:
To už byla srandovnější příhoda, začala nám praskat záchodová mísa. Zašel jsem to ohlásit a snažili se mi donutit k tomu, aby si ti opravil sám a na své náklady což tehdy odporovalo snad úplně všemu. Hodně nahlas jsem jim sdělil, že 1) nájemné platím v plné výši a včas, 2) že je to jejich povinnost opravit to na jejich náklad a 3) a že je mi top srdečně ukradené, že až ta naprasklá mísa praskne, tak že budeme chodit vykonávat malou i velkou potřebu na chodbu. To poslední už bylo velice nahlas a hodně expresivním výrazivem. Druhý den dopoledne se ozval technik, jestli může odpoledne přijít namontovat novou mísu.
Vcelku se dá říci, že když si člověk v předlistopadových dobách nezařval, nebo kvůli němu nezavolal nějaký výše postavený soudruh, který mu dlužil nějakou proti službičku, tak nic neměl. To volání nebylo až tak časté a tak jeden pořád kvůli něčemu řval. Prý je to zdravé na plíce :-)
Mléko / Astře:
Míval jsem mléko jako dítě docela rád, ale to pak rychle pominulo s nástupem do školky a školy a s nutností spolykat a vypít něco v jejich jídelnách. BRRRRrrrrr a fuuuuuujtajfl... Mléko a krupicová kaše letěly přes palubu jako první, už jsem je prostě nesnesl. A jen velmi váhavě a postupně se k některým jídlům vracím, takže například krupicovku jsem už nedávno snesl, ale mléko asi už navždy zůstane minulostí.
Stavění na nohy / Astře:
Mě v mládí stavěla po po ránu ihned na nohy babiččina kuřecí polívčička s citrónem :-) Nezapomenutelná to dobrůtka :-)
Alkohol jako lék / Obuvníkovi:
Ano, v podstatě je to lék, ale rozhoduje o tom především množství, četnost, způsob a okolnosti konzumace. Když se například pomnoží v útrobách bakterie a jeden začne pobíhat směrem k záchodu častěji než by se mu chtělo a bylo normální, spraví to obvykle panák něčeho dobrého, sníží se kyselost v žaludku a je ihned pokoj. Blbé je, když je příčina v něčem jiném to se to pak spíš zhorší. Navíc jsme v zemi, kde se to za volantem nesmí, takže když člověk ví, že pak bude muset řídit, musí to vyřešit jinak.
Popíjení / Obuvníkovi a StK:
Vydržím toho docela hodně, už ne tak moc jako v mládí, ale ve srovnání s vrstevníky pořád hodně nad obvyklý průměr. Většinou se neopiji, „okno“ už jsem si nezpůsobil ani nepamatuji a i když jsem nějaký takový stav měl, nakonec jsem si povzpomínal. Naštěstí, krom ztráty vlády nad pohybem nebylo zač se stydět. Autopilot vedl spolehlivě k domovu.
Dnes, kdy už vím, že mi ráno nebude dobře a jak moc to bude podle vypitého množství, pečlivě vážím s kým, jak často a jak moc budu popíjet a ve výsledku si tak 3 - 4 x za rok někam zajdeme posedět a tam jím, když se popíjí, má se i jíst a s pitím dávám přednost střídmosti a nemíchání nápojů.
A ano, popíjet kvůli stresu, žalu a jiným věcem, je prostě blbost, je to skoro zaručená cesta do pekel závislosti. Ono časté zapíjení radosti, třeba nad tím, že už vyšlo ráno slunce, není o moc lepší. Obecné je, že jakmile se pije příliš často, není to obvykle dobře.
Papání a nadměrné papání:
U papání je problém, protože alkohol, když na to přijde, bezpodmínečně k životu nepotřebujeme, ale papat musíme a to nejlépe i několikrát denně. Papání obvykle dobře chutná a to pak je dobrá motivace k přejídání. No musel jsem shazovat +/- 20 kilo, a pomohlo to. Ještě by tak 10 mohlo sletět, ale už to není tak akutní a také to nejde až tak lehce. Podstatná je ale disciplína, jeden se prostě musí udržet, aby toho jídla nebylo moc a aby ta skladba byla aspoň jakž takž žádoucí a příznivá. Toho, co my rádi a co dobře chutná, může člověk spapat rozhodně mnohem méně, než by se mu chtělo.
Milá úžasně výtvarně smutně úsměvně vše - zvláště v časoprostoru - líčící z Královských Vinohrad:
OdpovědětVymazatpsát x spát - - - je reverzní!
Tedy může být - pokud chceme. Nebo nás k tomu něco nutí. Třeba my sami. Můžeme x musíme x smíme (ano, cvičení na modální slovesa - pozn.překl.). Nejsme-li tzv. řádní občané, v noci spící, za slunce pracující, za přechodu obého se řádně uměřeně bavící.
A du do staré hospody ztracené uprostřed mého moderního města (tady byl okraj uprostřed, vysvětlím) sednout si pod veliký starý obraz jeho náměstí, aby se mi ještě dostalo husích jatýrek či stehýnka... A třeba aji toho oného polovína (/c/JS), co se včil tak dělá. Začínají hody. Áchchch. To sa nedá nic robit. Mosí sa. Já to ušpóřím inde.
Práce normálně přes den a práce jindy / Astře a Jakubovi S.:
OdpovědětVymazatPracuje-li člověk normálně přes den, tak sice není ohrožen zdravotními komplikacemi, které by mu hrozily, když se z tohoto klasického koloběhu vymkne, ale na druhou stranu, já měl vždy obrovské potíže začínat s prací před 9:00 ranní. Přítomen jsem tudíž sice fyzicky byl, ale probudil jsem se psychicky a jinak až kolem 8:30, do té doby řídili vše mozeček a prodloužená mícha propojené na přímo mimo mozkovou kůru s očima a končetinami. Mozek a vědomí se toho procesu neúčastnily.
Mně svým způsobem práce od 14:00 až do noci vyhovuje. Míjím se při tomto režimu s davy, což je balzám na nervy sám o sobě a vykonávám práci obvykle v klidu. Jediné vzrůšo je, když se něco zasekne a přestane to reagovat na vzdálený přístup, pak člověk musí sednout do auta a jet zjistit, co se kde sakra zase podělalo. Ráno si rád přispím a jestli mi něco dokáže spolehlivě „vyřídit“, tak to je několik ranních vstávání po sobě. Jedno až dvě snesu.
Hodování, martinské husičky / Jakubovi S.:
OdpovědětVymazatAno ano, po světě jsou spousty báječných kalorických min a nástrah, to nám po těch martinských husičkách zase pěkně stoupnou stavy tuků na českých bocích :-)
Pamatujete na hlášení ČRo o stavu vody na českých tocích? Tak jsem si z toho časem v hospodě vyrobili parafrázi v podobě hlášení a stavu tuků na českých bocích :-) Stav je spíš neutěšený a stoupá :-) i když se zdá, že si to začíná uvědomovat čím dál tím víc lidí a že už jsou tu docela hezké tendence jednak ve veřejném stravování, kde se většinou vaří zdravěji a z lepších surovin, změnách receptur tradičních českých jídel a tad, atp...
DRAKU, hlášení o stavu vody na českých tocích dnes v sedm hodin ráno...známe snad všichni, Ale já jsem znala toho pána, co to tam chodil recitovat německy. Pracoval v rádiu v Oddělení mezinárodních styků (kdo se tam s kým stýkal za komančů si dovedeme představit), já tam byla dvakrát kvůli pasu, když jsme jednou vysílali z Maďarska a podruhé z Dederónie)...tak ten pán se jmenoval Kurt a byl to Němec jak pařez. K tomu navrch měl strašně rád ženský, hlavně mladý děvčata,logicky. Proč vlastně logicky? No nic. A ten pán si nikdy neodpustil žertík - potichoučku šel za nějakou ženou po chodbě a buch, plesknul ji přes zadek.Jednou dostal od jedné takovou ránu, že na to nezapomněl a přestal se dopuštět těch nezbedností. Byl to svůdník a při svodech mluvil zásadně německy a nějakým nářečím, aby nebylo rozumět těm prasečinkám, co říkaL Tak takové bylo pozadí stavu vody na českých tocích. Německy naumím psát ani mluvit (jen tak primitivně), ale rozumím docela dost. Z angličtiny jsem tenkrát měla čerstvou státnici a pár těch dobrodružných slovíček jsem uměla taky, tak jsem mu odpovídala anglicky, což zase neuměl on.Byly to veselé chvilky.
OdpovědětVymazatMILÝ JAKUBE, já si píšu, jak mi zobák narost. Zkazila jsem se na internetu, zejména v emailech se vyžívám ve slengu. Někdy jsou to šílený skrumáže, ale mně to dělá dobře, je to moje rodná řeč, poněkud zpotvořená žižkovským ovzduším.Spisovně samozřejmě dokážu taky, ale strašně se mi nechce. Věřím, že to tady nikomu nijak nevadí. A určitě ani vám ne. Připomněl jste mi Demínku. Jo, to byly bohatýrské časy!
Martinské husičky. Pěkně od večera prosolená a prokmínovaná, zvolna pečená do červena, s drobátkem jablíčka pro osvěžení sósu - co bych za to dala. To zase budu vídat lidi, jak odcházejí z Náměstí míru tady za rohem, kde se tyhlety kejhalky už upečené prodávaly. Loni odtamtud šel chlap, poněkud nejistým krokem, pečenou husu měl pod paží zabalenou jen tak aby se neřeklo a husí stehna mu vyčuhovala vzadu pod lopatkou To muselo být doma posvícení! Pokud ne něj čekala nějaká madam.
Jsem se nějak rozvášnila. Tak nic, jdu plnit papriky.
Mějte se husičkově!
Draku, jsem stejný sova. Ano, je balzám když všichni vypadnou a mám klid bez všelijakého toho knafání, kňákání, či jiných projevů, bez kterých se někteří neobejdou.
OdpovědětVymazatVýchova proutníků a šprýmařů / Astře:
OdpovědětVymazatKdysi strašně dávno, kdy jsem ještě docházel do zaměstnání, což je tak dávno, že už to snad ani není pravda, jsme začátkem devadesátých let prostřednictvím odborové organisace zpunktovali zájezd do Londýna. Nebyl až tak veliký zájem a tak asi tak 10 lidí z našeho peněžního ústavu jelo v autobuse spolu s 30 učitelkami, 2-ma řidiči a jedním průvodcem. Krom toho, že jsem psychicky deptal těch 30 učitelek mými o 5 - 10 minut zpožděnými příchody k odjezdům a býval za to plísněn jako malý kluk, ubíhala cesta poměrně v pohodě a bez konfliktů. Jenomže jeden z řidičů byl šprýmař a sukničkář. Když jsem zase jednou přišel pozdě a do mé osoby se „obula“ jedna rázná a výřečná učitelka, přiblížil se k ní zezadu onen řidič, šprýmař a záletník, chňapnul jí pravou rukou za pravé lýtko a zavrčel u toho jako pes. Ta výřečná Xantipa se strašně lekla, zařvala chudák tím leknutím tak, že jsem si chvíli myslel, že už nikdy nic neuslyším, ale tím to její překvapení skončilo. Ohlédla se, obdivuhodně rychle jí došlo, co se vlastně děje a rovnou z otočky a z poklesu kolenou uštědřila dotyčnému sprýmaři takovou facku pravačkou na celou levou půlku papule, že z toho mlaskavého zvukového efektu jsem divže neohluchl během stejné vteřiny podruhé podruhé já, opodál stojící, natož pak ten sprýmař, který vzal druhou o zem a chvíli to vypadalo, že snad bude potřebovat zavolat záchranku. Nevím jak dál, ale až do konce zájezdu už šprýmař nešprýmoval. Já jsem si chodil pozdě pořád, já se jen tak něčeho nebojím :-) Zvládal jsem to peskování s asertivitou a úsměvem, což tu druhou stranu poněkud vyvádělo z míry ;-) No tak si zkuste v městě, kde jste poprvé a možná taky naposled v životě, jít někam jednou cestou, zpátky jinou a ještě se trefit do správného času. Buď nepůjdete nikam a pak se taky nemůžete zpozdit, což blbost a otrava ne? Nebo půjdete a po uplynutí 1/2 času se otočíte a půjdete tou samou cestou zpátky, což je dost otravné a nudné, protože ta cesta zpět prostě není tak zábavná, nebo to risknete jinou cestou a to se ale bohužel může trochu natáhnout. No, bóže no a co má jako být ;-) Zastaví se snad kvůli tomu zeměkoule či co?
Práce a klid / Obuvníkovi:
OdpovědětVymazatJá jsem si to myslel, že Vy tomu porozumíte :-) Jedná-li se totiž o práci, u které je potřeba myslet a soustředit se na ní, tak takovou je třeba vykonávat v momentě, kdy jí mozek zvládne a to u mě v ranních hodinách rozhodně nehrozí a zároveň s tím je většinou také třeba vykonávat práci v klidu, zejména když nějak sejde na kvalitě provedení a to je většinou možné jen v klidu a tichu a to rozhodně není k mání, je-li většina lidí v prostoru kolem. A tak si nejraději ze všeho užívám ten balzám :-)
Draku, přesně tak. Nepatřím mezi lidi doprovázející tutéž práci neustálým kňafáním, halasením, kňákáním, komentováním, hýkáním, pobíháním, přebíháním, dusáním, zvuky jako z pavilonu psovitých šelem. Imrvére nesděluju kolemstvu, že si půjdu nechat udělat nechty, že si půjdu udělat ty nehty, že si jdu nechat udělat ty nehty, že se jdu vyčůrat, že jsem se už vyčůrala, že už opravdu frčím na ty nehty... Nejspíš proto, že nejsem ženská. U našeho "pohlaví" nesnáším hrdelní hýkání se smíchem přecházejícím do fistule a že cokoli je řečeno převedou do odlišného, převážně sexuálního kontextu. Hýk, hýk, hýk. Projednou to může být humorné, jako stereotyp mě to nasírá.
OdpovědětVymazatAno, proto už jako kluk jsem přesunul kutění do pozdních nočních hodin abych neriskoval, že pájím nebo lepím něco titěrného, s hodinářskou lupou na oku, a jen po mě vyžadována pozornost a odpověď na nějakou nepodstatnou otázku.
OdpovědětVymazatDRAKU, vy fakt chodíte všude pozdě? To by byl můj konec. Já mám úchylku opačnou, všude jsem o půl hodiny dřív. I na rande jsem tak chodívala. Vždycky jsem bloumala někde za rohem a potom jsem přišla akorát, ale úplně vynervovaná. Myslím, že obojí je nějaká neuróza. :-)
OdpovědětVymazatSCHU, jaký to kolektiv popisujete? Domov to doufám není. Spíš rozkošný pracovní kolektiv? A ještě k tomu hlasitému smíchu. Jsem alergická na vysoké hlasy. Tuhle se v tramvaji chechtaly nějaké puberťačky, že to znělo přesně jako vysoké husí kejhání. Bylo jich asi šest. Natočit to a pustit bez obrazu - husy jak vyšité. Co by za tenhleten zvuk dalo v rádiu oddělení zvukových efektů. Kdo ví, jestli tam ještě něco takového je.To byla úžasně praktická věc. Člověk si napsal, co potřebuje a dostal pásek, kde byly ty zvukové efekty už seřazené podle scénáře a v několika variacích navíc, pro výběr.
Díky všem za plodnou diskusi, bylo to krásné. Hned k vám mám všem jiný poměr, poměrně lepší. :-)
Chození včas / Astře:
OdpovědětVymazatKdyž na tom záleží, dostavím se včas, například odlety letadel jsem stíhal vždy a bez problémů. Kdybych musel jet do rozhlasu či televize či k filmovému štábu, kde na tom čase dost sejde buď to zvládnu, nebo to raději vůbec neslíbím. Na druhou stranu, když jedete ráno někam do centra s kufrem či dvěma těžkých věcí, takže jedete autem jinak to neutáhnete, tak dobu příjezdu prostě garantovat při nejlepší vůli prostě nejde. Pakliže na tom někdo trvá, je arogantní idiot, který neumí zohlednit objektivní fakta, prostě taková ta baba hádavá, které je fuk proč, hlavně když se hádá. S takovými se stejně dřív či později rozejdu. To pak není otázkou zda to nastane, ale jenom kdy a za jakých okolností.
Zvukové projevy při práci / Obuvníkovi:
Když člověk vykonává něco jednoduchého, co ten jeho mozek příliš nezatěžuje, může si u toho i zkoušet pokecat, zazpívat, hlučet a podobně, ona pak ta monotónní práce tak nějak líp uteče, ale u těch věcí, kde sejde na kvalitě a musí se myslet, jsou nejlepšími společníky samota a ticho. Případně ještě tak hodně tichá klidná hudba. Nicméně zkoušet zatáhnout do konverzace někoho, o kom vím, že dělá něco, nač je třeba soustředit se, je svého druhu ignorance a bezohlednost.
Hlasitý smích / Astře a Obuvníkovi:
Co by kdo namítal proti hlasitému smíchu v místech, kam patří, třeba v hospodě? Nebo v kině, kde se promítá komedie? Na druhou stranu asi by to vypadalo divně, kdyby se takový huronský smích ozval někde třeba na pohřbu. Zkrátka vše má své vhodné místo a čas a je dobré, když o tom lidi ví. Blbé je, že to většinou neví, protože doma se na výchovu dost často vykašlou a ve škole za ty prachy a jiných neblahých okolností pak také. Hádali byste se snad za mizerný plat jak se žáky tak s rodiči a navíc za okolností, kdy si nemůžete být jisti ani podporou zaměstnavatele? Spíš si můžete být jistí tím, že vás nejspíš podrazí?
Že by systematická nevýchova?:
Často třeba vidím matku či babičku se řvoucím nevychovaným spratkem, jedno jakého pohlaví, co řve na celou tramvaj jako Tarzan z liány a ta kráva nadmutá mu neřekne ani popel. Když je kam odejdu kousek dál. Nechci ohluchnout. Když to nejde, zařvu tak, až si spratek divže nenadělá do gatí, ale pak většinou musím ještě přeřvat i tu nadmutou krávu a půlku tramvaje, které přijde „divné”, že se nenechám terorizovat uřvaným spratkem a ještě jsem prý hrubý na tu nadmutou krávu, co toho spratka nechá řvát...
DRAKU, nechtěla bych se s vámi dostat do konfliktu. Sice se moc nebojím, ale když na mě někdo zařve, zdrhám. Se mnou byste si hádání moc neužil. Buď uteču a když to nejde, zmlknu. Ovšem já jsem tak hodná, že byste se se mnou hádat nikdy nemusel. :-) Takže pouhá teorie.
OdpovědětVymazatLíčení dámského kancelářského kolektivu - tak tak. Byl jsem svého půldruhého desetiletí ve výzkumáku šťastný, že naše parta informatiků a překladatelů byla většinově chlapská a ten zbytek nebyly slepice. Ty byly o tři metry výš, v účtárně, sekretariátech a tak; a někdy jsme je i slyšeli! To už jsou ovšem staré pověsti zlínské... Dalekoť je můj sen, umrlý jako stín, obraz co bílých měst - dost, promiň, Ignáci! Ty ses odreagovával vandry od Krkonoš po Tyroly. A kanceláře bývaly v tvé probuzenské době a dávno ještě poté čistě maskulinní záležitostí. Což však zase mohla bývat vážná nuda. Vím o tom dost od svých dědů (Zemský výbor a velká banka).
OdpovědětVymazatA du kupodivu do betle, sajtno - zítra ráno jedu na své každoroční potěšení, konferenci o někdejší (případně i dnešní) izraelitské části obyvatelstva mé země. O všech stránkách jejich života, o poměru většinových obyvatel k nim, jejich sportovních, politických, kulturních organizacích, osudech synagog, hřbitovů, jejich obrazu v kronikách, jejich postojích při sčítání, průběhu tzv. arizace atd. atd. Šma Jisroel, to bude zase krásný den. Eli, Eli, nedovol, abych jej prospal!
Právě jsem se vrátil,
OdpovědětVymazatne z Hradu, ale z našeho Ústavu, neb mě pan ředitel vyzval, ať shlédnu jeho režijní dílo "Tři přání" - co prý na o řeknu.* Upozornil jsem ho, že buď říkám, co si opravdu myslím nebo mlčím jak profesor Horák. Po představení (3 a 1/2 hodiny!) jsem se potkali před Ústavem a ptal se mě, jestli budu mlčet. Tak jsem mu řekl, že je to jeho volba. Pozval mě někdy v týdnu na pivo, že promluvíme. Ale dostane, co chtěl.
Jak vidím, je tu z toho docela pěkná "žvanírna U zapnutého počítače" - což je moc fajn. Ale chtělo to, aby se Astra naštvala a napsala nějakou "počinkovou náložku".
Vypadá to ale, že budu muset zase napsat nějaký "zásadní článek", aby se tu neřešilo jen řvaní fracků v tramvaji. [;>)))
Před půl rokem jsem dal facičku jednomu asi dvanáctiletému snědouši, který házel papírky na hlavu staré paní, sedící pod ním (taková polopatrová tramvaj.) Asi neměla odvahu se ozvat, fracků tam bylo víc. Chtěli jít do konfliktu, ale tramvaj zastavila, tak jsem jednoho vystrčil ze dveří na refýž, poněkud upadl a - a nic. Zbytek vystoupil sám. Až když se tramvaj zase rozjela a dveře se zavřely, dělali a mě zvenku typické "imnigrantské posunky" - to jako že mě podřežou.
*/ nechápu dost dobře, proč ho zajímá názor dosluhujícího zvukaře...
Pro Astru:
OdpovědětVymazatUbrání se mi každá žena. Mladá i starší. Stačí, když jí začnou téct bez hlesu slzy. To nevydržím! To bych ji klidně dal i svoji peněženku.
(Tohle naštěstí žebračky neví...)
Tyhlety slzy bez hlesu, KOCOURE, ty vytvářejí ženy ve chvílích absolutní vzpomínkové či jiné extáze. Můžou to být slzy smutku, ale taky radosti a štěstí. Netřeba věnovat peněženky, stačí vzít do náruče a pochovat. Obejmutí léčí, sbližuje, napravuje, obnovuje...někdy si štěstím dokážou zabrečet oba, ale to jsou jenom vzácné okamžiky. Ovšem ty nejkrásnější
OdpovědětVymazatJeště k té "počinkové náložce", KOCOURE. Musím počkat, až se zase něco odehraje. Vzpomínat dovede každý. To "tam" už dávno všichni máme, ale chce to novinky. K těm se člověk musí nachomýtnout.(To je teda slovo, snad jsem ho napsala v životě poprvé). Kromě toho - počinek v sobě najde každý, tak se smažte všichni! Hodit sem něco na pánvičce není snad problém.
OdpovědětVymazatZdraví skřivánek
Pro ASTRU.
OdpovědětVymazatJako théma k "zásadnímu" článku doporučuji ke studiu na odkazu http://jdem.cz/bupxa6
Jde o skutečné nevybájené, neufňukané, úderné informace s aktuálností hraničící s cestováním do budoucnosti, Bohu žel, jednosměrné.
EHm,Ehm,ehm!
4P TSK
PRO EK - nedovedu si ten odkaz vyvolat, ale do budoucnosti bez možnosti návratu bych cestovala hned! Ovšem předpokládám, že bych se tam neocitla sama. Zatím mi stačí pro fantazírování četba knihy Huxley-ho - ehm - Konec civilizace :-)
OdpovědětVymazatDraku, přesně tak. Vše má místo a čas. Poslouchat permanentní a nedůvodný jekot nasírá. Z toho důvodu nemám rád víkendové nakupování v supermarketu doprovázené vřískotem. Stejný ryk ze všech stran jak přes kopírák. Fenomén několika posledních let. Ve čtyřech letech mě to ani nenapadlo. Vůbec mě to nenapadlo. Neměl jsem důvod jen tak vřískat. Nikdo z okolí.
OdpovědětVymazatVšímám si všeobecného zhrubnutí a zprimitivnění jazyka v prostupujících se sociálních třídách. Slovníku i výslovnosti, u části mužské populace více hrdelní. "Huavuavolehýkgrrhhhvoehýkurvovoebhabhah..."
Nevychované mládeže ale i stáreže, bývalé nevychované mládeže. Stáří samo o sobě, bez dalšího si úctu nezaslouží. Co jiného může být z mladého blbce, kterému bylo umožněno zestárnout, než starý blbec.
At ASTRA
OdpovědětVymazatKLIKNI ZDE zříš vyvolánije agulnoje
4p
O hluku mi nic neříkejte!
OdpovědětVymazatNa věci nepříjemné se nemusím dívat, ale proti hluku fungují snad jenom tlumiče do uší - Plastofony. Zacpávání uší dlaněmi či prsty je považováno za nezdvořilé a budí nežádoucí pozornost okolí. Je ovšem možné nežádoucí hluk přebít hlukem jiným, žádoucnějším - možná i to je důvod (aspoň pro některé) k nošení "špuntů" v uších a poslechu "čík - čík - čák". Dus - dus - dus slyší jen oni.
ST
OdpovědětVymazatAch, ty samozápalné směsi!
Astře. Poznámka ke krajkoví. Mýlíš se! Čím menší množství použitého materiálu, tím dražší! Před příštím nákupem si pořádně projdi nabídku na internetu.
Jakube S.,
já jsem do této doby netušila třeba to, kolik desítek synagog bylo v českém (německém) pohraničí před válkou...
Dětský řev.
Kdo nezažil... Napomenout se dítě musí, ale opravdu se v určitém dětském věku stává, že byste ho někdy museli leda zabít a že řev ustane jen tehdy, když děťátku nevěnujete pozornost. Umění odvést pozornost robátka k něčemu, co ho ztiší, a hned, nezvládá každý. Někdy je na místě plácnutí.
Je středa, přišla jsem tento týden už potřetí ze zbytečné cesty na úřad! Zítra pokračování. Kafko!!! Co jsi to napáchal. Určitě se ty dámy z tebe učí... Přiznávám, že si před takovým putováním beru prášek.
ST. Kocoure: co je Vodka starka?
Vážený EK, tak to mi fakt pomohlo ke štěstí a k dalším úvahám o budoucnosti mojí schránky tělesné či duševní. Tělesnou bych klidně postrádala, ale duševní ne, neměla bych si s kým pokecat.Zejména v této době by se mi to moc nehodilo, zrovna se blížím k podání vědecké práce na svůj třetí doktorát, kde řeším a brzy již vyřeším nesmrtelnost chrousta. :-))))
OdpovědětVymazatStarka vodka je Rolls-Royce mezi vodkami.
OdpovědětVymazatMilá ST, záleží na tom, JAKÝ prášek si bereš. Jestli je to nějaké sedativum, nediv se, že chodíš pořád dokola bez vyřešení účelu cesty. Dej si to písemně:bod 1. zamknout dveře bytu, bod 2. U východu z domu zabočit doprava, bod.3 a tak dále - a jsi všude tempem, všechno zařídíš, zazářiš a hnedle jsi zase doma. Důležité ale je, nepoplést si levo a pravo, ale tak daleko ještě nejsi. Pa, krajková!
OdpovědětVymazatSTARKA ŠIMON AŠTECKY ?
OdpovědětVymazat4P
NEBO!
OdpovědětVymazathttp://www.wine-searcher.com/wine-284606-0001-starka-50-vodka-szczecin-poland
EK, to jsou pěkné fujtabláty. Přidal bych ještě pikráty. Až na prskavky a dýmovnice je to o hubu, hlavně třaskaviny. Na výbušniny bych si v nouzi nejvyšší troufl. Vybavení, chemikálie. Laboratorní zkušenosti mám, a dál jako všemu u nás v německé armádě. Podle příruček.
OdpovědětVymazatAktuálně z chemie, kromě kulinářské mě zajímá chemie pro elektroniku, kterak ošetřovat háklivá zařízení aby spínače spínaly, přepínače přepínaly a potenciometry byly potentní bez škrundání. Větěina různědrahých fujtalblátů obsahuje nějaký hnací plyn a nějakou ropnou frakci. Oučinlivé přísady odstraňující oxidy, sirníky, bránící vytváření dalších, odstraňující škrundání a ošoupávání a přitom bránící degradaci jsou utajeny. Potřebuju bez demontáže propláchnout, ošetřit, namazat. Na přepínač v magnetofonu jsem kdysi použil Kontaktol. To byl malér, protože narušil plast. Dorazil jsem to speciální zelenou vodičkou na kontakty, která to ještě víc narušila. Výměna byla náročná. Na poťáky jako všichni užíval Diavu, na chvíli pomohla, pak spíš horší. Kontox 10 ušel. Pak R11. Aktuálně nelaciný Kontakt Gold2000, prakticky opět ropná frakce s hnacím plynem. Poťáky nejspíš promeju isopropylem a prostříknu Goldem. Konektory pětikolíky a dutinky vezmu R10, R11 nebo něčím agresívnějším, co dostanu. Ještě mě čeká obchod se zbraněmi a střelivem, potřebuju černící přípravek na hliník a jeho slitiny. Černý panel zesilovače má drobné úhony, musím opravit a celé přestříknout průhledným lakem aby to "vypadalo". A ještě najít původní knoflíky, které se mi zdály ee, tak je nahradil přistrojovými. Když na ně koukám jsou ještě víc ee. Když ty původní přelíznu ve vrtačce, budou lepší.
To zas zírám, jak složitá je repase gramofonu. [;>)
OdpovědětVymazatNeživí se tím, tak si s tím může hrát.
Jak se polsky řekne vodka? Fujtabl bramborowy.
OdpovědětVymazatPrakticky jakákoli vodka. Čím víckrát destilovaná a filtrovaná, tím víc prakticky špiritus s vodou. Luxusní nemrznoucí směs. Určená jen k ožrání se, bez chuťových požitků. Taktéž, protože vlastní chuti nevýrazné, k dodání alkoholu do míchaných nápojů. Klamanda na holky a podobně. Aby to lezlo do hlavy. Legální droga. Výrobně za pakatel, cena vytvořená zdaněním. Mám tu ve flašce ještě něco Finlandie, kdysi obdržel ke svátku, používám ji na technické účely jako pucovadlo. Pít se to nedá, nejsem chemický provoz. Ani jako pucovadlo nicmoc. Akorát že nesmrdí jako isopropyl. Chemicky čistý špiritus je kvůli zdanění pro pucování luxus. Kvůlivá blbcům. Stejně jako mnohé jiné. Místo abych si v nejbližší drogerii koupil perunit, trito či semtex, podle potřeby, musím se namáhat s majzlíkem, sbíječkou nebo krumpáčem. Já bych špiritus rozvážel v cisternách k volnému použití. Jestliže se někdo má uchlastat, ať tak učiní rycvhle a neopruzuje okolí. Kdybyste někdo věděl o takové cisterně, dejte věděl, došel bych si s kanystříkem. Protože isopropyl fakt smrdí. A kdyby toho bylo víc, i se sudem bych si dojel, protože mé drandítko tohle ve směsi s benzínem papá.
Teda Schu, to, co jste popsal, kdybych měla přeložit do lidské řeči, tak by to vydalo na docela pěknou erotickou po vídku s trochu exotickým hepyndem.Jen si lámu hlavu, co bych si počala s potentními potenciometry, ale to škrundání u toho, to se mi zase líbí a docela se hodí k mým představám. A taky že je něco ee, to je skvělý citoslovce, které se dá uplatnit jako dost významné slovo. Ty utajené oučinlivé přísady, odstranující škrundání a ošoupávání a bránící degradaci, to je už snad i až na hranici porna. Kam se na vás hrabe Padesát odstínů šedi. Vy sednete, napíšete a je to jako vyšitý. Jen tak dál. Inovacím se nemá bránit. :-)
OdpovědětVymazatKocoure, přesně tak. Mišpult může bejt orvanej, hlavně když myší, neb záleží jen na výsledku. Samozřejmě, že záleží na tom, aby to hrálo, a teprv na tom dalším.
OdpovědětVymazatVypadá to nadějně, prostříknu a pak se uvidí, jestli budu muset sáhnout do obvodů, páč konstruktér cosi nedomyslel. Běžec poťáku od signálové cesty oddělit kondíkem muladva mikro a pak odporem 330 kilo uzemnit na místní signálovou zem. Jinak to obstojně hraje,hlavně že nemusím měnit elektrolyty. Dokonce filtrační, kterém jsem kdysi dopřidal to chviličku utáhnou po vypnutí.
Bedýnky zatím budou no, je to humorné, kdysi byly populární takové asi třílitrové koule osazené širokopásmovým ARX. Měl jsem je trochu vylepšené, jako zadní kanály. Kupodivu hrají slušně, kdybych dal špičkové repro a případně dobastlil o bassreflex (vím, je to věda), hrály by v mezích fyzikálních možností výborně. Ta kovová lisovaná ozvučnice by dnes přišla na dost.
Gramec je elektricky v pořádku, akorát talíř drobet vetikálně hází, pošteluju, nebude to ideál, ale, no spousta desek není nejrovnějších. Na netu jsem narazil na všchnovjednom Lowe s velmi obstojným gramcem Dual, přá ve slušném stavu. Za 3600. Pamatuju jak jsem obdivoval v katalozích. Už jen to šasi by za to stálo, i když to není proslulý Dual 1219. Ano, živit se tím, s takovým přístupem bych si nevydělal ani na slanou vodu.
Mohl bych sáhnout do trezoru, ale...člověk je tvor ne až tak racionální. Potěšení z vlastní konstruktérské činnosti, z toho, že se povede něco co se nedá okecat, má nějakou cenu. Jakou jsem měl radost, když jsem to sestrkal dohromady, zapnul, připojil nahrávadlo Tascam DR-05 (úžasná mašinka, zatím nenahrával, vyzkoušel jako přehrávadlo výborné kvality)do "tapemonitor in" (protože má cinch, ostatní pětikolík) a ono to hrálo jak má. Větší radost než kdybych přinesl nové z obchodu.
Jo, koule...¨
OdpovědětVymazatDo těch bych možná moc nesahal, leda vytlumit narváním bublinkového silonu.
To byly povedené kousky. A odolné. Měli jsme tím ozvučené všechny baletní sály, systémem "padající vlna". Jedině jsme je nechali nastříkat na bílo. Viselo jich od stropu desítky sítkem dolů a 200 W ozvučilo celý prostor, o němž se tradovalo, že se pořádně ozvučit nedá, protože je to "tělocvična".
Tož - dá. Inspiraci jsem si vzal ze Strahovského stadionu, z těch zemních reproduktorů, které musely zaručit stejnou dobu doletu, jinak by cvičenci cvičili ve vlnách, šířících se rychlostí 330 m/sec. A to by se soudruhu Husákovi a jeho předchůdcům asi nelíbilo.
U nás nešlo o rychlost šíření, ale o zamezení odrazům od stěn, stropu, zrcadlových paravánů a jiných hudbu nemilujících povrchů. Kromě Strahova to měli namontováno jen v Bratislavě v jakémsi kongresovém centru, kde jsme byl na přednášce - už ani nevím, o čem. Ale v opěradle každého polstrovaného sedadla byl malinký repráček, který hrál "tomu vzadu". Ve výsledku naprosto konkrétní, příjemný zvuk, na konference jako dělaný. V tom množství to i basy mělo, ač jeden jediný šušláček je pochopitelně neměl.
Jediná nevýhoda je, že tenhle systém z principu neumí stereo. A že není levný. Co posluchač, to repro. Nejmíň jedno repro na metr plochy. Na Strahově byly pravda od sebe trochu dál. A pro diváky se zase používaly tzv. akustické dipóly, které vydávají zvuk ne v kuželu, ale v takové ploché elipse.
On ten Strahov byl vůbec docela inovativní z hlediska techniky ozvučování. I odbavování provozu z několika režií, tam obvyklé, se začalo provádět až později, na OH.
====
Pokud někdy někdo obnoví spartakiády, tak to budou jedině Prorokovi vyznavači- aby zabavili davy. Mají v tom praxi - Mekka a hadž. O tamním ozvučování ale nevím nic. A přitom to jediné by mě na té mega akci zajímalo.
Kocoure, škoda, že nejsou v prodeji. I já koupil ve výprodeji, partiovce, či bazaru, před více než dvaceti lety. Chytrá konstrukce. Akorát zepředu kolem repro vylil epoxydem s plnidlem a uvnitř zatlumil vatou. Tuhost celku je přirozeně špičková. Dát do toho moderní repro se silným budičem, nynější neodymové magnety mají úžasnou sílu, hrály by špičkově. Jednopásmová reprodukce, přesto, že má hranice, je zajímavá. Byla od JVC mikrosestava s hlubokými bedničkami, na tu velikost hrála nádherně. Byly i náhradní bedničky. Tak dlouho jsem váhal až to nebylo. Krom toho o málo větší sestava, která přehrála i DVD. S dvoupásmovými bedničkami. Diana Krall mě doslova dostala na záda. V prodejně jsem poslouchal v podřepu, v blízkém poli, a překvapením neudržel rovnováhu. Nakonec měli ve slevě. No, co já s DVD. Tehdy jsem o to nestál, přestože ta funkce navíc nepřekážela. Tak nakonec jsem také nekoupil. A jak sakra by se bývalo hodilo. To bylo tak ještě před deseti lety. Ty dva kousky se JVC povedly a byly velmi dobře recenzovány. Dnešní nabídka je mizerná. Buď nejlevnější křapky nebo "highend". Alespoň jako náplast jsem si za zhruba pět tisíc ve výpodeji koupil Nakamichi Soundspace1. Původní cena přes dvacet. Několik let obdivoval u souseda a najednou na to narazil na netu. Nové. Moc jsem se musel přemáhal abych nekoupil dvoje. Technický klenot i provedením. Na tu mrňavost a ploché bedničky hraje skvěle.
OdpovědětVymazatRozebral, prostříkal, vytřel, sestavil, zapojil. Žádné drama. Práce na půl hodinky včetně výměny zpuchřelé gumy držící přidané kapacity k původním 2OOO mikro přidal 15000. Z reproduktorů se line sametový hlas Diany Krall. Větší než by se z těch mrňavých čekalo. No, mám zapnutou fyziologii. Ale stejně. Tak už jen samotný gramec a nakonec poupravit kabát.
OdpovědětVymazatJezusku, Jezusku... Co dělám k čertu na té galéře?!
OdpovědětVymazatMám to zapotřebí? Nestačí mi brácha inženýr strojař, dávající mi celoživotně otevřeně najevo pohrdání a nedůvěru k člověku jako já (byť synu týchž rodičů) - ? Přitom o pár let mladší...
Ale chatrně, neúčinně a nesměle hlásím (ne jemu, vám), že jsem právě strávil devět hodin v koncentrované společnosti samých takových nyxmochrů a yntelygentů, dávajících dohromady osudy a životaběhy dalších a dalších našich hebrejů, neexistujících synagog, někdejších jejich časopisů a spolků, kvantifikujících (to je ale blbé slovo - a just je nechám) vlny zálibného udavačského antisemitismu a (dost neúčinného) anti-antisemitismu na (nejen) moravském ctnostném sebevědomém venkově, slávu židovských fotbalistů za oné republiky u nás (byste se divili), popisující hysterické výzvy k udávání českých židomilů v Arijském boji - atd. atd. No kdo kromě filosofů a takových budižkničemů by takovýma pitomostma ztrácel čas, že. Tož tak, a pali zhasnót.
Je třeba občas odtrhnout zrak od zpětného zrcátka, Jakube.
OdpovědětVymazatPřed námi je budoucnost. Holokaust už byl - a dost dávno. Ale když se nebudeš dívat dopředu, můžeš být brzy překvapen jeho opakováním - možná v trochu jiném gardu. Přiberou se i křesťani a bezvěrci.
ALLÁH SI TO PAK PRÝ PŘEBERE.
Holokaust, vylepšená verze II.
[;>/
Holocaust v moderním provedení / StK:
OdpovědětVymazatNebo to proběhne zase, ale jako v tom vtipu:
Muslimové v Německu mohutně jásají, slaví a oslavují....
Jde okolo stará babička a ptá se: "Chlapci, copak to slavíte ?"
A jeden muslim odpoví: "Slavíme a radujeme se, už nás muslimů žije tady v Německu 8 milionů babko !!!"
Babka se zamyslí a povídá: "Já bych se tak neradovala mládenci, ono to není zase až tak dávno, co tady žilo víc jak 10 miliónu židů ........"
IG Farben už se těší ;-)
ST
OdpovědětVymazatNo to je tedy směska!
Dobře tak.
Zdá se, že vodku budu muset prostudovat. Zatím se mi jevila jen jako rychlé anestetikum. Nechápu, jak po takovém popíjení vodky vůbec někdo může ještě chodit. A jak to, že ve svém věku neznám starku ani podle názvu? To bude tím rybízovým vínem, které jsme dělali doma.
Jakube S. Jak se jmenoval ten předválečný novinář - Kořen, nebo jak? Psával o Ortenovi.
Vodka / ST:
OdpovědětVymazatKolem vodky nic nestudujte, je to vlastně v ideálním případě jen čistý líh s vodou. Když se tam připlete cokoliv dalšího, je to spíš špatně, protože to většinou snižuje kvalitu. A ano, je to velice rychlé anestetikum, někdy i rovnou cesta k bezvědomí, zejména když někdo zapomíná u popíjení i papat a narazí na „dobroděje“, kteří mu tu vodku podstrčí chlazenou. Pije se to dobře a po ohřátí v žaludku se obvykle rychle dostaví to bezvědomí... Vodku se pořád někdo snaží vylepšit vymýšlením nových názvů pod levnou cenou, ale valného významu to nemá a na kvalitě to nic moc nemění. Vodku používám poslední dobou mnohem častěji zvenčí, na čištění. Na panáka něčeho dobrého mám raději whisky nebo koňak.
Jste barbaři ze západu. Kdo nemá rád vodku, nemá rád člověka!
OdpovědětVymazatTakoví barbaři pochopitelně nerozeznají od sebe různé druhy vodky.
Ale - co se tu s vámi budu bavit...
Co říkáte počasí?
[;>)))
Kdo nemá rád vodku, nemá rád člověka! / StK:
OdpovědětVymazatKocoure, když se podíváš o něco dál na východ, tedy na Rusko, Ukrajinu a další země bývalého SSSR, tak až 2/3 mužských má problém kvůli přílišné „lásce“ k vodce. Kabáti na to téma mají výstižnou písničku jménem Žízeň. Na sever od Tebe, v Polsku a kolem Tebe na Ostravsku je snad těch problémů s chlastem, kolem něho a kvůli němu snad málo?
Trochu bych to opravil: Kdo má rád vodku, má problém člověkem zůstat. Když ne hned, tak časem určitě. To je smutná realita.
A co chceš vlastně rozeznávat mezi špiritusem s vodou a vodou se špiritusem?
Počasí:
Počasí je nádherné, celý den to tak nejspíš zůstane, focení z blízka nic nebrání, focení na dálku by mohla bránit vysoká vlhkost, která při focení na dálku dělá takový bílý až zašedlý opar. Dní, kdy tomu tak není, nemáme v roce zase tak mnoho a je tudíž třeba si jich považovat a využít jich. Dnes ale půjde fotit jen z blízka, aspoň tady v Praze, vlhkost je a asi zůstane celý den přes 90%.
Dneska eroplány malovaly na nebi obrovské čáry, a když jsem zrána vyšla do ulic, bylo mi líto, že jsem si nevzala foťáček (krabičku na mejdlo) :-) - na nebi bylo krásně vyšité HÁ, moje druhé jméno je Hana, tak mi to přišlo jako pěkný pozdrav zdaleka. Nebe šmolkový. To je nám asi darováno za to šílený vedro v létě.
OdpovědětVymazatStromy v ulicích tuhle při větru přišly už i o zbytek listí, takže je průhledno na všechny strany. Jen doubek naproti, tedy spíš obrovský dub, dosahující až ke střeše činžáku, si drží svoje zvadlé listy pořád, až do jara je bude mít. Potom teprve opadají, až se budou tlačit na svět další pupeny. Sýkory posedávají ve špalírech a čekají na krmení. Do jara přijdu na buben. Ale nedá mi to, už je mám vycvičený, byla by škoda, kdybych o ten cirkus přišla. Ženský v baráku se po mně opičí, krmítka jsou už v mnoha oknech. Budeme asi muset přejmenovat ulici!
Hezký zbytek pátku třináctého a zřejmě taky poslední zbytek babího léta. Letos si baby užily................
Kam jsme došli,
OdpovědětVymazatkdo to ví?
Kdopak z vás
mi odpoví?
Když nám zima slunce schová.
Budeme si pamatovat,
že ulice nese jméno podle
budek:
Krmítková!
No vida, verše! Žasnu. To jsem tady ještě nezažila. Hezký!!!!!
OdpovědětVymazatTeda! Další talent jedna radost.
OdpovědětVymazatJá to snad zabalím...
Eště třeba baletit a malovat. Ne - ?
Básnění / Astře, StK a Jakubovi S.:
OdpovědětVymazatJakube, nic nebal, no tak nejsi na světě jediný talentovaný, no a? Jeden se může dovědět i mnohem horší věci, takže to ber z té lepší stránky :-) A ono jde taky o to, kolik toho po člověku zbyde a Tvých básniček jsme si tu početli docela dost. Jestli se nám „rozepíše“ i Kocour, to se teprve uvidí :-) Ale pochválit mu to musíme, čte se to hezky.
Ono by se mohlo zdát, že básnit je snadné. Není. Zejména ne, když to jeden slíbí a ono o to nejde a nejde a ne ne nic přijít, zejména ne dobrý nápad. Zkrátka snadným se to zdá být přesně do chvíle, než to člověk zkusí sám, pak zjistí, že ta snadnost se potvora jedna, někam tiše vypařila.
Eroplány / Astře:
Eroplány jsem měl velice rád ještě dřív, než jsem se naučil mluvit. Mám je svým způsobem rád dodnes, ale neživí mě to a živilo mi to už velmi dávno a jen velmi krátce. Po 11.9. se navíc cosi ve světě ošklivě zlomilo k horšímu, o pádný důvod víc nemít rád islám a islamisty v jakékoliv podobě. Od té doby, co stoupla míra buzerace a bezpečnostních kontrol v letecké dopravě, už raději ani nelétám a jezdím všude autem. Aspoň vím, kdy dorazím. No a s některými vylevněnými společnostmi bych se letět bál a s jinými, co furt stávkují bych zase nedoletěl nikdy. To mi ale nebrání potěšit se pohledem na pěkný eroplán, když ho někde potkám, nebo si ho i vyfotit.
JAKUBE, podvejte se na komentáře u prvního příspěvku, rozhořelo se tam psaní na téma vašeho štrůdlu :-)
OdpovědětVymazatA k básním? Kdybych se nestyděla, taky bych přispěla. Mrknu se do svých sbírek, snad něco vylovím, za co bych se stydět nemusela.
Dyť jo.
OdpovědětVymazatBásnit JE snadné A PROTO není.
To fakt nikdo nepřišel na to, že to je text dětské písničky?
OdpovědětVymazatVyměněna jsou jen tři slova...
Šmarjájozef, dyť jo! Naopak bylo asi zbytečné to uvádět, řekl bych... I tak.
OdpovědětVymazatKOCOURE, to víš, že přišel, ale proč na to upozorňovat? Vytryskla ze situace. :-)
OdpovědětVymazatNo,já jenom, že tak malou změnou... A nikdo nenapsal "poesie".
OdpovědětVymazatTo je to moje podezření, že poesie je jen hraní si se slovy. Něco jako matematický důkaz existence Boha. Kaligrafie. A to jenom text dětské písničky. Což teprve skutečná poesie - "s plným nasazením"?
Když něco podobného uděláte třeba v básni Prévertově nebo Villonově, vznikne na 99% nesmysl, na který každý přijde. Ve smyslu vadného kontrolního součtu, CRC.
Ale nemusíte mě brát vážně, já totiž poesii vůbec nerozumím. Poesii a náboženství.
Draku, i Ty používáš vodku na čištění?
OdpovědětVymazatA názor na vodku, jak přes kopírák. Úžasné. To jsou náhody....
Vodka / Obuvníkovi:
OdpovědětVymazatVodka je jako čistidlo či vnější mazání při masáži výborná :-) Dostávám vodku spolu s haldami jiného, opravdu dobrého pití a to i přesto, že všem vysvětluji, že poděkovat se dá i penězi a že se opravdu neurazím :-)
Myslím, že podobný názor na vodku, jako my dva bude mít hodně lidí, kterým bylo dopřáno mít v přiměřeně slušném stavu mozek a dost chytrých k tomu, aby ho využívali k tomu, k čemu byl vyvinut a nepropadli kouzlu té vodky :-) To se některým stává i přesto, že inteligentní jsou, ale inteligence sebezáchovná jim bohužel chybí.
Vážený pane JAKUBE, tuhletu větu -
OdpovědětVymazatAnonymní Jakub S. řekl(a)...
Milá úžasně výtvarně smutně úsměvně vše - zvláště v časoprostoru - líčící z Královských Vinohrad:
- tu jste mi napsal 10.11. v 10.28.00
Musím se k ní vrátit. Ještě nikdy mi nikdo nevyseknul tak pěkou poklonu (i když se mi zdá, že přeháníte) - ale krásně se to čte. Chci vám dodatečně poděkovat, rozsvítil jste mi dnešní den, který je jinak v nebi i ve mně zachmuřený. Vážím si vašeho vzkazu velice. Jen škoda, že jsem se sem nevrátila včera, mohla jsem si ušetřit zlou neděli.
A byla husička?
No to su, dneska zvlášť, potěšen! Děkuju já! Někdy na mne najednou přijde puzení začít hromadit bez promýšlení aadjektiva, jedno za druhým. Takový emocionální granát, někam, kamsi hozený - a hotovo.
OdpovědětVymazat- Byla, byla - v hospodě Na pekárně jsem se po dva dny praštil přes kapsu, to se holt někdy musí, a dal si á 200 Kč husí prsíčka (to deminutivum sakra nebylo na místě!) s dvojím zelím a den nato stehýnko (dtto) s trojím knedlíkem. Oboje mne povzneslo podstatně víc než spousta děl umění výtvarného či písemného...
Ono je vždy lepší být dál od války a blíž k dobré hospodě, zejména když je čím „srovnat“ útratu :-)
OdpovědětVymazatPro Astru:
OdpovědětVymazatLichotit - tak to Jakub opravdu umí. I naživo. Jedna moc dobrá ostravská herečka na něj občas vzpomene i dneska. [;>)
Chlapci! JAKUBE, DRAKU, KOCOURE !
OdpovědětVymazatHned poránu tak hezká slova.To je dárek nade vše.
Líbí se mi, když někdo jí s radostí, ofrňování nad jídlem, to je jako nemít rád život.
Tak Jakub je bonviván?! Vida. Klika, že je tak daleko! Ale mám ráda takové skrumáže slov, úplně to stačí. Naplní celou stránku, kde by bývaly mohly být pouhé řečičky. Spousta slov je zbytečená, stačí pětšest a zásah je tutovka! (Ale musím se mrknout, co je to deminutivum, už jsem to dávno zapomněla).
Vás povznesla husa, Jakube, vy jste povznesl mě! :-D
Láska k jídlu / Astře:
OdpovědětVymazatJe pravdou, že jíme proto, abychom zůstali při životě, jakmile se to obrátí a smyslem života se stane jen honba za dobrým jídlem, je cosi v nepořádku a není to ono. Nic se nemá přehánět. Nicméně chlap, který nemá rád dobré jídlo je podivný už sám o sobě a jsou na místě obavy o jeho tělesné a duševní zdraví, případně i pochybnosti o tom, zda to vůbec je chlap :-)
Minuó, déminuó = zmenšuji, oslabuji; déminútívus = zmenšený, ve stř. rodu déminútívum = zmenšené, zpodstatnělé s vynechaným verbum = zmenšené slovo - zdrobnělina. Omlouvám se...
OdpovědětVymazatJAKUBE, zdrobnělina je nejlepší, a stačí. A za co se omlouváte?
OdpovědětVymazat:-)
DRAKU, jídlo ? Není nad jídlo, nad dobré jídlo. Frfni, co jí jen saláty, nejsou ženský. Na jídlo si potrpím a i když jím sama, pěkně si prostřu, jídlo si naaranžuju na talíř - pochválím se a řeknu si nahlas - holka,jsi šikovná a máš to moc dobrý! A neodbývám se. Umím v tom chodit!
OdpovědětVymazatNa saláty bych se nevyvyšoval. Pár jich taky umím a dobře. Známí po mě loudí můj fazolový s jogurtem, uzeným sýrem a feferonkami. Jenže vydrží jen jeden den. Pak zvodnatí.
OdpovědětVymazatKdyž je v něčem jogurt, vždycky to zvodnatí, zkus to s majolkou. Pravda, je výživnější. Tím salátem jsme mínila, že ty frfňalky se neživí ničím jiným. Taky mám na skladě desítky druhů salátů. Ale většinou experimentuju. Změna je život.
OdpovědětVymazatMajolka vydrží jen o chvilku déle. A žena ji nerada...
OdpovědětVymazatNo ale to přece chce dělat ty saláty, s majonézou či s jogurtem (řeckým u mne), jenom hodinku-dvě před konzumací (tedy PODÁVÁNÍM, prominou, paní Magdaleno). A je pokluzené.
OdpovědětVymazatMezitím jsou v ledničce, nebo aspoň na čtvrthodinku v mrazicím boxu.
Ony ty všeliké kulinární pokusy stejně nevydrží.
OdpovědětVymazatLeda když si někdo ode mě nese výslužku, bývá varován: "Sněz dnes nebo zítra vykydneš!"