čtvrtek 27. února 2014

Babovřesky versus Markéta Lazarová


polemika


 aneb zásadní rozdíl mezi Wolfgangem Amádeem Mozartem a Michalem Davidem. Není zas tak velký, jak by se mohlo na první pohled zdát. Oba byli ve své době nesmírně populární, dokonce bohatí. On ten Amadeus vlastně taky psal "populár" neboli díla srovnatelná s dnešními muzikály (opery) nebo hudbou ke spartakiádě - církevní hudba na objednávku. A taky si jeho melodie prozpěvovali a pohvizdovali skoro všichni. Oba měli stejnou cílovou skupinu - veškerý lid.

neděle 23. února 2014

Co jest pravda?!

Přípodotek filosofa 2


Karlu Čapkovi



- tak to mi ještě chybělo. Někdo jako tenhle. A o n i najednou ty své věčné mesiáše a věštce a spasitele nenásledují, NE, oni přitáhnou před můj palác a vyžadují, abych tohohle hned dal popravit. Tak takovou nenávist jsem tu ještě neměl. A ne vůči nám, to by bylo přirozené – vůči bezejmennému vychrtlému mesiáškovi s nepřítomným pohledem, a Z NICH! Jak k tomu přijdu. Já, Jezdec, intelektuál, řecké vzdělání, vzorný úředník impéria – trčet už sedmý rok v téhle bohy prokleté východní pouštní díře s tímhle nepochopitelným pyšným nedůtklivým nárůdkem, co je hned vším dotčený a uražený. Nikdo tu nemluví ani řecky, o latině nemluvě (a to jejich písmo), dei!

středa 12. února 2014

...musejí být šílení!

Výhled z mého balkonu na jih.



   Ten titulek jsem ukradl z jednoho pěkného filmu o Křovácích z Jižní Afriky. Celý zní "Bohové musejí být šílení!" Z pohledu jednoduchých Křováků, kteří se mají co otáčet, aby přežili v tamní poušti Kalahari jsou běloši sice bohové velmi mocní, ale naprosto šílení. Dělají věci, nad kterými rozum Křováka zůstává stát. 

   Často mívám pocity toho Křováka. Ale ne vůči Křovákům, chraň bůh, ale vůči svým spoluobčanům - z okolí i z dáli. Až na to, že je v žádném případě nepovažuji za bohy. Inu posuďte sami: