Prohledat tento blog

středa 4. prosince 2013

O dobytí Singapuru a bitvě u Midway, o operaci Market Garden nemluvě

Sestavil PEDRO



   Na Neviditelném psu nedávno psal pan Ulč o Singapuru Zmiňuje se i o dobytí Singapuru za II. WW Japonci. O pádu této nedobytné pevnosti do japonských rukou je možno na internetu najít více článků. Na wikipedii o něm pojednávají hesla Bitva o Singapur  nebo Boj o Singapur.  Ovšem proč japonský generál Jamašita tak relativně snadno Singapur dobyl? Protože Britové sami Japoncům napověděli, jak na to mají jít!


    Nejvyšší britské velení poslalo v listopadu 1940 siru Robertu Brooke-Pophamovi - vrchnímu veliteli ozbrojených sil britského impéria na Dálném východě - tajnou zprávu vyhodnocující síly a stav britských pozemních a námořních sil na Dálném východě, dále pak shrnující možnosti a slabá místa obrany Singapuru včetně informací o rolích, jaké by měly hrát australské a novozélandské síly na Dálném východě v případě, že by Japonsko vstoupilo do války na straně Osy. A tato top secret zpráva putovala na Dálný východ na palubě - tedy přesněji v lodní trezorové místnost, uložená v zeleném plátěném vaku, opatřeném těžkým závažím a nacházejícím se zde s další diplomatickou poštou, šifrovacími tabulkami britského obchodního loďstva a dalšími tajnými materiály - britské obchodní lodi Automedon - bližší informace zde a tady. Ta však byla jedenáctého . listopadu 1940 jižně od Sumatry přepadena německým korzárem Atlantis - bližší o německých pomocných křižnících tady nebo tady .
  Hned po zahájení palby z německé lodi zahynuli všichni na kapitánském můstku Automedonu - včetně důstojníka, který měl v případě nebezpečí hodit zelený vak do moře, aby se nedostal do nepovolaných rukou. Tajnou zprávu ukořistili Němci a ti její kopii neprodleně předali Japoncům (kapitán německého korzára Rogge byl za tuto akci vyznamenán japonským císařem - blíže zde.  Jaká ironie osudu - originál zprávy doputoval s diplomatickou poštou německého velvyslanectví v Tokiu do Berlína transsibiřskou magistrálou přes tehdy neutrální Sovětský Svaz. Britové si byli vědomi, že došlo k potopení Automedonu, avšak předpokládali, že vak s tajnou zprávou leží na dně Indického oceánu. A za rok se mělo ukázat, jak Japonci dovedli "rad" obsažených ve zprávě využít.
   Po napadení Pearl Harboru se japonský válečný stroj rozjel na plné obrátky. Devátého prosince 1941 potopila japonská letadla britské válečné lodi, bitevní loď HMS Prince of Wales a bitevní křižník HMS Repulse, které se snažily napadnout japonské jednotky vyloďující se u přístavů Sengora a Patani v jižní části Thajska a Kota Bharu v severní části východního pobřeží Malajska, poblíž hranic s Thajskem. Japonci přes urputný odpor britských, indických a australských jednotek neustále postupovali malajským poloostrovem na jih - směrem k Singapuru. Přes rychlý postup japonských jednotek velitel Singapuru generál Arthur Percival odmítal vyplnit příkaz přistoupit ke zřízení obranných zařízení na severu singapurského ostrova směrem k malajské pevnině, neboť by to podle něho mohlo mít nepříznivý vliv na morálku civilního obyvatelstva v Singapuru. Člověk si nechtěně vzpomene na postavu plukovníka Nicholsona z Mostu přes řeku Kwai. Ale heslo na wikipedii je k němu poněkud milosrdnější. Robert Brooke-Popham Percivalovi odmítl z obav narušení neutrality Thajska (mělo nacionalistickou vládu Plaeka Phibunsongkhrama, spolupracující s Japonci) povolit ještě před sedmým. prosincem preventivní provedení operace Matador, která mohla vylodění Japonců v jižním Thajsku a severním Malajsku předejít. A pak již bylo pozdě.
Zbytek války Percival strávil v japonském zajetí v Mandžusku. Z něho byl před koncem války vysvobozen komandem OSS, takže se mohl druhého září zúčastnit podepsání kapitulace Japonska na palubě bitevní lodi USS Missouri.

   Jedenatřicátého ledna stanuli Japonci na břehu Džohorské úžiny, oddělující nejjižnější výběžek malajského poloostrova od ostrova Singapur. Vyhození krátkého úseku hráze spojující Singapur s pevninou pak už bylo jenom symbolickým aktem obrany proti Japoncům, stojícím na severním břehu úžiny. 5 února 1942 pak "nedobytný" Singapur padl. Další průběh války v Tichomoří je popsán třeba zde.

   První náznak toho, že Japonci nejsou neporazitelní, přišel až s bitvou letadlových lodí v Korálovém moři. Tam se začala karta obracet v jejich neprospěch Japonců. Američanům se podařilo zničit lehkou letadlovou loď Šóhó a závažně poškodit letadlovou loď Šókaku. Ta se pak později nemohla zúčastnit bitvy u Midway. Poškození unikla Zuikaku, avšak kvůli ztrátě většiny pilotů a palubních letadel se bitvy u Midway nezúčastnila ani ona. Američané za tento relativní úspěch zaplatili ztrátou Lexingtonu a těžkým poškozením Yorktownu - ten se jim však podařilo v rekordně krátkém čase opravit. Ale nejdůležitějším výsledkem bitvy bylo, že nedošlo k vylodění Japonců v Port Moresby a tím k přímému ohrožení Austrálie.

   Ovšem pak japonský generální štáb upřel svůj pohled východním směrem. Výsledkem náletu bombardérů B-25 Mitchell, startujících z paluby letadlové lodi Hornet pod vedením plukovníka Doolittla na několik japonských měst včetně Tokia bylo, že byl schválen předtím odmítaný plán admirála Jamamota na obsazení atolu Midway. Američané, kteří dovedli částečně luštit japonský kód JN-25a, se však na Japonce připravili. V blízkosti Midwaye na ně čekaly připravené tři americké letadlové lodi - Enterprise, Hornet a narychlo nouzově opravený Yorktown, o jejichž přítomnosti v této oblasti neměli Japonci ani tušení.

   Osud celé bitvy o Midway rozhodujícím způsobem ovlivnili, pokud nebudeme počítat americké kryptografy, kteří prolomili japonskou šifru a odhalili japonský plán na napadení a obsazení objektu AF = Midway hlavně dva muži - velitel letky Wildcatů korvetní kapitán John Smith "Jimmy" Thach, bývalý zkušební pilot a letecký instruktor, veterán z Korálového moře a velitel japonského torpedoborce Arašio fregatní kapitán Jasumasa Watanabe.



   "Jimmy" Thatch se dlouhodobě zabýval zjišťováním všech podrobností o technických parametrech japonských letadel a snažil se přijít na způsob, jakým eliminovat jejich technickou převahu nad americkými palubními letadly. Před bitvou o Midway postupně rozpracoval ideu překřižovaného letu, později nazývanou jako Thatchovo tkaní (Thatch Weave), kdy i méně výkonné stroje mohou rovnocenně bojovat se silnějším protivníkem. Měl však málo času na to, aby tuto bojovou taktiku procvičil s piloty ze své letky. Naostro si ji měl vyzkoušet čtvrtého. června - kdy v 9:05 hod. vystartoval společně s dalšími 5 Wildcaty své letky z paluby Yorktownu, aby poskytl ochranu dvanácti torpédovým Devastatorům a sedmnácti střemhlavým Dauntlessům, jež z paluby Yorktownu odstartovaly před ním - při náletu na čtyřčlenný svaz letadlových lodí admirála Naguma - Akagi, Kaga, Sorju a Hirju. Čtyři Wildcaty v čele s Thatchem letěly jako výškové zajištění útočného svazu, dva pak vzadu a níže jako zadní zajištění. Při příletu k japonským letadlovým lodím byl jeden ze čtveřice Wildcatů výškového zajištění pilotovaný Edgarem Bassettem sestřelen, avšak Thatch se zbývajícími dvěma piloty Robertem Dibbem a Brainerdem Macomberem odolávali útokům několika desítek útočících Zer tím, že začali vzájemně překřižovat svůj let. Thach při této divoké honičce sestřelil tři Zera. Nepodařilo se mu ubránit Devastatory - deset jich bylo sestřeleno a zpět na palubu Yorktownu se vrátily jen dva, těžce poškozené, kterým se nepodařilo torpédovat ani jednu japonskou loď. Avšak stáhl na sebe pozornost prakticky všech Zer, kterým notabene již docházelo palivo i střelivo a nutně potřebovala přistát, aby obojí doplnila. Zároveň ani nemohla odstartovat druhá vlna japonských torpédodosných a střemhlavých bombardérů, aby napadla tři americké letadlové lodi (první vlna napadla Midway v době, kdy Nagumo o přítomnosti amerických letadlových lodí u Midwaye ještě neměl ani tušení). V tom jim však bránily neustálé útoky amerických letadel. Zároveň se na Thatchovy Wildcaty soustředila pozornost obsluhy palubní protiletecké ochrany. A v té chvíli se vysoko nad japonskými letadlovými loďmi objevilo sedmnáct Dauntlessů z Yorktownu pod vedením korvetního kapitána Maxwella Leslieho a a prakticky neobtěžováno zahájilo střemhlavý útok na Sorju a ta se po několika těžkých zásazích pum střemhlavých bombardérů a výbuchu ve skladu torpéd v 19:15 téhož dne potopila.

   Prakticky současně s Leslieho Dauntlessy se z opačné strany na scéně bitvy objevilo i třicet sedm Dautlessů z Enterprise, vedených korvetním kapitánem Clarencem W. McCluskym. Ty původně marně hledaly Nagumův svaz na místě, kde startovala první japonská útočná vlna na Midway. Nagumo totiž po zjištění přítomnosti amerických letadlových lodí opustil kurs k Midway a vydal se rychle na severovýchod, Američanům vstříc. Zanechal však na místě torpedoborec Arašio s rozkazem potopit americkou ponorku, která se pohybovala kolem jeho svazu a neúspěšně se pokusila torpédovat bitevní loď Haruna. A Watanabe se dlouho marně snažil unikající ponorku - USS Nautilus pod vedením korvetního kapitána Brockmana - potopit, zatímco Nagumův svaz dávno zmizel za obzorem. Když s ní nakonec zcela ztratil akustický kontakt, dal příkaz na plnou páru dohonit Nagumův svaz. A šťastnou náhodou zpěněnou stopu za torpédoborcem zahlédl zoufalý McClusky a všech 37 střemhlavých bombardérů se vydalo směrem, kterým jim Arašio ukázal. McCluskyho Dauntlessy zaútočily na Nagumův svaz prakticky současně s Dauntlessy kapitána Leslieho, ovšem z opačné strany, než ze které přiletěl Leslie se svými letouny - z jihozápadního směru, odkud je nikdo nečekal. Výsledkem bylo potopení Kagy, potopila se v 19:25 po explozi muničních skladů. Těžce poškozenou a hořící Akagi musela opustit posádka a druhý den ráno ji potopily japonské torpédoborce.

Hirju  se v době útoků Dauntlessů na její tři sesterské lodi nacházela několik mil od nich a prozatím unikla jejich osudu. Střemhlavým bombardérům Val (Aichi D3A1), které odstartovaly z její paluby, se podařilo těžce poškodit Yorktown. Požáry na Yorktownu sice byly uhašeny, ale druhé vlně japonských letadel z Hirju - torpédovým bombardérům Kate (Nakadžima B5N) - se podařilo Yorktown znovu těžce zasáhnout. Posádka musela loď opustit a byl učiněn pokus ji odtáhnout do Pearl Harboru. Yorktown tažený remorkérem byl však torpédován japonskou ponorkou I-68 a a dalšího dne se potopil. 

   Hirju nakonec neunikla stejnému osudu, jaký potkal Sorju, Kagu a Akagi. Ještě téhož dne odpoledne se stala cílem Dauntlessů startujících z Enterprise. Ty ji změnily v hořící pochodeň. Přes velké úsilí záchranných čet se pak potopila v dopoledních hodinách následujícího dne. 
Podrobný popis celé bitvy je možno najít třeba tady.

   Nezodpovězenou otázkou je, jak by celá bitva o Midway dopadla, kdyby fregatní kapitán Jasumasa Watanabe zanechal neúspěšného a zbytečného pronásledování ponorky Nautilus a urychleně se připojil k odplouvajímu svazu. Útočný svaz letadlových lodí odplul směrem k severovýchodu, vstříc právě zjištěným americkým letadlovým lodím a americká ponorka už ho nemohla nijak ohrozit. Sorju by zřejmě i tak byla potopena, ale ostatní tři japonské letadlové lodi by zřejmě zkáze unikly. K Nagumovu svazu by se připojily lodi krycí skupiny invazního svazu (bitevní lodě Kongo a Hiei, letadlová loď Zuiho, 5 křižníků a 8 torpédoborců) a Jamamotova svazu (bitevní lodi Jamato, Nagato a Mutsu, letadlová loď Hóšo, křižník a osm torpédoborců), následně i svaz admirála Kurity, vracející se z klamné operace u Aleut (letadlové lodi Rjudžo a Džunjo, dva těžké křižníky a tři torpedoborce). Tyto ohromné japonské síly by americké letadlové lodi (Hornet, Enterprise a Yorktown) rozdrtily. Midway by padla, následovaly by Havajské ostrovy. Zbývající velká americká letadlová loď Saratoga (byla v opravě pro poškození japonským torpédem a vyplula ze San Diega, aby se bitvy u Midway také zúčastnila, ale už to nestihla) a zbytek americké válečné flotily by se staly pro japonské loďstvo lovnou zvěří. Opravy střední letadlové lodi Wasp by nebyly dokončeny, neboť japonsko-americká válka by skončila. President Roosevelt by byl donucen podepsat s Japonskem příměří. Následnou mírovou smlouvou by si pak Japonci vymínili, že USA ukončí dodávky vojenského materiálu Velké Británii a Sovětskému svazu. Produkční kapacity amerických loděnic by byly naplno vytíženy výrobou nákladních lodí Liberty pro Japonsko. Velká Británie by padla a na trůn by se vrátil proněmecky zaměřený Edward VIII. Japonsko by vtrhlo na Sibiř, odkud byly začátkem zimy 1941 staženy divize k obraně Moskvy. Spojeným úsilím Německa a Japonska by se podařilo Sovětský svaz porazit a zcela zničit. Japonci by obsadili Indii a někde v prostoru Afganistánu by se jejich jednotky setkaly s Němci, postupujícími od západu. Dál už nebudu pokračovat, tento scénář už je jistě popsán v nějaké knize alternativní historie. Pokud ne, je to námět třeba pro Šamana.

A jaké ponaučení si můžeme odnést? Že pilný blbec někdy způsobí větší škody než lenoch.



   Jako třetí případ lidské nepředvídavosti (nebo hlouposti, chcete-li) bych uvedl operaci Market Garden. Největší výsadková operace v dějinách, která mohla ukončit WWI ještě v roce 1944 a zachránit miliony lidských životů. Jen by jeden britský důstojník, vysazený v první den operace se svou jednotkou do německého týlu, nesměl mít v brašně její kompletní plán. Důstojník padl a plán se dostal do německých rukou (na mysl se vkrádá analogie s případem britské lodi Automedon). Polní maršál Walter Model, který velel německým jednotkám v této oblasti, nejprve odmítal věřit pravosti nalezeného dokumentu a považoval ho za spojeneckou léčku. Ovšem Němci se rychle přesvědčili, že dokument je pravý. A tak rychle obsadili v plánu vyznačené oblasti pro druhou vlnu výsadku a pro shoz munice a zásob. Druhá vlna pak byla naprosto zmasakrována. Spojenečtí výsadkáři byli postříleni ještě ve vzduchu, když zavěšeni pod padáky se nemohli bránit střelbou. Kluzáky s dalšími výsadkovými jednotkami byly rozstříleny ve vzduchu, shozené kontejnery s municí a dalším materiálem namísto spojeneckým vojákům se dostaly do rukou Němcům. Navíc spojenci před zahájením operaci neodhalili, že v prostoru zvoleném pro operaci se odbývá reorganizace a doplňování dvou elitních divizí Waffen SS stažených z východní fronty - 9. tankové divize SS „Hohenstaufen“ a 10. tankové divize SS „Frundsberg“. Přes hrdinný odpor britských, amerických a polských výsadkařů operace Market Garden zkrachovala. Navíc kvůli přípravě této operace byl zastaven rychlý postup jednotek generála Pattona v jižní části fronty. Pattonovi bylo odebráno veškeré materiální zabezpečení, všechno šlo na přípravu operace Market Garden. Jeho tanky zůstaly bez pohonných hmot stát v Lotrinsku. Namísto aby bylo využito chaotického ústupu Němců před agresivním Pattonem, bylo jim umožněno spěšně reorganizovat a posílit obranu, což při pozdějším obnovení postupu způsobilo Pattonovým jednotkám těžké ztráty. A tak i tady byla ztracena možnost ukončit válku ještě do konce roku 1944 (poměrně dobrý popis tehdejší Pattonovy situace je zde.

Celý závěrečný průběh války v Evropě změnila jedna mapová brašna.



========================================================

Poučení:
Je třeba co nejdříve potopit první a zatím jedinou čínskou letadlovou loď! Na Špičatých ostrovech Číňané testují obsazení Tchajvanu. Žádný jednání, Bidene: Tvrdě: Toto terirorium je ještě z doby před 2. světovou válkou (1895) teritoriem našeho spojence Japonska, člena OSN a našeho spojence. Máte týden na to, stáhnout svůj pirátský výsadek, který rerorizuje i mezinárodní vzdušný prostor, jinak bude vaše plavidlo potopeno!

Provokují, když mají jednu, vyhrožují, účinně okupují - a co bude až jich budou mít deset???

Šaman

========================================================

Poznámka:
Většinou se takovým úvahám tiše usmívám - co by, kdyby...  "Bojujeme" tady tu minulou válku, kde pak může být každý frajtr generálem. 

Ale -  je pořád lepší rozebírat ty minulé války, než promýšlet ty budoucí. 
Nebo se na ně připravovat. 
Což ale stejně nakonec budeme muset. Ne asi, určitě. 
Co zatím není zcela jasné je, kdy to bude.

Starý Kocour, bratranec Mrtvé Kočky

========================================================

33 komentářů:

  1. Jo, prej to je tím, že Angláni Japíky čekali z moře, kdežt oni jim vpadli do zad na bicyklech skrz džungli. Tak to Angláni položili, třebaže měli početní převahu. Jenže početní převaha není všechno, Angláni tvořili jen část jednotek. Naprosto selhaly domorodeé neevropské jednotky jejichž bojová morálka byla otřesná, vpravdě žádná.

    OdpovědětVymazat
  2. Článeček 1a! Za ním Poučení, Poznámka - no co víc. Souhlas.
    Velkému poznání v patách přicházívá nevykořenitelný smutek. Je to nějaká příčinná závislost.
    Most přes řeku Kwai, ano. Povinná (mnou uložená) četba mého syna,a byl jsem rád, že ji prožil jako já. Půdorys antické tragédie.

    OdpovědětVymazat
  3. USA a příměří? Vždyť průmysl s dostatkem zdrojů se rozbíhal raketovým tempem. Mysleli na vítězství, ne na porážku. Příměří? Vyloučeno. Tohle by USA vydržely, protože v reálu jejich válečné hospodářství neběželo na doraz. Roosewelt a příměří? Vyloučeno. A kdyby, v nejhorším by byl vyměněn za někoho jiného. Nakonec by to se zpožděním dopadlo jak dopadlo. Nehledě na intenzívních pracech na jaderné bombě, které by byly ještě urychleny. Američané měli náskok, měli by ji první a použili by ji bez okolků a nejúčinněji. V překvapivém a neočekávaném úderu by bylo by zničeno Tokio. Zahynul by císař Hirohito s celou vládou a s podstantou částí velení. Dalším cílem by bylo některé z největších průmyslových center. Následovalo by ultimátum požadující kapitulaci pod hrozbou zničení celého Japonska novou zbraní. Japonci by nevěděli, kolik bomb Američané mají. Situace na ruské frontě by byla vážná ale Japonci náhle ohrožení jinde, museli by se stáhnout. Kromě toho všude ke by jejich jednotky byly, neměly by klidné zázemí. Byli nenáviděnými okupanty. Čím větší území by obsadili, tím by jejich síla byla řidší. Císař a vláda mrtví, velení ochromeno, vlastní domov ničen, chaost a rozvrat. Přísun zdrojů pro pokračování ofenzívy by ustal. Německo by jako cíl poznalo výhody jaderného bombardování. Berlín, Hamburg...Válka by skončila tak jak skončila v reálu, jen Evropa by pravděpodobně nebyla pod sovětským vlivem.

    OdpovědětVymazat
  4. Schumacher nakopávač4. prosince 2013 v 22:42:00 SEČ

    Jakube, to je rozdíl mezi Angličany a Američany. Pro Angličana je důležité neztratit tvář, pro Američana jít nakopat prdel.

    OdpovědětVymazat
  5. Opravdu dobrý a zajímavě napsaný článek.
    Numero uno!
    Nějaký komentář napíšu až zítra.
    Dobrou.

    OdpovědětVymazat
  6. Ani dnes to nebude nic objevného. Jen podotek co problémů přinesla Anglánská nadutost. Ovčani jsou jednoduší a tím spokojení, platí vždy a všude.
    Není co dodat ani guglit v 00.04!
    4P

    OdpovědětVymazat
  7. Jen pár poznámeček:
    Nesmírně se u Midwaye podceňuje výkon US mariňáků z Midwaye - s naprosto zastaralým materiálem dokázali jednak ohrozit japoské lodě a hlavně nenechali letiště zlikvidovat. A pak bych si dovolil připomenout asi nevětšího (a nejvíc opomínaného hrdinu od Midwaye - korvetního kapitána Johna C. Waldrona. Jestli měl někdo nakročeno k zářné kariéře u USN, tak to byl on. Poloviční indián, který trval na tom, že jeho piloti musí mít výcvik v přežití, taktice pozemních vojsk a trval na jejich vybavení pro případ nouze. On sám pak vedl svou jednotku proti beznadějné přesile (nějak se minuli s vlastní stíhací ochranou). Prý se pokusil ještě vyskočit z hořící mašiny, sám už taky hořel. Standardy jeho jednotky pak převzaly USN i USMC. Dalším opomíjeným ale důležitým momentem byla změna systému protivzdušné obrany USN, která díky radaru získala výrazně více času na obranu. A navíc používala japonsky mluvící důstojníky u odposlechu, kteří odposlouchávali především hlavní koordinátory útoků a podle jejich povelů pak naváděli vlastní stíhače. Jinak by americké letadlové lodě neměly šanci uspět proti perfektně vycvičeným japonským bombardérům. V dalších bitvách pak padlí japonští letci výrazně chyběli, méně vycvičení je nedokázali nahradit.
    To by asi bylo na další odkaz - Japonci a Němci své elitní vojáky nechávali bojovat až do jejich smrti, (po zranění se ihned vraceli na frontu), Rusové nechali zraněné v době rekonvalescence školit nováčky a Britové a Američané měli systém turnusů - určitý počet bojových akcí a pak hurá domů a učit zelenáče. Díky tomu měli Nemci spoustu leteckých es s astronomickými počty sestřelů, ale obecně měla kvalita jejich letců výrazně klesající tendenci, kdežto u spojenců to bylo přesně naopak.
    USN = United States Navy = americké námořnictvo
    USMC = United States Marine Corps = námořní pěchota USA
    Bombónkem pak je "Letectvo námořní pěchoty" 8-D

    OdpovědětVymazat
  8. Poznámka II:
    Market Garden neměla šanci hned zpočátku - postup po JEDINÉ silnici vedoucí po náspu mezi lesy a bažinami - to by byl úkol tak pro Rudou armádu nebo kamikaze, ale ne pro korektní a pečlivé Brity. Kdyby totiž postup po silnici pokračoval předpokládaným tempem (ale to by tam musel být Žukov nebo Čujkov nebo alespoň Patton), tak než se dostaly britské mapy na německé velitelství a než by byly pochopeny, bylo by čelo útočící kolony u generála Stanisława Sosabowského...

    OdpovědětVymazat
  9. Honzo, klobouk dolů jak to znáš...
    Pravda, po bitvě každý generálem. Ale jsou operace a rozhodnutí, nad kterýma zůstává rozum stát i z tehdejšího hlediska. Jediné vysvětlení - sklerotičtí, bohužel autokratičtí velitelé. Proč by dali na někoho mladšího, věkově aji zkušenostně - když nemusí. Platí ovšem i v civilní sféře. Při pohledu zdola, od neviditelných, nicméně je tam živících občánků - zoufalé...

    OdpovědětVymazat
  10. Ajube, ano, to má všeobecnou platnost. Zásadním problémem je neexistující zpětná vazba. Pro dítě které si sáhne na horká kamna, má okamžitý účinek. Jenže jak by to dopadalo, kdyby se účinek projevil se značným zpožděním a navíc u někoho jiného. Hodně špatně. Prakticky neslučitelné s přežitím. Takové systémy jsou z přirozeného životaběhu vylučovány vlastním zánikem. Jenže právě takové zhoubné nefungování je příznačné pro náš politický a státně organicační systém. Důsledky rozhodovacího procesu se projevují jinde a u jiných. Důsledek toho je předvídatelný. Kolaps systému.

    OdpovědětVymazat
  11. Ono těch hrdinů u Midwaye bylo víc, než jenom Sioux (po pradědovi) Waldron:
    První útok na Nagumovu flotilu provedli letci z Midway, připomeňme si některé z nich:
    - 6 Avengerů poručíka Langdona K. Fieberlinga z VT-8 (z útoku se zpět na Midway vrátil pouze jeden stroj, pilotovaný poručíkem Earnestem, s těžce zraněným radistou a mrtvým palubním střelcem)
    - 4 armádní B-26 kapitána Jamese Collinse od 22. Bomber Group USAAF, vybavené torpédy, (pilot jednoho B-26 se pokusil narazit do kapitánského můstkuAkagi, ale minul a po dopadu mu admirál Kusaka zasalutoval), 2 se vrátily na Midway, z toho jeden neopravitelně poškozený),
    - 16 Dauntlessů z jednotky VSMB-241 z Midwaye, pilotovaných nezkušenými nováčky vedenými majorem Loftonem Hendersonem (8 se vrátilo, z toho 6 neopravitelně poškozených). Na paměť hrdinské smrti majora Hendersona pak bylo nazváno letiště na Guadalcalnalu. Ovšem přes hrdinství posádek všech výše uvedených letounů vyvázl Nagumův svaz z jejich útoků bez jakéhokoliv poškození.

    Ovšem důležitější byl pozdější útok torpédových bombardérů z letadlových lodí. Sice nedosáhly ani jednoho zásahu, ale společně s Wildcaty "Jimmy" Thache zaneprázdnily Zera i palubní protiletadlové obsluhy. Tím umožnili úspěch střemhlavých bombardérů korvetních kapitánů Maxwella Leslieho a Clarence W. McCluskyho
    - 15 Devastatorů VT-8 z Hornetu vedených korvetním kapitánem Johnem C. Waldronem - všechny sestřeleny (sestřelení přežil praporčík George H. Gay, druhý den zachráněný Catalinou),
    - 14 Devastatorů VT-6 z Enterprise, velitel korvetní kapitán Eugen E. Lindsey (všechny sestřeleny),
    - 3 Devastatorů z Yorktownu VT-3, velitel korvetní kapitán Lem Massey (dvěma se z útoku podařilo vrátit).

    Popis celé bitvy s uvedením všech zúčastněných leteckých jednotek (namátkou devět B-17 podplukovníka Waltera C. Sweneyho, které den před vlastní bitvou jako první napadly lodi Tanakova svazu, atd., atd.) je obsažen v Hubáčkově knize Pacifik v plamenech, případně na http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=924 .

    OdpovědětVymazat
  12. Mám v knihovně Hubáčka i japonský pohled na stejnou situaci - musím pohledat.

    OdpovědětVymazat
  13. Ano - z japonského hlediska to popisují Fučida a Okumiya v MIDWAY - rozhodující bitva v Pacifiku. Sáhl jsem po té knize právě do knihovny a leží přede mnou.

    OdpovědětVymazat
  14. Teda Honzo, jak ty to znáš... Nejsi ty taky nějaký v časové smyčce sem se dostavší pilot z WW2, jako v té první povídce Štěstí z Kukury toho nádherného č filmu - jak se jmenuje? To byla krása, okouzlující a přitom chytré. Moje gusto.
    Knoflíkáři?
    Japonský pohled - ? Ono vyšlo něco o téhle válce v českém překladu od Japonce?!

    OdpovědětVymazat
  15. Něco pro kocoura: http://www.supervtip.estranky.cz/fotoalbum/garfield/
    Od: http://www.supervtip.estranky.cz/fotoalbum/vtipy-o-zviratech/vtipy-o-psech/

    4P

    OdpovědětVymazat
  16. To Pedro:
    Waldrona jsem vypíchl, protože to, co učil svoje piloty, bylo něco nového a v dalších letech to zachránilo spousty životů. Myslím ten výcvik v přežití.
    Jinak jsem tím chtěl naznačit právě to, že díky všem těm, kteří útočili na lodě IJN v podstatě bez šance na úspěch - ať jde o piloty z Midwaye nebo USN se pak povedl ten jediný útok, který rozhodl vše. Japonští stíhači i protiletadlovci byli unavení, stroje bez paliva i střeliva, často poškozené - američtí palubní střelci byli dost přesní a měli svoje finty (viz ten trik s vyhazováním prázdných zásobníků z letadla), na lodích hluk, všude rozsypané hilzny, obaly, utahaní nosiči - to vše se projevilo. A k tomu Nagumova největší bota: jeho váhání zda zaútočit na Midway nebo na lodě a následně spousta výbušnin na palubách.
    Vynikne to právě ve srovnání s američany, kteří se bránili stejně urputně, ale měli výhodu v radaru a organizaci stíhací ochrany a především pružnější reakci na změny situace - klidně poslali oslabenou skupinu s lehkými pumami, jen aby zaměstnali soupeřovu obranu. Tam vidím ten úspěch.
    To Jakub:
    Dnes už u nách vychází skoro všechny memoáry (postupně a je třeba hledat. Mám jak Fučidu (vedl nálet na Pearl Harbour), tak Saburó Sakaie (nejlepší japonský armádní stíhač). Ten je obzvášť výživný - psal to někdy v 60. letech a je tam sám před sebou za geroje. Komicky pak dopadá srovnání, kdy on tvrdí, že tehdy a tehdy tam a tam dostal 3 US letadla a podle zpráv tam za celý den američané přišli o 2 stroje a z toho ten jeden byla nehoda.
    Jinak si zkus sehnat DVD Hlasy padlých studentů - z dopisů poskládaný pohled na císařské vojáky padlé v džungli. Taky tak asi 60. nebo 70. roky. Ta směs vlastenectví, vědomí konce a pro nás nepochopitelné morálky, dost dobré...

    OdpovědětVymazat
  17. Skutečně, pánové, klobouk dolů. Máte úžasné znalosti.
    Jen jeden dotaz k odstavci o alternativní historii. Víte něco podrobnějšího o japonském fanatismu? Je porovnatelný s nacistickým hitlerovským?
    Němci bojovali ještě, když už se Hitler zasebvraždil. a i když to věděli, dozvěděli se o tom z rozhlasu.

    OdpovědětVymazat
  18. Informace, tohle se tak úplně srovnávat nedá. Němci bojovali napřed za slávu Německa (tak 39- 41), pak za Hitlera (41-44) a na konci jen aby přežili. Někteří. Jiní to stavěli "po nás potopa", další měli nad sebou fanatika a měli prostě jen strach o sebe nebo svou rodinu. Teď čtu zajímavou knížku, napsal ji jistý Sonke Neizel a je to přepis nahrávek vysokých německých důstojníků zajatých v Británii. Oni nevěděli, že jsou odposloucháváni a jen reagovali na to, co se dočetli, doposlechli. Čtu to pomalu, někdy to tak úplně nemůžu vydýchat - popravy židů, neskutečné "výstřelky" (tak kometují vraždění pro zábavu) v Rusku i jinde. Většina z nich ani po několika letech zajetí nedokáže považovat židy za rovnoprávné lidi nebo jim alespoň přičítá porobu Německa po WWI. Děsivá je korelace s názory funkcionářů KSČ a armádních důstojníků kolem let 1989 - 90.
    Ale zpátky k válce. Japonci, to je něco úplně jiného - bojovali za Japonsko v čele s Hirohitem, v případě jeho smrti by asi významná část spáchala sebevraždu a zbytek by se asi fatalisticky vzdal. Obojí by znamenalo totéž: zklamal jsem, nezasloužím život, zajatec nemá čest, je vlastně živou mrtvolou.
    Takže odpověď by byla asi taková - smrt Hitlera by konec války neurychlila, smrt Hirohita nejspíš ano.

    OdpovědětVymazat
  19. Informace, poslední se vzdali až v sedmdesátých letech. Jedním z nejznámějších je Hiró Onoda.

    OdpovědětVymazat
  20. Honzo a Pedro, jo. I trocha válečného štěstí.

    OdpovědětVymazat
  21. Copak to. Ale klidně i po kapitulaci, dokonce dvojí... A co ty bandy lítých pubertálních a postpubertálních wehrwolfů, okupující týdny pohraniční lesy?
    No: Unsere Ehre heisst Treue. Toť kvintesence všeho. A za hrob. Führerův, vlastní...
    Byli to Knoflíkáři?

    OdpovědětVymazat
  22. A co fanatismus sovětských vojáků? Zakrývání nepřátelské střílny vlastním tělem? Rus, opásaný granáty který se vrhá pod německý tank? Filmy a knihy toto konání adorující? Nebo vztah Stalina k židům? Jak se vyrovnal CCCP s židovskou otázkou? A jak je to dneska?

    Jen ne proboha jednostrannost. Mého tátu dostali do KL naši, českoslovenští komunisté.
    Fanatismus byl na všech stranách a myslím, že nemá cenu soutěžit, na které byl větší.
    Maily stále krouží text, který popisuje kolaboraci kněží s nacisty - na Slovensku i u nás. Jistě, bylo to tak, Ale zapomíná na kolaboraci církve s komunisty několik let poté. A proč? Není to explicitně řečeno, ale mohla by se otevřít otázka vracení majetku církvím. A to se nelíbí leckomu, ovšem hlavně komunistům.
    A jak vidno, tahle propaganda zabírá. O tom jako o nespravedlnosti píše na svém blogu dokonce i Pergill. ¨
    Církvím tedy raději nic, ale bývalé politruky klidně zvolíme do krajských zastupitelstev. Do celostátních - to bude další krok.

    Ovečky, ovčané, haj hou!

    OdpovědětVymazat
  23. STK, nechtěl jsem, aby to vypadalo jednostranně. Řeč byla o naci a Japonsku. Lidé v SSSR si určitě od nácků užili svoje a velká část těch sebevražedných akcí bylo na vrub altruismu (nas mnógo, ostatní přežijí, moje rodina dostane výpomoc, šanci na cestu z gulagu...). Že to režimu vyhovovalo, je druhá věc. Ale to pohrdání člověkem platilo už za cara. Tam je prostě vidět asijská mentalita, pro kterou lidská bytost nemá valnou cenu.
    A že šel Stalin požidech? No, ono to bylo ve dvou hlavních vlnách - ta první byla cca ve stejné době, jako v Německu, pak to postupně utichalo, druhý vrchol pak byl po vzniku Izraele (tady to ale nebylo tak krvavé).
    Problém je, že řeč o SSSR, Stalinovi, revoluci, automaticky podvědomně slevujeme z mravů demokratické společnosti, protože je jasné, že něco jako právo člověka na cokoli je v totalitě naprosto imaginární, takže násilné deportace někam do střední Asie vnímáme vlastně jako lepší než gulag na Sibiři.
    Takže jednostrannost určitě ne, myslím na tomhle blogu, jinak většinová společnost se skutečně překlápí ke "starému dobrému socíku", což mě sice děsně se.e, ale v demokracii se holt musíme řídit přáním většiny, protože tatíček Havel nebyl Mustafa Kemal, aby do ústavy vtělil článek nařizující vojenskou diktaturu v případě volebního vítězství komunistů. 8-)

    OdpovědětVymazat
  24. Jenom to ne, StK, svazovat všechno klestí do jedné otýpky s tím, že je to všechno stejná chamraď. Je zapotřebí si uvědomit hlavně čím se liší. Jednou Šaman napsal na svém blogu, že nacistický a sovětský totalitarismus jsou dvě různé věci, jeden nás chtěl vyhladit, druhý jen porobit. Tenkrát se mi to nezdálo, ale když sena to podívám v jiných souvislostech, musím přiznat, že měl pravdu.
    Nechci tu zavádět nějaké vedlejší téma, diskutujte o Japonsku, pro mne je to velice zajímavé. nic moc o tom nevím.

    OdpovědětVymazat
  25. Asi tak:
    Vytrvalým probíráním minulosti nic nezměníme. Čo bolo, bolo.
    Můžeme - dokonce měli bychom - si z minulosti vzít poučení (a právě tohle nikde nevidím) a dívat se dopředu, ne pořád do zpětného zrcátka a kolem dokola mudrovat, co tam v tom zmenšujícím zrcátku kdo vlastně vidí. Jinak náš "Wagen" narazí do takové betonové zdi, že se budou všichni, kteří nezahynou hned při nárazu, děsně divit.
    ===
    Stálé probírání minulosti je dobrý způsob, jak šikovně zamezit tomu, aby se někdo náhodou nezajímal o budoucnost. Nebo o současnost.

    OdpovědětVymazat
  26. Z 1. ani 2. světových válek si nevzalo ponaučení ani lidstvo jako takové, ale bohužel k tomu navrch ani USA a už vůbec ne Evropa. Času ubývá a nic moc rozumného se neděje. Asi si tu blbou lekci budeme muset zopakovat, ale nikde není zaručeno, že tentokrát to přežijeme. Ignorance a blbost jsou hodně drahý luxus a my už až příliš dlouho žijeme na dluh, takže drahý luxus si nebudeme moci dovolit. o to horší pak bude konfrontace s realitou, až ta bublina přebubřelé idiocie splaskne. On už teď upí a skřípe ve všech možných švech.

    OdpovědětVymazat
  27. 1. Velmi důležité bylo nasazení vojáků, námořníků a civilních techniků (kteří byli i"zšanghajováni" při jeho vyplutí) z Yorktownu, takže po prvním náletu byla loď vizuálně v pořádku a druhá vlna Japonců útočila na již v podstatě nefunkční letadlovku (nemohla přijímat a vysílat letadla, takže pro další bitvu byla prakticky bezcenná a nebyla prioritním cílem).

    2. Japonci by mohli dobýt Midway (resp. museli by ho dobýt, nemohli si dovolit nechat si ten ostrov obsazený Američany v zádech) a následně pocuchat Havaj, ale neměli na to, aby Havaj trvale obsadili.
    Konec války by se tím zpozdil o pár měsíců a nasranost Američanů by patřičně narostla, takže na konci války by to nebyly jen Hirošima a Nagasaki, ale daleko větší počet japonských měst.

    3. Teoreticky mohli Japonci u Midway vyhrát, pokud by byli použili kamikadze (které v té době ještě neměli), protože potopení tří letadlových lodí sebevražednými nálety bylo zcela v jejich možnostech (později se neubránily ani mnohem lépe chráněné lodě, navíc s posádkou vycvičenou proti takovýmto útokům).
    Neúspěšnost kamikadze je souběh propagandy a "optického klamu", daného tím, že na konci války byli Američané schopni zachránit i podstatně hůř poničené lodě, než jak byl poškozen Yorktown, tudíž nedocházelo ke ztrátě ani lodí, které se nemohly pohybovat vlastní silou.

    OdpovědětVymazat
  28. Kamikadze:

    Zhruba v poslední třetině války v Pacifiku, už i kamikadze byly jako nějak účinná zbraň poměrně k ničemu, protože zkušených pilotů na japonské straně hodně ubylo a dík obrovské materiální, a lidské převaze americké strany, byla drtivá většina kamikadze sestřelena palubními Corsairy ještě dřív, než vůbec měly trochu reálnou šanci pokusit se o úspěšný útok. V podstatě to už byla dost jatka.

    OdpovědětVymazat
  29. Paráda, chlapi. Radost se dovídat od správných zanícenců-znalců takové věci. Tak jenom drobnost, třeba vás zaujme: správně japonsky je to jinak, než my tu všici říkáme a píšeme - kamikaze. Divné, co? A vidíte.

    OdpovědětVymazat
  30. Jakubovi S.:

    O jazyk se nebudu hádat, předpokládám, že to budete vědět a znát lépe a kdyby náhodou ne, tak se v tom určitě zorientujete rychleji, nicméně pár drobností tu o tom je:

    http://cs.wikipedia.org/wiki/Kamikaze

    A řekl bych, že to sedí. Zpočátku to Američany poněkud nepříjemně zaskočilo, ale pak se s tím vyrovnali tak, že využili své převahy a likvidovali Japonce zpravidla dřív, než je to stihli nějak výrazněji ohrozit. Tedy dřív, než se ten sebevražedný útočník mohl přiblížit na vzdálenost, ze které by byl schopen efektivně zaútočit. Ono ale útočit na lodě kryté letadly a hustou protiletadlovou palbou je dost o stroj, zdraví i život i bez záměru sebevražedného útoku.

    OdpovědětVymazat
  31. To Pergill a Drak: Pokud se týká kamikad(z)e, tak myslím že se Japové vlastně dost inspirovali u Rusů. Snaha zničit nepřítele i za cenu sebeobětování pilota - stačí si přečíst, co se píše na http://airaces.narod.ru/all/tarans3.htm . Kdo by si chtěl o bojích sovětských stíhačů na Chalkin-Golu přečíst víc, zde je odkaz (http://airaces.narod.ru/mongol/mongol.htm ). Zcela jasným případem kamikaze (tři roky před těmi japonskými) je sebevražedný útok sovětského bombardéru na německou tankovou kolonu - jako dítě se pamatuji na oslavné články o Nikolaji Gastellovi. Zdá se ovšem, že Nikolaj Gastello k té slávě přišel poněkud nezaslouženě a ta že po právu patří jinému sovětskému pilotovi - viz http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/72088 či http://persona.rin.ru/view/f/0/30427/gastello-nikolaj-francevich (na odkaz http://ilpilot.narod.ru/man/hsu_add/v/gastello_nf.html doporučuji neklikat, můj antivir ho označil jako podezřelý). A k tomu ještě případ B-26 kapitána Jamese Collinse, který se po neúspěšném pokusu torpédovat letadlovou loď Akagi (pravděpodobně) pokusil narazit do jejího kapitánského můstku. V souvislosti s kamikaze ještě jedna věc - John Thach působil v závěrečné etapě války v tichomoří jako operační důstojník ve štábu admirála Johna S. McCaina (velitele operačního svazu rychlých letadlových lodí) a vypracoval taktiku včasného zjišťování a ochrany před útoky kamikaze, známou jako "big blue blanket" (http://en.wikipedia.org/wiki/Big_blue_blanket ).

    OdpovědětVymazat
  32. Na netu jsem našel zajímavé video (původně vysíláno na National Geographic Channel) o bitvě o Midway - http://www.youtube.com/watch?v=mwKUfrenbDw . A pokud by se někdo chtěl dozvědět více o "Thachově tkaní", pak doporučuji sehnat si DVD Letecké bitvy - DVD 3 - Napínavé letecké boje historie (Řitka video)a přehrát si první episodu Wildcat vs. Zero.

    OdpovědětVymazat
  33. Tak jsem si po letech pustil Hlasy padlých studentů (a jak mi vyjde trochu času, tak si znovu pustím i Yamato - loď smrti a Zemřít pro Japonsko). A taky se chci znovu podívat na Most (na ten původní z roku 1959 - černobílý). Ten nový - barevný z r. 2008 - jsem nekoupil. Všechno to jsou filmy ukazující, jak je pomocí vymývání mozků možné zmanipulovat celé národy. A jak kruté bývá pak procitnutí (a kolik krve to stojí). A bohužel - historie se stále opakuje ....

    OdpovědětVymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)