neděle 16. července 2017

Jedna malá desinformace

V rozhovoru s uznávaným chirurgem profesorem Pavlem Pafkem můžete číst:


   „Jen hloupý člověk si může myslet, že pacient, který přijede do nemocnice v autě za dva miliony korun, se postaví do řady s těmi, kteří tam přijeli tramvají. Musíme si uvědomit, že zdravotnictví nemá pro všechny na všechno v době, kdy to potřebují,“ 

    "Jistě si nikdo nemyslí, že by pana prezidenta operoval nějaký mladý, málo zkušený sekundární lékař jako pana Nováka z nějaké vísky. To je mylná představa. Ale jestli chceme opravdu demokracii, pak musí být ve zdravotní péči brán prezident jako bezdomovec. Na tom trvám. A to nikdy nebylo ani nebude."

neděle 9. července 2017

Hormony


Okamžik nárazu

   Dvě "free, cool a in" dívčiny se vydaly autem za svou partou do vesnice Obrnice poblíž Mostu a během jízdy vysílaly na sociální síť průběh své bláznivé jízdy. Havarovaly, jedna je mrtvá, druhá přežila. Záznam toho jejich "posledního pohyblivého selfie" visí na YT, dokonce v několika instancích. Reakce "lidu internetových sítí" jsou předvídatelné.

   Někteří říkají, že holky dostaly, co si za svou blbost zasloužily, jiní jsou rádi, že svou hloupostí nezavinily nějakou větší tragedii, že sebou nevzaly někoho nevinného, někteří litují jejich rodiče a někteří litují i toho zmařeného mladého života.

   Otec té přeživší důrazně žádá veřejnost, aby si lidé tento autentický záznam vymazali ze svých počítačů a aby ho hlavně nešířili. To mě dost zarazilo. Proč? Když nebude záznam, tak tragedie jako by se nestala?  A další "frikulíni" se takhle budou snažit zviditelňovat?



čtvrtek 6. července 2017

Džihád mysli

     Islámský stát končí jako organizace, ale nikoli jako teroristická skupina. Obávaný scénář potvrzuje i dění v Mosulu. V osvobozených, válkou rozbořených částech města žije stále i množství civilistů. Ti teď dosvědčují, že se v jejich řadách pokoušejí schovat extrémisté.
Mohammed Sinan, tamní obyvatel, džihádisty schovávající se mezi civilisty označil za tikající bomby. „Jsou připraveni explodovat nebo zorganizovat řadu útoků proti místním,“ tvrdí Sinan. Místní se teroristy navíc bojí ohlašovat autoritám. Když prý spolu se sousedy čtyři radikály před měsícem nahlásil, tři z nich byli do týdne opět propuštěni na svobodu. „Možná bude někdo z nich vědět, že jsem je nahlásil já, a pak můžu přijít o život,“ popsal své dilema Mohammed Sinan z Mosulu.


(Lidové noviny)

středa 24. května 2017

Pověry dnes

Stradivárky nebo...
    Moderní člověk (vlastně ani nemusí být "moderní", stačí že žije v současnosti) je zavalen, zahlcen neuvěřitelnou spoustou informací, u nichž prakticky nemá šanci si ověřit, které z nich jsou pravdivé, které jsou šířené z důvodů marketingových nebo politických a které jsou ryze podvodné. Dokonce i "ne-informace", tedy zamlčení některých faktů patří do tohoto oboru manipulace. A to je téma, kterým se tady zabývám stále dokola.


pátek 12. května 2017

Akce a reakce aneb jako to dělají

Vzpomínka na Protektorát Čechy a Morava

Reakcionáři

   Každá akce budí reakci. Když neustále připomínáme provinění předků, nakonec to vzbudí odpor. Když vidí, jak se Německo mění a tmavne, ti, kteří by museli zavrhnout své předky reagují pochopitelně posunem na druhou stranu. K nacionalismu a k tradicím. To, že jsou to tradice nacistické je sice fakt - ale čeho se mají chytnout? Je podkopávána národní hrdost každého Němce. Němci jsou stigmatizováni "neodčinitelnou vinou". No a to je reakce na ten nátlak. Vzpomínka na dobu, kdy pojem "Deutschland" byl synonymem něčeho velkého, hrdého. Ať už jakkoliv (sebe)zničujícího. 

sobota 22. dubna 2017

Džin mimo láhev

"V sítích jsou zakletí běsi. Ještě že je to na elektriku a dá se to vypnout."













  Tohle napsal Aston na Neviditelném psovi jako reakci na hoax/nehoax "Modrá velryba". To, zda taková kampaň (hra) vůbec existuje se člověk s jistotou nedoví - ani doma ani jinde. 



středa 19. dubna 2017

Světový četník ...

   Tak nám zase "jestřábi z USA" poslali (bez jedné) kopu Tomahawků na Sýrii. Tedy na cizí území. Bez vyhlášení války. Protože údajně syrské letectvo zaútočilo sarinem / chlorem (zdroje se nemohou dohodnout) na vlastní civilní obyvatelstvo. Pominu-li fakt, že povstalec, který zrovna nedrží v rukou samopal nebo taktickou raketu je podle názorů našich západních politiků jen ubohý civilista, napadá mě jiná věc: Bašár Asad je bezesporu diktátor a to relativně krutý diktátor. Ale poslední dobou s pomocí jiného diktátora, Vladimíra Putina, má v boji proti spoustě znesvářených skupin v Sýrii, které bojují nejen proti Bašárově režimu, ale hlavně mezi sebou, výrazné vojenské úspěchy. Naše "západní fronta" nějak ztratila "tah na branku".  Takže bylo třeba "něco" udělat, aby se věc dala "mediálně" do pořádku.

neděle 9. dubna 2017

Curva senecta


  Před mnoha lety, před sametovou revolucí, přesněji v roce 1988 jsme v našem Ústavu dávali hru Suchého a Šlitra Šest žen Jindřicha VIII. Pěkná hra, na operetu, kam byla zaškatulkována, nezvykle moudrá. 

  Tenkrát režisér Zdeněk Boubelík pozval na premiéru Jiřího Suchého - a on skutečně  přijel. Přijel dříve, v termínu neměl čas, ale natočili jsme s ním rozhovor o divadle a o tom, kdy by měl člověk přestat pracovat, protože je už starý. Tak se stalo, že jsem měl tu čest poobědvat s legendou. Suchý byl už tehdy pevně přesvědčený, že pokud člověk udrží myšlenku a dokáže vstát z postele, měl by něco užitečného dělat. Odpočívat prý může později, v rakvi. Hledal jsem ten rozhovor ve videoarchivu, ale jaksi není k mání. Tenkrát se točilo na kazety VHS a rozhovor je asi přilepený k nějaké inscenaci a unikl digitalizaci.

   Vzpomněl jsem si na ten rozhovor, když mi jedna dávná přítelkyně, herečka,  poslala článek z pera Jiřího Suchého, dnes staršího o bezmála třicet let. Při prvním přečtení se mi zdál trochu ublížený, ale pak jsem si uvědomil, že pan Suchý popisuje přesně to, co zažívám občas sám. 

  A tak jsem se rozhodl, že ho vyvěsím pro vaši potěchu i tady. Visí už nejméně na dvaceti webech. Pokoušel jsem se s panem Suchým domluvit, zda to dovolí, ale nenašel jsem na něj spojení, ba ani originální článek. Jedině na webu jeho bratra Ondřeje jsem se ubezpečil, že je to opravdu psal Jiří Suchý.

   No nic, vyvěsím to i bez jeho výslovného povolení, protože slova jsou to moudrá a je jasné, že bych to v  žádném případě nenapsal lépe. Pokud se to pan Suchý domákne, požádám ho o dovolení dodatečně. Jak jsem ho poznal, tak to na 99,9 % dovolí.

Jo - a ten tehdejší oběd v Atomu zaplatil náš pražský host. Nedal jinak.  

neděle 2. dubna 2017

Chvála obyčejnosti...

  Tak Špinarka to má taky za sebou. Měla pohřeb, který by ji mohl závidět kdejaký potentát. V TV to byla včera první zpráva. Prý přišlo čtyřicet tisíc smutečních hostů.  Bez toho, že by je někdo nutil nebo že by z toho měli jakýkoliv profit. A nosili k rakvi růže. Velké kytice růží. Někteří z dlouhého čekání zkolabovali, odvezla je sanita, ale vraceli se i z pohotovosti zpátky do fronty před krematoriem.

pátek 31. března 2017

Začíná jaro...















  Jo jo, už pěkných pár dní máme jaro. Dneska bylo dokonce tak horko, že jsem se zapotil i v tenké košili. No co - brblali jsme, když bylo zima, tak teď máme teplo. Teploučko - až nepřirozeně.







Na jaro reagují různí tvorové různě. 

   Třeba zajíci, kteří tady žijí mezi věžáky se začínají honit. Komické je, že přes relativně velmi frekventovanou cestu přebíhají v době, kdy nic nejede ale hlavně - a to prostě nechápu - používají zásadně přechody pro chodce. Zebru. Tedy v noci, kdy tam žádní chodci nechodí. Viděl jsem to několikrát a není to tedy náhoda, ale nějaký novodobý zaječí zvyk. Stejně nechápu, jak tady ti zajíci mohou žít a dokonce mít mladé. Tráva tu v zimě není - je pod sněhem, nebo je uschlá. Lidi sice krmí ptáčky, ale krmit zajíčky jsem ještě nikoho neviděl. Pobíhá tady spousta psů různých velikostí, mnozí bez vodítka. A když dopoledne jdu do Ústavu, jeden nebo dva zajíci se klidně pasou za plotem výpočetního střediska a na psy na druhé straně plotu se dívají dost výsměšně. Psi se mohou strhat a zajíc i- nic. Hluboký nezájem. 
   Divím se, že je v noci nějací ti "volnoběžní psi" nevyčenichají a neproženou. Nebo možná ano, ale na vlastní oči jsem to nikdy neviděl.  

   Dneska mladé holky poprvé ve velkém odložily kabáty a chlapi, hlavně ti starší, začali narážet do kandelábrů. Ti mladší taky, ale ti proto, že cosi psali nebo četli na svých chytrých telefonech a tabletech. Boule měli sice stejné, ale příčina byla jiná. 
    Protože už to pomalu vypadá, že bych mohl ze sklepa vytáhnout svou motoběžku a vyjet směr Sudety, tak se můj zaměstnavatel rozhodl, že mě pořádně zaměstná. Za březen jsem odpracoval téměř dvojnásobek toho, co mám ve smlouvě. Doufám, že mi to nezaplatí a já budu mít volno a tím pádem šanci na pár dnů v kuse vypadnout do výšky 700 metrů nad mořem.

   Na naši Astru má jaro taky silný vliv. Maluje a kreslí. Měl jsem ten její nejnovější obrázek vyvěsit už dávno, čekal jsem, že k němu Astra přičiní pár slov, což neučinila  - ale  potom jaksi nebyl čas a tak se stalo, že mi zmizel "kajsik" v hloubi počítače a protože jsem už zapomněl, jak jsem ho nazval, tak nebyl k dohledání. 

   Až dneska, když jsem chtěl pokorně psát Astře, ať mi ho pošle ještě jednou, tak jsem si vzpomněl, že by mohl být v poště. Byl tam a tak ho vidíte. Já mu říkám "Jarní Baba" protože kvete. Možná že mu Astra dala jiný název - pokud ano, může mě opravit. 

   Osobně nemám jaro moc rád. Ozývá se mi páteř a to mě omezuje a ser...   ...seriózně se pak nedá fotit. Navíc s blížícím se výjezdem musím urychleně dovyvinout blinkry na svou motoběžku - koupil jsem sice hotové z Číny, ale jsou tak mizerně udělané, že by upadly na prvním větším výmolu. 

  A že jich v Sudetech po zimě bude! Bez děr zůstanou pouze strategické silničky, které tam vybudovala československá armáda na konci třicátých let minulého století, aby je vzápětí převzali Hitlerovic hochům, kteří  je ještě vylepšili. Jsou uzounké, v mapách jsou vedené jako lesní cesty, ale jsou geniálně vedené po úbočích, takže se po nich může pohodlně jezdit i náklaďákem. 

   Nebo na motoběžce - protože je tam sice zákaz vjezdu automobilů a motocyklů - ale vjezd bicyklů zakázán není. A motoběžka je před zákonem pouze "koloběžka s pomocným motorem" a tedy se na  i pohlíží jako na jízdní kolo. Takže se tam mohu prohánět dle libosti, jen musím dávat pozor na protijedoucí lesní stroje a náklaďáky, kteří mají taky výjimku. Co mě ale fascinuje nejvíc je fakt, že 80% z těch silniček má povrch v perfektním stavu. Ne moc rovný, ale zcela bez děr a výmolů.  Běžné silnice mezi Krnovem a Zlatými Horami se už za dobu, kterou pamatuji, tj. nějakých šedesát let,  generálně opravovaly asi třikrát. A už se na nich zase dělají výtluky a budou je muset opravovat. Jak se říká "už to nie je ten kvalitný predvojnový materiál". Nebo je to možná tím, že po nich projede za rok tak třicet aut a dvakrát moje motoběžka, zatím co po státních projedou za rok desetitisíce aut.

   No nic, už musím zastavit ten svůj ústní průjem. Obdivujte "Jarní Babu" - tedy pokud se vám líbí a v tom případě to napište do diskuze. Astra chtěla obrázek vyvěsit jen tak, ale jako majitel blogu přece musím dbát, aby si mé příspěvky zachovaly nějakou fazónku. Takže jsem sepsal, co jste právě dočetli. 


A pánové - zítra dejte pozor na kandelábry!